Otevřeně prokyjevský komentátor vyčiňuje ukrajinskému ministru vnitra kvůli blokádě rebely drženého Donbasu. Prokyjevské stanovisko se v Donbasu těžko prosazuje, když kyjevští představitelé mluví o území drženém rebely jako o místě, kde je jen „mor a špína“.

Níže uvedený článek již vyšel, poprvé 30. května, ale jde o tak důležitou věc, že je třeba znovu ji zdůraznit.

Původně se text objevil v Milakovsky.Liverjournal.

Až v Donbasu jsem zcela jasně pochopil, jak hluboká je propast nepochopení mezi lidmi, kteří žijí tady, a kyjevskou vládou ohledně pohybu lidí a zboží.

Východní Ukrajinci se obvykle vyslovují pro volný pohyb lidí a zboží přes demarkační čáru, protože vědí, že mnozí lidé se nemohou zcela odříznout od svých domovů na separatisty drženém území. To, že tu pobývají, nebo přecházejí sem a zpět docela často, nemusí znamenat, že podporují separatisty.

Mnozí Ukrajinci, kteří jsou pro jednotnou Ukrajinu, takto žijí a vláda by měla mít zájem na tom je podpořit, protože jsou jako vlákna spojující odpadlické území se zbytkem země. Neměla by zkoušet lidi z „lidové republiky“ vyhnat tím, že život zde učiní nesnesitelným, protože prvními, kdo prchnou, budou ti, co jsou pro jednotnou Ukrajinu, a zůstane jen populace, ve které budou stále více převažovat nesmiřitelní oponenti.

Mnozí vládní představitelé žel smýšlejí jinak. Zde je jeden příklad z nedávné doby, zazněl z úst ministra vnitra Arsena Avakova:

„Před třemi dny premiér vedl jednání o problému pašování v zóně protiteroristické operace. Pokušení je veliké, za jeden kamionový návěs se platí obrovské sumy, musíme s tím něco udělat. Moje stanovisko je následující: musíme zcela zablokovat demarkační linii. Od všeho ji izolovat. To je můj radikální názor v „junta“ stylu, našem stylu. Stačí uzavřít linii. Můžete ji přejít pěšky, v civilních vozech, pokračovat dál, ale bez jakéhokoli zboží. Ať si obstarají zboží z Ruska.“

Ach ano. Ať si („oni“) opatří zboží z Ruska. Mluvíme zde stále ještě o Ukrajincích. „Oni“ jsou snad Ukrajinci, nebo ne ? Když čtete komentáře tohoto ministra, můžete na něco takového ovšem zapomenout. Jeho řeč vyznívá, jako by každý, kdo žije na druhé straně linie, byl pro Ukrajinu nenávratně ztracen a zasluhoval tvrdou lekci.

Takové stanovisko dává smysl pouze tehdy, pokud je primárně jeho záměrem snaha působit maximálně tvrdě. Nedává smysl, pokud by Avakov uznával, že na druhé straně linie je mnoho lidí, kteří nejsou nějací „oni“, ale „my“ (tedy lidé, kteří se považují za Ukrajince; sémanticky vzato já do skupiny „my“ v tomto případě nepatřím). Přeje si opravdu, aby všichni tito lidé opustili své domovy ? A neuvědomuje si, že právě snaha nechat Donbas vyhladovět a vehnat jej do ruské sponzorské náruče, je hlavním faktorem v převážení „oni“ nad „my“ ?

A pokud opravdu věří, že tam žádní Ukrajinci nejsou, k čemu potom tolik prolité krve a vynaložených nákladů na získání Donbasu zpátky ? Kvůli černozemi ? Kvůli fabrikám, ze kterých se v průběhu této války stávají ruiny ? Nebo jen kvůli pomstě ?

A něco, co se blíží Avakovovu přání na uzavření hranice, se již stává skutečností. Nedávno jeden vysoce postavený představitel Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU) potvrdil, co mnozí již dlouho tušili: oficiálně byla pro oblast drženou separatisty vyhlášena „potravinová blokáda“.

