Publicista František Roček tehdy o obou událostech hovořil jako o netypických jevech majících v sobě prvek samozřejmosti. Kromě toho upozorňoval, že z teroristických útoků mají nakonec největší prospěch bezpečnostní síly.

Dnes, v září 2021, tedy po dalších deseti letech, Roček vzpomíná:
Byl jsem tehdy (2011) vyzván, abych tento názor rozvedl. Výsledkem byl krátký exkurz do problematiky. A tehdy jsem poprvé napsal, že Američané odejdou do několika let z Afghánistánu poraženi a moci se ujme opět Taliban. Tehdy to znělo jako bláznivé proroctví. Ale to jenom Američané zoufale oddalovali za miliardy dolarů dalších 10 let to, co bylo nevyhnutelné, a k čemu došlo v roce 2021.

Tuto práci z července 2011 jsem si připomenul v těchto dnech, kdy uplynulo od teroristického 11. září již 20 let, a jediný, kdo toto výročí slaví, je Taliban. Naopak v těchto dnech USA mají z ostudy kabát z toho, jak neslavně ustoupili z Afghánistánu.

Trochu pokory neuškodí

Ale i ti, kteří mají washingtonské politiky plné zuby, by měli odložit svou škodolibost, protože lidé jsou a budou omylní a mnozí i hloupí, bez ohledu na vzdělání a na funkci. Proto bylo, je a bude mnohdy vše jinak, než aktéři doufali, ačkoliv na první pohled to tak nebude vypadat. Úspěch bude spojen s faktem, že stejně se mnohé  v důležitých detailech pokazí.

Proto lze říci, že angažmá USA a NATO v Afghánistánu proběhlo standardně a jinak to ani dopadnout nemohlo.  Některé motivy z této práce jsem již využil v článcích pro První zprávy. Na kompletním (historickém) textu z roku 2011 jsem nic nezměnil. Je to svědectví doby, a naleznete v něm i zmínky o nešťastném Afghánistánu. Tehdy, před 10 lety, jsem na konci pojednání uvedl: „…aliance odejde do několika let z Afghánistánu poražena. Do politické aktivní služby se vrátí opět Talibán – byť tentokrát (snad) v umírněnější formě…“

To jsem o teroristických souvislostech a Afghánistánu napsal již v roce 2011, a dostal jsem za to zaplaceno, a řádně jsem výdělek zdanil.

Stín deseti dlouhých let

Autor před 10 lety naznačil, že krutosti, o kterých čteme a vidíme je v televizi, nepředstavují nic moc zvláštního. Jsou mezi námi ve stále se vyvíjejících variacích od starověku. Žijeme v polévce samozřejmosti. Stačí se jenom pozorně dívat, naslouchat a pozorně číst o zdánlivě nesouvisejících událostech, a cokoliv se stane, je předpokládané / očekávané, tedy samozřejmé.

Nejen v událostech 11. září 2001 termín „samozřejmost“ hraje důležitou úlohu. V ten den bylo samozřejmé, že letecký útok teroristů byl (pro některé lidi) očekávaným projevem zvyšování technických možností teroristů.

Z hlediska současné samozřejmosti lze předpokládat, že Talibanci po převzetí Afghánistánu pověsí, postřílí a umlátí k smrti jenom asi 100 000 těch, kteří byli spjati s prozápadním režimem. Ostatní zastraší a omezí práva všech, aby drželi hubu a krok. Budou přitom testovat kolik bezohlednosti je přijatelné, aby to neškodilo jejich  mezinárodnímu obchodu.

Když mohou státy EU/NATO obchodovat s islamistickým (fašistickým) režimem Saudské Arábie, kašlajícím na lidská práva ještě více než islamistická vláda Íránu, proč by vztah s talibanským Afghánistánem měl být jiný?  Nezáleží na lidských právech, ale na výhodnosti mocensko – ekonomických vztahů.

Lidská práva jsou v rámci studené války vyžadována jenom od tzv. nepřátel/konkurentů – tedy státy NATO to vyžadují po Rusku, Číně, Íránu, Severní Koreji, a podle momentální potřeby i jiných států kdekoliv ve světě.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)