Dnešní doba si vyžaduje silné národní vůdce. Skeptici budou tvrdit, že v současné situaci není možné, aby v některé ze zemí Evropské unie byl u moci politik nebo politická strana, která je výrazně vlastenecká. Naštěstí toto tvrzení neodpovídá pravdě, protože v nedalekém sousedství je země, kde takový politik je již delší dobu u moci a vcelku úspěšně vzdoruje snahám Bruselu o zdiskreditování a odstavení od vládní moci. Ano, tou zemí je Maďarsko. Současné nástupnické státy Československa by si měly vzít příklad z maďarského boje proti současným globálním výzvám, kterým sice čelíme společně, ale jen Maďarsku se daří čelit jim úspěšně.

Samozřejmě - tím vlasteneckým státníkem, bránícím svoji zemi před bruselskými šílenostmi, je Viktor Orbán. Podle liberálů patří V. Orbán mezi osobnosti, jejichž kroky jsou často za hranou demokratických postupů. Maďarsko pod jeho vedením údajně patří mezi země, které se nebojí tvrdě kritizovat homosexualitu, bezdomovce, Romy a Židy, má dnes hlavní téma v migrační krizi a boj proti jednomu multimiliardáři židovského původu - svému krajanovi George Sorosovi (nar. 12. srpna 1930 v Budapešť pod jménem Schwartz György) – kterého wikipedie označuje za „jednoho z nejvýznamnějších filantropů na světě“, ale který mezi vlastenci na celém světě patří mezi nejvíce nenáviděné osoby současnosti. Kapitánem na této lodi je premiér Viktor Orbán, jenž nemá daleko k tomu, aby byl opravdovým diktátorem. Bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, známý svým více než pozitivním vztahem k alkoholu a trapným vystupováním, zřejmě pod vlivem svého oblíbeného nápoje oslovil V. Orbána na summitu Východního partnerství v Rize slovy: „Zdravím, diktátore.”

Pokud oslovení „diktátore“ použije taková morální kreatura, jako je bývalý nejvyšší představitel Evropské komise – ostatně, většina orgánů Evropské unie je obsazena lidmi obdobného ražení, tedy nejhorší politickou spodinou – je to vlastně pro vlasteneckého politika pochvala, na kterou by měl být patřičně hrdý.

Liberálové často a rádi nálepkují svoje politické odpůrce takovými pojmy, jako je nacionalista (M. Sládek, G. Wilders), antisemita a fašista (A. B. Bartoš), xenofob (T. Vandas), populista (T. Okamura), extrémista (představitelé DSSS), případně nacionalistický populista (V. Orbán). Obecně oblíbené je nařčení z antisemitismu – přičemž k onálepkování stačí jen neurčité varování před liberalismem, multikulturalismem či položení důrazu na tradiční hodnoty nebo skutečně křesťanské ukotvení.

Kde však berou liberálové právo udělovat svým oponentům takové nálepky, proč si osobují právo být arbitrem demokracie a pravdy? Jenom proto, že mají oprávněný pocit beztrestnosti, neboť je režim chrání a podporuje? Zřejmě zapomenuli, že žádný režim není trvalý a že dříve či později budou muset skládat ze svých zlých činů účty před spravedlností.

Každý politik, který chce uspět a mít podíl na formování budoucnosti své země, by měl podrobně znát Sun-Tsuovy zásady. Není známo, zda Viktor Orbán někdy odkaz Mistra Sun studoval. Ale jeho praktické kroky, kterými dosáhl nebývalého úspěchu a díky nimž má dnes Maďarsko jako jedna z mála zemí Evropy silného národního vůdce, jasně a zřetelně ukazují, že buď Umění války četl, nebo intuitivně koná přesně tak, jak by to dělal Sun-Tsu. Posuďte z jeho slov sami:

„Chcete-li zvítězit, nestačí, aby hrdina uměl střílet a věděl, jak používat své pěsti. Musí také použít svůj mozek a prokázat velkorysost. To je velmi důležité. Musíte znát svého nepřítele a porozumět mu, musíte zjistit, co ho ve skutečnosti nutí jednat, jak jedná. A když dojde na boj, nesmíte se z něj stáhnout, ale musíte zaútočit a vyhrát!“

„Politika je boj. Nejdůležitější kvalita premiéra země je, aby měl schopnost vypořádat se s pomluvami. Musíte se s nimi smířit nebo je vyvrátit nebo udeřit na protivníka ještě silněji, než udeřil on vás. Kdokoliv si bere útoky oponentů osobně nebo je převádí do svého vlastního morálního katalogu hodnot, je poražený, a to v bitvě nefunguje.

Vůdce, který se nedokáže smířit s pomluvami, který jimi trpí, který se nechává jimi emocionálně ovlivňovat, nebo který z nich dělá morální dilema, se chová nevhodně.

Jestliže stojím na bitevním poli a třímám v ruce velký meč a najednou mne přepadnou tři útočníci, pak nemohu začít moralizovat nebo se s nimi dohadovat. V ten okamžik existuje jediný cíl: zabít všechny tři. Umět toto vše zvládnout, je talent, kterému se nedá naučit“

Ukázka z 2. kapitoly knihy «Soumrak liberálů — strategie porážky»

Knihu je možné zakoupit na knižním e-shopu: http://knihyabb.cz/domu/3977-ales-prichystal-peter-svec-soumrak-liberalu-strategie-porazky.html

nebo jako e-knihu zde: http://knihyabb.cz/domu/4059-ales-prichystal-peter-svec-soumrak-liberalu-strategie-porazky.html