Genocida byla prohlášena za zločin podle mezinárodního zákona na schůzi OSN v r. 1946 a o rok později, 9. prosince 1947 bylo vydáno plné znění Smlouvy o genocidě (dále: Smlouva), která stanoví její definici, vymezuje dosah a dává návod, jak při výskytu genocidy postupovat. Ke dnešnímu dni potvrdilo 153 národů svůj souhlas s touto smlouvou. Česká republika podepsala 22. února 1993. Z větších zemí dlouho váhalo s podpisem Švýcarsko, ale nakonec podepsalo 7. září 2000. Amerika se také k podepisování příliš neměla a upsala se až 25. listopadu 1988. Tato Smlouva je ve skutečnosti první umělý, mezinárodně uznávaný zákon v historii lidstva.

Význam slova „genocida“ je popisován jako: „trestný čin proti lidskosti, spáchaný v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou, nebo náboženskou skupinu.“

Popis je krátký a výstižný a říká naprosto všecko. Přesto byla vyhotovena tato Smlouva, která není ani krátká, ani výstižná a to, co říká je často sporné.

Podstatné části Smlouvy jsou:

Článek I. Smluvní strany potvrzují, že genocida, ať už spáchaná v dobách míru, nebo ve válce, je zločin podle mezinárodního práva, kterému se zavazují zabránit a (viníky) potrestat.

Článek II. Podle současné Smlouvy, genocida znamená kterýkoliv z následujících činů, provedených s úmyslem zničit, ať už celek, nebo část, národní, etnickou, rasovou, nebo náboženskou skupinu, jako na příklad:

a)     Zabití členů skupiny;

b)     Způsobení vážného ublížení na těle, nebo mentálního ublížení členům skupiny;

c)     Úmyslné uvalení na tuto skupinu podmínek, jejichž záměr je navodit fyzické zničení buď celku, nebo jeho části;

d)     Zavádění opatření za účelem zabránění zrození dětí v této skupině;

e)     Násilné převádění dětí z jedné skupiny do druhé.

Článek III. Následující činy jsou trestné:

a)     Genocida;

b)     Spiknutí za účelem provedení genocidy;

c)     Přímé a veřejné pobízení ke genocidě;

d)     Snaha provést genocidu;

e)     Účast na genocidě.

Článek IV. Osoby, provádějící genocidu, nebo jakékoliv jiné činy, shrnuté v Článku III budou potrestány, ať už jsou to ústavně vázaní vládci, veřejné osoby, nebo soukromé osoby.

Článek V. Smluvní strany souhlasí s vytvořením potřebných zákonů, v souladu s jejich Ústavami, aby uvedly v platnost jednotlivé body této Smlouvy a obzvláště aby předložily účinné tresty pro osoby, vinné genocidou, nebo kterýmkoliv jiným činem, ze seznamu v Článku III.

Článek VI. Osoby, obviněné z genocidy, nebo ze kteréhokoliv jiného činu, uvedeného v Článku III. budou souzeny oprávněným soudem Státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestním soudem, pod jehož pravomoc toto území spadá, s ohledem na Smluvní strany, které přijaly jeho pravomoc.

Článek VII. Genocida a další činy, shrnuté v Článku III. nebudou považovány za politické zločiny za účelem vyhoštění ze země. Smluvní strany se zavazují, v takových případech řešit vyhoštění ze země v souladu s jejich platnými (vnitřními) zákony a smlouvami.

Konec výpisu, ale ne konec Smlouvy.

Této Smlouvy by se teď měli chopit všichni právníci a zažalovat patřičné zdravotní, politické, vládní, státní, mezinárodní, nadnárodní, soukromé, veřejné a všelijaké jiné orgány, instituce, organizace, jednotlivce i spolky. Měli by soudit Billa Gatese, George Sorose, Dr. Anthony Fauci a všechny ostatní, kteří se spikli proti lidem a zkouší na nich praktikovat genocidu.

Protože to, co se děje dnes, není nic jiného než plánovaná a organizovaná genocida.

Žalujte je všecky, u jakéhokoliv soudu to jde. Popožeňte je k zodpovědnosti za všechny jejich zločiny proti lidem. A kdyby kdo tento článek přeložil do jiných řečí a rozeslal po světě, budu za to nesmírně vděčná nejen já, ale i ty miliony lidí, které tím zachrání.

