V plné nahotě vystoupila naprostá podřízenost diktátu USA nejen NATO, ale vlastně celé EU. Zvláště to vyniklo na pozadí absolutního ignorování osudu "spojeneckých jednotek", podílejících se na dobrodružství USA v Afghánistánu, bezprostředně po nočním doslova útěku jejich armády.

To, co platí pro zahraniční politiku zemí evropské části NATO (a tudíž i EU), platí v plném rozsahu i pro jejich (naše) armády. Absolutní neschopnost nejen vést samostatně jakékoliv vojenské operace, a už vůbec ne regulérní války (ať útočné, nebo obranné), ale dokonce i bránit území vlastních zemí, z nás dělá faktická rukojmí USA jak po stránce politické, tak po stránce bezpečnostní. Jediné, na co jsou dobré bojeschopnější prvky toho, čemu se už jen ze setrvačnosti říká „armády evropských zemí NATO“, je role poslušných a podřízených přicmrdovačů podle okamžitých zájmů americké administrativy. Což může být pro evropské společenství (i nás) v konečném důsledku skutečně smrtící.

Jak prohlásil Henry Kissinger, „Amerika nemá trvalé přátele nebo nepřátele. Má jen zájmy“. Škoda že se téhož hesla nedrží ani evropská část NATO, ani EU, ani jednotlivé evropské země. Je nejvyšší čas s tím něco udělat, jinak skutečně spláčeme nad výdělkem.