Doněcká novinářka Anna Khripunkova popsala účinek, jaký novina měla na Ukrajince v Doněcku, kteří si přejí jednotnou Ukrajinu:

„Demoralizovalo je to: umějí a chtějí pracovat pro svou zemi a vydělávat si na živobytí, ale okolnosti, do kterých byli postaveni, jim znemožňují tento potenciál realizovat. Nemohou pracovat pro Ukrajinu, nemohou být užiteční a potřební, nemohou uživit své rodiny.“

Jestliže Avakovovo vyjádření zní jako tvrdé veřejné odcizení, nutno dodat, že ho záhy překonal zástupce velitele policie ministerstva vnitra Doněcké provincie Ilja Kiva, který na facebooku napsal:

„Vyzývám veřejné organizace a aktivisty v Kyjevě, aby zablokovali průjezdy autobusů mezi Doněckem a Kyjevem, neboť tyto umožňují rozšiřovat teroristický mor a špínu po celé Ukrajině. Kdyby bylo po mém, tyto turisty do DLR (Doněcká lidová republika) bych střílel, tyto milovníky referend a přehlídek ukrajinských válečných vězňů … Jenom drsný přístup veřejnosti donutí Donbas vystřízlivět ! Neexistují žádné nuance ! Jsme „my“ a nepřítel ! To je jediný způsob, jak tento mor porazíme.“

Toto odporuje zdravému rozumu. Podle Kivy tedy v Donbasu nejen že již nezůstali žádní Ukrajinci. Tam už nezůstali vůbec žádní lidé. Jen „mor a špína“. Tato musí být Ukrajinci dána do karantény a případně zastřelena za pokus o nákazu společenství. Doněčtí Ukrajinci, kteří si přejí jednotnou Ukrajinu, na Kivův fanatický projev na facebooku odpověděli následovně:

Novinářka Veronika Medvěděvová: (Politici) stále mluví o jednotné Ukrajině a pak stačí jediná věta tohoto muže s prýmkem a maska rázem padá.

Podnikatel a aktivista Enrique Menendez (vím, že jde o neobvyklé jméno pro Doněck, ale žije tam): Myslel jsem, že jsme již prošli hlubinami ponížení a urážek u silničních zátarasů. Když se ke každému chovají jako k potenciálnímu zločinci, navzdory presumpci neviny (co se s ní vlastně stalo ? Ještě ji nezrušili ?) … Ale ne. To nestačí. Teď už se rovnou střílí. A toto nenapsal nějaký šílený feťák, ale zástupce velitele Doněcké policie.

Když jsem četl Kivovu řeč, vzpomněl jsem si na jednu novou známou z Donbasu, uživatelku oněch autobusů, které přejíždějí přes demarkační čáru. Tedy jednu z davu plného „moru a špíny“, dle Kivova označení.

Je zásadně pro jednotnou Ukrajinu, pilně pracuje v „evakuované“ vládní agentuře na ukrajinském území na rozvoji smířlivější politiky, která by zvýraznila pouta, která pojí donbaské obyvatele na obou stranách linie.

Před časem odešla, částečně proto, že si uvědomila že její šéfové vždy preferovali „tvrdé“ stanovisko, částečně proto, že proti ní štvali rivalové, kteří ji obvinili z napomáhání separatistům. Každý víkend cestuje, aby viděla svého manžela na druhé straně demarkační čáry. Je lidskou bytostí, která nepovažuje každého na druhé straně barikády za „mor a špínu“.

Díky mimořádně vytrvalé lásce k rodné zemi si stále přeje jednotnou Ukrajinu, navzdory ponižování a vědomí toho, jak vládní představitelé smýšlejí o lidech jako je ona. Ale jak dlouho ještě budou Avakov a Kiva pokoušet tuto trpělivost ? Východní Ukrajince jako ona Kyjev ztrácí. A až je ztratí úplně, potom jakákoli naděje na jednotnou Ukrajinu bude rovněž ztracena.

Brian Milakovsky

7. července 2015

Zdroj: http://russia-insider.com/en/kievs-grocery-blockade-winning-hearts-and-minds-battle-donbass-rebels/ri8559