Stav úmrtí a ublížení na těle a na duši z důvodů COVIDu a vakcinace

V současné době, máme v Evropě skoro 22 tisíc hlášených úmrtí na čtyři oficiálně uznávané a administrované vakcíny a 2 miliony nemocných, z toho polovina vážně nemocných, což je možná pouhý zlomek toho, co je skutečný stav. Co jiného to je než genocida? Je to záměrně způsobené ublížení milionům lidí po celém světě, kterým nebyly dány patřičné informace o tom, co lživě nazývané „očkování“ obsahuje, co zamýšlí a co budou jeho následky. Když vezmeme v úvahu jednotlivé body této Smlouvy, tak dostaneme následující výčet:

• Všichni mrtví a nemocní kvůli „očkování,“ to je zjevné provinění proti Článku II.a, b.


• Karantény a roušky a „očkování“ jsou provinění proti Článku II.c.


• Potraty a sterilizace následkem tak zvaného „očkování“ jsou provinění proti Článku II.d.


• Karantény, roušky pro děti a „očkování,“ jsou provinění proti Článku II.e.

Jsou zde ovšem úskalí, na která je nutno si dát pozor

Proč na příklad Amerika váhala Smlouvu podepsat a trvalo jí to přes 40 let, než se k tomu odhodlala? Přední američtí právníci tuto Smlouvu studovali a prohlásili, že text je nejasný a tím pádem nebezpečný. Nejrůznější lidé, nebo skupiny lidí mohou být nařčeny z genocidálních úmyslů a to prakticky bez jakýchkoliv důkazů. Mnohé formulace je možno vysvětlovat různými způsoby, takže je možno obvinit málem každého, koho si soud obvinit umíní.

Už jen to, že genocidu může provést pouze stát. Vezměte to jak chcete, ale jednotlivec, nebo skupina lidí nemohou v žádném případě genocidu provést, protože takový čin je okamžitě označen jako zločin, jako vražda a zločinci jsou potrestáni podle stávajících zákonů státu, ve kterém se nacházejí. Takže možnost obvinit skupiny, nebo jednotlivce z genocidy dává soudům příliš velkou pravomoc nařknout a zničit málem každého. Už to je chybné vyjádření v tomto dokumentu.

Rovnou měrou ve Smlouvě chybí označení za původce genocidy národy, vlády, nebo politické skupiny. A přitom jsou to právě tito lidé, kteří jsou schopni skutečnou genocidu provést.

Text Smlouvy (v originále) rovněž nepoužívá obvyklé a předepsané právnické výrazy a některá terminologie je tak nejasná, že není snadné určit, co je tím přesně míněno. Tím pádem je tento dokument zneužitelný a jako zavazující smlouva by měl být zrušen. Česká republika by měla okamžitě podat písemné oznámení o odstoupení od smlouvy, jak je předepsáno v Článku XV., protože taková neprofesionální slátanina nevěští nic dobrého a může vyvolat pouze komplikace.

Tak na příklad, když vezmete v úvahu Článek III.b nebo d – jak je možno někomu dokázat spiknutí za účelem genocidy, nebo snahu o provedení genocidy? Ty možnosti jsou zde příliš široké a po důkladném uvážení dojdeme k závěru, že veškeré činy, naprosto všecko, může být bráno jako snaha o genocidu, v případě potřeby. A ještě ke všemu, člověk ani nemusí nikomu ublížit, ani se ho nemusí dotknout, ale stačí, když někomu způsobí „mentální ublížení“ (Článek II.b) tvrdými slovy, nebo hanlivými výrazy a je to hned genocida, což není správné.

Dnes nás Evropská unie navádí k potratům, to je zjevné provinění proti Článku II.d.

Podle Článku V., tak, jak je anglický text psán, „v souladu s Ústavou“ může znamenat, že se podmínky Smlouvy stávají součásti Ústavy každého státu, ale také je to možno chápat jako že Ústava státu bude použita k tomu, aby Smlouva byla uzákoněna. V některých státech (Amerika) dokonce mají mezinárodní smlouvy přednost před vnitřními zákony. Ovšem jestliže některý stát uzavírá smlouvy, které jsou v konfliktu s jejich vlastními zákony, pak tento stát není hoden své existence. A když smlouvy nejsou v konfliktu s vnitřními zákony, pak není nutné, aby měly přednost.

V Článku VI. se píše, že osoby, obviněné z genocidy a jiných trestních činů mohou být dopraveny do cizího státu, kde budou souzeny nějakým soudem, který údajně má být mezinárodní, což ale nemusí být pravda. Budou souzeny pod tamějšími podmínkami a pod tamějšími zákony a ještě ke všemu v řeči, které nemusí rozumět. To není vůbec dobré.

Je rovněž zajímavé, že Smlouvu celkem rychle podepsaly ty národy, které genocidu opravdu praktikují, anebo utiskují některé části populace, většinou na základě jejich politického zaměření, nebo náboženského vyznání.

Přesto přese všecko je možno Smlouvu využít k obvinění všech zainteresovaných orgánů z genocidy. Je to na naši ochranu!