Tento týden hýbou světem události v Afghánistánu, dobytí Kábulu, a i změna názvu Afghánistánu. A jak to vůbec bude pokračovat?

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Pozor,  abychom nepodléhali jen optickému klamu, že afghánské události jsou středem vesmíru, protože už Česká televize ubrala na razanci svých projevů a už třetí den po obsazení Kábulu Talibanem vysílala jako první zprávy informace z jednání Senátu Parlamentu České republiky o penzích. Také o tom ostatním,  co se děje v Afghánistánu, nejsou  zprávy tak dramatické, zejména když si odmyslíme komentáře některých takzvaných reportérů, ale kteří Afghánistán navštívili někdy před třemi čtyřmi lety. Nebo dokonce i dřív.  Z úst těchto lidi se dozvídáme jaké hrůzy očekávají Afghánci při reinstalaci režimu, který už tam jednou zažili, ale ani to se nezdá být tím hlavním.
 

Já si myslím, že to k čemu bude nyní docházet je a bud jako po každém vítězném začátku nějaké revoluce. Teď začne její druhá etapa,  ve které se bude jednat o rozdělení podílu na moci, ale také o rozdělení materiálního bohatství,  a uvidíme, kteří představitelé nového a starého režimu jsou ochotni spolupracovat. Například se starat o to Mezinárodní měnový fond uvolnil peníze státu Afghánistán, dnes přejmenovaného na Islámský emirát,  k volnému nebo kontrolovanému  použití těmi, kteří tyto peníze ve zlatě pomáhali nashromáždit,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Naše další pozice …

„Ale to, co se mi zdá z našeho hlediska asi nejzajímavější, je, že i představitelé českého ministerstva zahraničních věcí, ale i někteří prozíravější komentátoři, už upozornili na to, že nastává doba vyjednávání nejenom uvnitř Afghánistánu, ale také v zahraničí,  a že se bude muset jednat, dokonce to řekli náš pan ministr zahraničních věcí, že Česká republika bude muset jednat s těmi, kteří s Tálibánem nějaké vztahy udržují.  Což je dost zvláštní názor, který je na jedné straně pochopitelný, ale na druhé straně nevím, jak to Česká republika bude dělat,  nebo jak tato jednání povede Evropská unie, která patronuje zahraniční politiku České republiky, když s těmi zeměmi, které spolupracují nebo jsou ochotny spolupracovat s Tálibánem je v nepřátelských vztazích. Zejména tedy s Ruskou federací, ale i s Čínskou lidovou republikou, které považuje za velké nebezpečí pro sebe a Evropu. Ale  třeba i s Tureckem, s Íránem, s Turkmenistánem, Tádžikistánem  a Uzbekistánem, se kterými naše vztahy jsou chladné, když si nedovolím říct že v některých případech zmražené,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Kdo s námi nebo za nás bude jednat…

„Takže budeme jednat, ale kdo bude jednat? Zřejmě se to jednání nebude odehrávat v Kábulu, protože tam je budova vyslanectví vyklizená. Těžko dojde k nějakému jednání s diplomaty z Ruské federace v Praze, protože ty by si pomalu neměli kam sednout do tichého koutku, aby na ně nezaútočil zběsilý český politik nebo novinář, ale také budou obtíže i s tureckou stranou a nemluvme ani o těch dalších. Takže potencionálnímu jednání s novým režimem bychom měli věnovat pozornost a obávat se,  zda v tomto koncertu nebudeme zase hrát nějaké druhé, třetí housle a nebo dokonce spoléhat se na nějaký zázrak, o kterém mluvil pan ministr zahraničích věcí, protože sice  někdy jde ten zázrak koupit a uskutečnit, ale ne vždycky se dá mluvit o trvalé politice. Jestliže dneska už například Petra Procházková upozorňuje na všechny hříchy Tálibánu z minulosti, jako kdyby těch dnes končících dvacet let nebyli vychováváni k budování demokratických struktur námi a našimi spojenci, tak je třeba tomu věnovat mimořádnou pozornost, protože bychom se mohli zamotat do událostí a vztahů, o kterých ani dnes ještě nemáme konkrétní představu,“ dodává Zdeněk Zbořil.