Vložené video je z června 2012. Je z doby, kdy se představitelé EU a čeští pravdoláskaři nemohli dočkat, až Klaus opustí prezidentský úřad a Česká republika tak přestane být brzdou dalších integračních procesů projektu „EU“. V té době už se tento projekt blížil do finále – v prosinci byla ustavena ECB (pod nátlakem za Česko podepsal Nečas), ještě předtím však všechny země schvalovaly tzv. ESM – Evropský stabilizační mechanismus, lidově euroval. Jde o záchranný fond finanční pomoci pro země platící eurem.
Začátek platnosti Evropského stabilizačního mechanismu byl stanoven na dobu, kdy jej ratifikují členské země reprezentující 90 % závazného kapitálu. To se stalo v září 2012, kdy ke smlouvě přistoupilo i Německo a ESM začal fungovat k 15. říjnu 2012. ESM může půjčovat až 500 miliard eur a může přímo rekapitalizovat banky v potížích. Posledním státem, který ESM ratifikoval, byla Česká republika, která tak učinila podpisem Zemana na Pražském hradě 3. dubna 2013 za přítomnosti Barossy – Česká republika tedy podepsala až poté, kdy nesouhlasící Klaus skončil. Obě komory parlamentu však s ESM vyjádřily souhlas již předtím a nyní je vhodné si připomenout, že se tak dělo ve večerních hodinách poté, co byli poslanci plně zaměstnáni kauzou Rath, navíc, jak je z videa zřejmé, Kalousek ani nevěděl, k čemu a v jaké výši Česko zavazuje.
Kalousek a Schwarzenberg naplánovali prosazení ESM na noční hodiny po projevu Ratha
Premiér Sobotka se v neděli chystá na závěrečná jednání EU o záchraně Řecka a je klidný – Česka se záchrana Řecka netýká. K tomu si dovolím opět tvrdit, že Řecko bude opět zachráněno, protože EU poslechne podmínky MMF a část dluhů Řecku odpustí a poskytne mu další půjčku – ač opticky Řecko chystá nějaké velké reformy, kterými se půjčka zřejmě zdůvodní. Důležité však zde je, že peníze do řeckých bank budou napumpovány právě z fondu ESM, tzn. z peněz, do kterého všechny země platící eurem povinně musí přispívat. Náš premiér Sobotka dnes před občany dělá ramena, že České republiky se to netýká (více) ,přitom on sám s prezidentem Zemanem vyvíjí nejvyšší tlak, aby Česko euro přijalo (naposledy květen 2015 – zde). Dnes hrdě vyhlašuje, že České republiky se sanace Řecka netýká, já si však dovolím tvrdit, že nebýt Klause, tak už pro Česko platí vše, co je v úvodním videu řečeno (a není teď vůbec podstatné, že s dotazem tam vystoupil právě Bhém). A bohužel, být podle Zemana, tak už také máme euro a také se nás to naplno týká (v neposlední řadě si myslím, že se to Česka, jakožto člena EU, týká tak či tak).
V souvislosti s ESM a s jeho aktualizací právě kolem situace v Řecku, vkládám otevřený dopis maďarského ekonoma a specialisty na řeckou krizi Zoltána Pogátsy obyvatelům zemí bývalého východního bloku, které jsou součástí eurozóny.
Drazí Slováci, Litevci, Lotyši a Slovinci,
jsem si jistý, že v těchto dnech, týdnech a měsících neúnavně sledujete řecké drama. Sledujete jej, protože jsou to Vaše země, které jsou žádány, aby jako státy eurozóny přispěly na pomoc. Stejně tak si musíte plně uvědomovat, že pokud Řecko zbankrotuje, ztratíte v poměru k HDP daleko víc, než takové Německo. Z hlediska přerozdělování to přece vypadá nespravedlivě, když co se týče příjmů, jsou na tom vaše země daleko hůř než právě Řecko. Máte vlastně plné právo cítit se zasaženi takovým požadavkem, je to opravdu velice podivné.
Ono to ale není tak snadné. Je to několik věcí, do kterých byste měli být zasvěceni. Nejdůležitější věcí je, že vaše peníze ve skutečnosti nebyly použity k záchraně Řecka. Je dobře známo, že 90% peněz, které jste poslali Řecku, vlastně nikdy nebylo použito přímo v něm. Odrazily se hned zpátky ve formě placení úroků, aby eurozóna zůstala solventní. Hlavním důvodem pro takový krok bylo vystavení západoevropských bank, především ve Francii, Německu a Nizozemí, důsledkům řecké dluhové krize v roce 2010. To, co bylo oficiálně nazváno záchrana Řecka, byl ve skutečnosti pokus, jak udělat veřejný dluh z toho soukromého, který v ten moment držely právě banky a který byl považován za extrémně rizikový.
