„Jsem vesnický učitel z hor u Herátu. Když u nás byli sověti, stavěli silnice, školu a polikliniku a říkali nám, že nemáme mulláhy a islám brát tolik vážně...

Jiří Kobza, poslanec (SPD)

...Pak přišli talibánci s americkými zbraněmi, vyhnali Sověty a nařídili nám, že máme žít podle islámu. Sebrali mi z auta rádio a zbili moji manželku, že měla nedostatečnou burku. Po 30 letech přiletěla letadla, bombardovala a přišli nějací lidé nám říct, že jsme svobodní. Tak jsme se ze svobody radovali do té doby, než z hor přišli bandité, pobrali, co se dalo, znásilnili ženy a odtáhli. Tak jsem sebral rodinu a vydal se do Íránu, kam mne nepustili, tak jsme tady.“

Tento příběh mi v roce 2002 vyprávěl jeden (skutečný) uprchlík v táboře 46. míle, nedaleko íránského města Zábol, pro který jsem tehdy organizoval pomoc, píše v komentáři Jiří Kobza a pokračuje.

Od té doby se toho moc nezměnilo. Když to celé shrnu, tak nelze nevidět, že nyní po zhruba 30 letech přímé či nepřímé americké angažovanosti v Afghánistánu jsou výsledkem nejenom desetitisíce mrtvých, ale především to, že Afghánistán je stejně chudý a zaostalý jako byl.

Taliban, oproti tomu, je daleko silnější než byl v začátcích boje proti sovětům, má nejmodernější americké zbraně, nová auta, je sjednocen v boji proti okupantům i proti prookupační vládě, ideologicky dokonale konzolidovaný a výborně organizovaný.

Produkce afghánského opia během okupace výrazně vzrostla a tím i jeho příjmy. To je snad jediný patrný pokrok, oproti stavu z roku 2002.

Díky odchodu okupačních vojsk NATO se chystá a očekává další masivní vlna „uprchlíků“ (nejlépe do EU) před nastupujícím Talibanem, který tvrdě trestá kolaboranty. Zatímco naše masmédia roní krokodýlí slzy nad osudem ubohých tlumočníků a snaží se prosadit jejich azyl v ČR, EU nedělá vůbec nic, aby se na tuto vlnu připravila a byla schopna ji zastavit na hranicích EU. Nejspíš se bude pod tlakem veřejnosti snažit uplatit Erdogana dalšími miliardami eur z našich peněz, aby to udělal za ni.

Sousedé Afghánistánu to však vidí realisticky. V současnosti probíhá rusko-uzbecko-tádžické cvičení, zaměřené právě na ochranu hranic s Afghánistánem.

Můžeme oprávněně předpokládat, že se bude opakovat migrační situace ze syrské války (resp. amerického útoku proti Syrii), kdy všichni „uprchlíci“ co se snažili vlámat se do EU, byli najednou Syřané, ať již byli odkudkoliv a neuměli ani slovo arabsky. Nyní také všichni migranti se stanou „Afghánci“, ať již z Afghánistánu, Íránu, Pákistánu, Indie či z afrických zemí, budou uprchlíky před Talibanem. Nemají totiž žádný důvod si myslet, že EU agentury na dovoz migrantů jim to neuvěří. Navíc naivní zastavení deportací odmítnutých žadatelů některými zeměmi EU pro ně bude obrovskou motivací. Vědomí, že je nepošlou domů, posílí jejich odhodlání dostat se do EU stůj co stůj.

Stejně jako tenkrát i nyní nás naše masmédia zásobují srdcervoucími obrázky plačících dětí v rozvalinách a snaží se o citové vydírání veřejného mínění. Jenže pokud chceme pomáhat, musíme být bohatí a v bezpečí. To je základní pravidlo humanitárních pomocí. Při nedodržení se totiž staneme jen další zátěží pomoci.

A co se dnes tolik medializovaných tlumočníků týče, nezapomínejme, že jejich spolupráce s okupanty (protože co jsme v Afghanistánu byli jiného) byla dobrovolná a na afghánské poměry skvěle placená. Navíc je zde varovný příklad z ČR. Jeden takový tlumočník si už před 2 lety vysloužil možnost se přestěhovat do ČR s celou rodinou. Jak to dopadlo? Vzpomínáte na tu sestřičku na Bulovce, kterou napadl jeho syn? A jehož soudce osvobodil (asi podle vzoru, jak soudí kriminalitu imigrantů v Německu)?

Chceme riskovat, že se nás naše děti nebo případné oběti budou ptát, proč jsme se nepoučili? Kolik varovných signálů ještě chcete, abychom neopakovali stejnou chybu? Kolik násilí a nevinné krve bude muset být ještě prolito, aby nejenom občané, ale i zodpovědní úředníci a politici pochopili, že zdrojem zla nejsou ani tak sami pachatelé, ale především EU, která je přivezla do Evropy.

Naši domácí sluhové NATO by měli pochopit, že Afghánistán patří Afgháncům, respektive kmenům, které na území Afghánistánu žijí a bojují mezi sebou. Chceme snad riskovat, že když strčíme do jednoho pytle Uzbeky, Tádžiky, Chazary, Baluče, Paštuny a další, že si kromě šaríje a džihádu sebou nepřivezou i svoje vlastní války?