Podle Plutarcha: „Ra odešel do nebes a Osiris se s Isis stal faraonem Egypta a oni postavili Théby [současný Luxor]“.

Přemýšleli jste někdy o Předfaraonském Egyptě a jeho vládcích, ne podle běžných učenců, ale podle starověkých textů napsaných před tisíci lety?

Ve starověkém Egyptě, dávno před tím, než první „smrtelný“ faraon známý jako Menes-Narmer vládl nad zeměmi Egypta, existovali další králové, božstva a „ti, kteří přišli shora“, jež vládli nad zemí známou dnes jako Egypt.

Tentokrát v dějinách zůstává pre-faraonské období velkou záhadou pro většinu učenců a egyptologů, hlavně proto, že nemohou přijmout, že to, co je napsáno, jde přímo proti víře většiny historiků, archeologů a egyptologů.

Doba před rokem 3000 př. n. l., datum, kdy se v Egyptě objevil první oficiální faraon, je velkou záhadou.

Není tajemstvím, že staří Egypťané považují svou civilizaci za odkaz bohů, kteří nepřišli ze Země, ale odjinud z kosmu, a zdá se, že tuto teorii potvrzuje i Předfaraonský Egypt.

Jeden z nejdůležitějších starověkých textů, který nám může říct více o této době v historii, je Turínský papyrus, který uvádí všechny faraony, kteří vládli nad starověkým Egyptem.

Nejenže tento seznam zahrnuje všechny „oficiální“ historické faraony starověkého Egypta, ale zahrnuje také božstva či „bohy“, kteří přišli seshora a vládli nad zeměmi egyptskými před prvním smrtelným faraonem egyptským s rodokmenem, který se rozprostírá přes 13 000 let.

Je velkou záhadou, proč tradiční učenci považují tento starověký text za čistý mýtus a proč byla většina detailů starověkého textu přehlížena a opomenuta v učebnicích dějepisu.

„Zdá se, že nemají žádné předky ani období vývoje; zdá se, že se objevili přes noc.“ – anglický egyptolog Toby Wilkinson (zdroj)

Někteří badatelé se domnívají, že výpočtem dešifrovaných informací získaných z Turínského papyru získáváme počáteční období, označované jako království Ptaha, stvořitele a prvního vládce starověkého Egypta, staré 39 000 let.

Egyptologie a oficiální historiografie nám říkají, že vše od předdynastické éry je považováno za mýtus, bez velké historické hodnoty.

Palermská stéla je další neuvěřitelný starověký text, který zmiňuje předdynastické vládce starověkého Egypta. Tato starověká stéla dokonce odkazuje na egyptského boha Hora, což naznačuje, že byl před tisíci lety fyzickým vládcem starověkého Egypta. Další egyptský bůh, Thoth prý vládl nad zeměmi starověkého Egypta v letech 8670 až 7100 př.n.l.

Zajímavé je, že egyptský velekněz Manetho, který měl přístup k neomezenému množství starověkých textů z antické knihovny v Alexandrii a který pro faraona psal dějiny starověkého Egypta ve 30 svazcích odkazuje na božské bytosti, které vládly během předfaraonského Egypta. (zdroj)

Podíváte-li se na dnešní egyptology, zjistíte, že i oni používají Manethovo datování, které je považováno za velmi spolehlivý nástroj při studiu úředně uznaných dynastií, a přesto se titíž egyptologové z nějakého záhadného důvodu rozhodli vyhnout se čemukoli, co se týkalo prehistorických dynastií, pečlivě vybrali určité detaily a přijali je za své, přičemž odmítli vše, co neodpovídá jejich pohledu na historii.

Manetho je dnes mnohými učenci považován za otce egyptologie

Vládce Egypta můžeme vystopovat v sérii starých „Královských seznamů“. Například Královský seznam Abydosu, který se nachází na zdi chrámu Sethose I. na Abydosu, nám nabízí chronologické pořadí sedmdesáti šesti vládců starověkého Egypta, které sahá od Menese po Sethose I.

Kromě tohoto seznamu máme Královský seznam Karnaku, který lze nalézt v Louvru, kde je jedenašedesát vládců od Menese po Tuthmosis III. Tyto dva seznamy nám umožňují nahlédnout do tradice Horního Egypta. Na královském seznamu Sakkary je čtyřicet sedm králů předcházejících Ramsese II. včetně. (zdroj)

Důležitější než kterýkoli z výše uvedených je turínský papyrus: Tento starověký text psaný hieraticky na opačném konci papyru s popisy doby Ramesse II. na recto (což udává přibližné datum, asi 1200 př. n. l.).

V původním stavu musel být papyrus výtvarně krásným exemplářem, protože scénář je výjimečně krásný. Obsahuje jména králů v pořadí, přes 300 po dokončení, s délkou každé vlády v letech, měsících a dnech; a protože ještě nebylo vydáno definitivní vydání papyru, očekává se, že další studie přinese další výsledky.

Papyrus začíná, stejně jako Manetho, dynastiemi bohů, následovanými smrtelnými králi také v dynastiích. Zaznamená se změna dynastie a uvede se součet panování: také, jako v Manethu, se sečte několik dynastií, např.“ Suma králů od Menese po [Unase]“ na konci dynastie V. Uspořádání v papyru je velmi podobné jako v Epitomu Manetho. (zdroj)

Manetho nám poskytuje řadu zajímavých detailů o takzvaných „božských“ vládcích starověkého Egypta a jejich dynastiích, které rozděluje do tří různých kategorií: Bohové, hrdinové a „hřívy“, ale mnoho dalších autorů, Eusebius, biskup Caesarea v Palestině, a Syncellus hovoří o rodu bohů, kteří vládli na Zemi celkem 36 600 let. Po tomto období vlády přicházejí smrtelní faraoni starověkého Egypta.