Bankéři učinili mylné rozvahy ohledně financování zkorumpované podnikatelské elity a oligarchů v Řecku. Jejich chyby byly ale socializovány: dluh skončil u Evropské centrální banky a nejrůznějších evropských fondů. Vaše politické reprezentace ve skutečnosti utrácely peníze nikoliv tím, že by zachraňovaly Řecko, ale neschopné bankéře a amorální řecké politiky.
Zoltán Pogátsa
Co se v té době dělo v Řecku? Třicetiprocentní škrty ve mzdách a padesátiprocentní v penzích. Státní úředníci byli vyhazováni po desetitisících. Daně byly zvedány nespravedlivě a podle různých studií dopadaly na horní polovinu společnosti jen z 9%, střední a dělnická třída byla zasažena na 338%. Zatímco sociální podpora nejchudších byla škrtnuta, horentní náklady na armádu země byly ponechány beze změn stejně jako daňová základna nejbohatších, která byla skryta v daňových rájích. Slovo „offshore“ se ve skutečnosti nikdy neobjevilo v dokumentech, které Řecku vnucovaly politiku škrtů.
Jaký byl tedy efekt tohoto enormního programu škrtání, daleko většího, než v jakékoliv jiné zemi? Nezaměstnanost zasáhla čtvrtinu populace a polovinu mladých. Kvůli tisícům, kteří byli vyhozeni z práce, a poklesech v příjmech klesla také poptávka po zboží a službách, což zase zasáhlo podnikatele a začalo spirálu dalšího propouštění. Výdaje řeckého státu byly zkráceny ve všech oblastech, které mohly znovu nastartovat ekonomický růst.
Po austerity začalo Řecko dávat daleko méně prostředků na vzdělání než kterákoliv jiná země Evropské unie. Na výzkum a vývoj dává jen zlomek toho, co evropské země. A navzdory největší ekonomické katastrofě v moderních dějinách, Řecko dává na sociální politiku jen o 7% méně než jiné země EU. Vaše politické reprezentace ve skutečnosti použily peníze z vašich daní, aby financovali katastrofální politiku škrtů v jiné evropské zemi. Navzdory tomu, co se obecně říká, Řekové nedemonstrovali za další půjčky. Oni demonstrovali, aby už žádné další záchranné peníze nešly bankám, zatímco oni sami musí podstupovat sociální kobercové nálety.
Teď možná konečně pochopíte, proč 61% Řeků v referendu volilo „ne“ dalším škrtům. Možná nevíte, že 85% mladých Řeků bylo součástí těch, kdo volili „ne“. Globální ekonomická elita promluvila na podporu řecké vlády a její snahy zajistit pomoc od Evropy k tomu, aby mohla ukončit škrty, pomoct lidem z chudoby, zvednout nabídku pro podnikatele, vymáhat odpovědnost na olicharších, investovat do lidských zdrojů a podpořit řecký růst. Joseph Siglitz, Paul Krugman, Amartya Sen (držitelé Nobelovy ceny), Dani Rodrik, Thomas Piketty, Jeffrey Sachs, Charles Wyplos, Barry Eichengreen, Paul de Grauwe, James Galbraith, Marc Carney, Steve Keen – tato třešnička na dortu ekonomie publikovala názory odmítající logiku austerity, především ve finančním, ale také sociálním významu.
A mimochodem – ty mzdy. Není to tak, že řecké mzdy by byly příliš vysoké, ale vaše mzdy jsou příliš nízké. Kvůli nedostatku odhodlaných odborů schopných kolektivního vyjednávání, které pokryje téměř všechny zaměstnance, podíl mezd na HDP v zemích východoevropských ekonomik OECD je o celých 10% nižší než v severní, západní a jižní Evropě. Kolektivní vyjednávání a dohody je jedna z věcí, za které řecká vláda bojuje, protože Trojka je kupodivu zakázala před pár lety jako jednu ze součástí vnucených škrtů, sekajících do sociálního přediva země. Dnes opatření Evropské centrální banky (tj. nezvedání stropu ELA – Emergeny Liquidity Assistance) znamená, že si Řekové mohou z bankomatu každý den vybrat jen 60 Euro. Důvod, proč někteří mladí Řekové volili „ne“, je ten, že 60 Euro pro mnoho z nich ve skutečnosti není vůbec málo, protože stejně jako vy nevydělávají více než 400 Euro měsíčně.
Myslím si, že byste o tomhle všem měli vědět, protože vaše média můžou věci mnohdy zjednodušovat, i když třeba jen maličko (zdroj).
Ten závazek by byl na 40 miliard cash a 310 miliard garancí budoucích plateb,
uvedl ministr financí Miroslav Kalousek (více).
Že vše výše uvedené je aktuální, popsal Paul Craig Roberts názorem, který mi potvrzuje mé vidění (zde). „Řecká dluhová krize končí. Od samého začátku šlo o sehrané představení, v jehož pozadí byly zájmy finanční a zájmy EU. Jakmile však tyto zájmy přeťaly trasu zájmů Washingtonu, nakázal Washington svým evropským vazalům, aby krizi ukončili. K odchodu Řecka z EU proto nedojde.“ Tak uvádí svůj komentář k probíhající řecké dluhové krizi někdejší náměstek ministra financí v Reaganově vládě P. C. Roberts a pokračuje:
„První odpovědí většiny politiků EU na výsledek řeckého referenda byl povyk o tom, že Řecko bude muset opustit EU. Washington ovšem s ničím podobným nepočítá, a nařídil proto svým evropským vazalům, aby Řekům poskytli takové podmínky, které budou Řekové schopni přijmout a které je uvnitř EU udrží. Kdyby totiž nejméně poddajní Němci skutečně Řeky z EU vypudili, následný řecký obrat směrem k Rusku a s tím související možné řecké hospodářské uzdravení by do hlav Italů, Španělů a možná i samotných Francouzů nasadilo myšlenku Řecko následovat. Současná podoba organizace NATO by se tak spolu s tím, jak by jižní Evropa vstoupila do ruského euroasijského obchodního bloku, začala rozpadat, a spolu s tím by zanikla i současná americká vazba s NATO. Washington ovšem nade vše preferuje svou vlastní moc a učiní tedy proti vystoupení Řecka z EU vše možné i nemožné. S vědomím, že rozpad EU by se mohl stát i začátkem rozpadu NATO.
Je-li tato pověst pravdivá, navštívila náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová řeckého premiéra a sdělila mu, že se Řecku zakazují dvě věci: za prvé opustit EU a za druhé navazovat vstřícnější vztahy směrem k Rusku. Jinak prý budou následovat konsekvence, což je zdvořilé slovo pro vyjádření hrozby odchodu z premiérského úřadu či ztráty života.
Uzavírám, že řecká dluhová krize končí. Mezinárodní měnový fond, Američany ovládaný, už řecké stanovisko ke krizi přijal a vydal zprávu v tom smyslu, že bylo chybou od samého začátku nátlak na Řecko vykonávat. A v návaznosti na tuto zprávu i na postoj Washingtonu se jak komise EU, tak i Evropská centrální banka už vyjádřily v tom smyslu, že se budou s řeckou vládou podílet na vypracování takového plánu, který bude pro Řecko přijatelný. Což Itálii, Španělsku a Portugalsku slibuje stejný shovívavý postoj, až se samy v dluhové krizi taktéž octnou.
Rusko a Čína promeškaly příležitost, aby svým ještě vstřícnějším vybídnutím směrem k Řecku jeho odchod z EU umožnily a tím současně nastartovaly rozpad NATO. Ať by byla cena za takovýto krok jakákoli, byla by nepatrná s vojenským tlakem, který Washington na obě tyto země v současné době a za současných podmínek vykonává“ (zdroj).
Pro úplnost: úvodní video je dílem Reformy.cz. Zde je tedy ještě video vystoupení Petra Macha na půdě Europského parlamentu, kde se všichni naplno pustili do Tsiprasise – s výjimkou N. Farage. A Petra Macha:
A závěrečná pointa článku?
Žába se vaří pomalu. Informace vždy byly a vždy jsou, ale dokud je čas, lidé na ně neslyší. Česká pomoc Řecku byla schválena v červnu 2012. Jak to bude v budoucnu, až budou stejnou pomoc požadovat další země, se ukáže. Česka se vše bude týkat tak či tak, ale po prosazení eura v Česku, jak si to přeje náš prezident a jiní, může pro Česko být ještě hůř. Evropská unie je především politický projekt a těm, kteří ho stvořili, je úplně jedno, kdo ho bude platit a udržovat při životě.
Jak kdo hlasoval pro přijetí ESM, je zde – ČSSD hlasovala zcela jednotně, samozřejmě včetně premiéra Sobotky, který dnes národ pyšně utěšuje, že Česká republika nic platit nemusí….
– Pozorovatelka – 10.7.2015