Spojené státy "slaví" smutné výročí – 20 let od útoků 11. září 2001. Tato apokalyptická událost, zinscenovaná neznámými scénáristy podle všech kánonů hollywoodských katastrofických filmů, se stala záminkou, aby americká vláda vyhlásila válku mezinárodnímu terorismu, a zahájila sérii ozbrojených intervencí v cizích zemích.

Pod dojmem okamžiku – nárazu letadel do věží dvojčat, lidí vyskakujících z horních pater, jen aby neshořeli zaživa, pádu tří budov najednou (přestože do třetí nic nenarazilo) – dalo mezinárodní společenství Američanům mandát k boji proti teroristům po celém světě. Uplynulo téměř dvacet let, takže je možné provést jistou inventuru.

Pekelná čísla

Renomovaná Brownova univerzita ve Spojených státech spočítala, že v Američany okupovaných zemích byl v tomto období zabit nejméně milion lidí. Nita Crawfordová, jedna ze zakladatelek univerzitního projektu „Price of War“, ovšem zdůrazňuje, že toto číslo je „obrovsky podceněné“.

Do počtu obětí byly zahrnuty pouze osoby, které byly zabity přímo v bojích. Nezapočítává lidi, kteří zemřeli na válečné pohromy – hlad, žízeň, nemoci a nedostatek lékařské péče způsobený totálním zničením infrastruktury.

Jiní experti odhadují, že mrtvých bylo mnohem více. „Lékaři za společenskou odpovědnost“ například odhadují, že jen v Afghánistánu, Iráku a Pákistánu bylo v letech 2001-2015 zabito asi milion lidí.

Zajímavá je sociální struktura zabitých uvedená ve zprávě Brownovy univerzity: 387 000 mrtvých byli civilisté, asi 200 000 místní vojáci bojující na straně Američanů a více než 300 000 místní partyzáni, které Američané nazývali „teroristy“. Nita Crawfordová upozorňuje, že většina lidí, kteří byli posmrtně zařazeni mezi teroristy, byli obyčejní civilisté.

Je pozoruhodné, že ve „válce proti terorismu“ zahynulo asi sedm tisíc řádných amerických vojáků a asi osm tisíc najatých žoldnéřů. To znamená téměř stokrát méně než obyvatel okupovaných zemí: dostaly USA na něco takového mandát od mezinárodního společenství?

Naprosto ne, prezident George Bush v žádném případě nemluvil o tom, že jeho armáda bude provádět genocidu civilistů. Tvrdil, že Američané vybudují „národní demokratické státy“ v Iráku, Afghánistánu i jinde. Všem se zdálo, že nejbohatší země světa na to má všechny předpoklady. A pokud by Spojené státy vždy chtěly být světovým četníkem, tak ať se jím nyní stanou.

Pouze rozvrat a chaos

Američané se měli vydat do vytipovaných zemí, zlikvidovat tam případné teroristické skupiny a začít získávat pro spolupráci silné místní politiky. Logickým krokem by například bylo pozvání bývalého krále Záhira Šáha do Afghánistánu. Těšil se značné popularitě a mohl sjednotit zemi.

Ale to Američané neudělali. Zahájili mezi místními politiky negativní selekci. K moci se dostali jen ti nejzkorumpovanější, nejméně schopní a lidmi nenávidění. Jednoduše řečeno – národní zrádci.

V tomto srpnu bylo hlavním zájmem posledního afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního dostat se co nejrychleji ze země. Jeho ochranka přitom nacpala čtyři auta a vrtulník pytli s dolary. Z přeplněného vrtulníku se při odletu dolary sypaly. Vskutku historický okamžik pro údajného národního vůdce, k tomu není co dodat.

Během okupace dotčených států bylo jediným zájmem amerických elit uvrhnout terorizovaná území do naprostého chaosu a těžit z nejrůznějších kriminálních aktivit – obchodu s drogami a zbraněmi.

Čtěte ZDE: 17 let od pádu dvojčat: Synci z Arábie byli ohleduplní. Jak se zmenšuje Boeing? Usámovy toulavé boty nosí smůlu. Proč máme vojáky v Afgánistánu? Historická čítanka

Vyhozené peníze

Brownova univerzita spočítala, že USA utratily za „válku proti terorismu“ více než osm bilionů dolarů. To je opět velmi nepřesný údaj. Formálně šly peníze nejen na zbraně, ale i na rozvoj okupovaných území. K ničemu takovému nedošlo. Irák a Libye se utápějí v chudobě, Afghánistánu třetina obyvatelstva hladoví. Hromadné rozkrádání státního by za jiných okolností zajisté bylo skandálním trestním případem. Ale nic se pochopitelně vyšetřovat nebude.

A nejen to, Afghánistán se po invazi Američanů změnil v obrovskou drogovou laboratoř. Vyrábí 90 % světové produkce heroinu. Afghánci tvrdí, že lví podíl na zisku z obchodu s drogami měli právě američtí vojáci. Jinými slovy, biliony investic byly jednoduše nacpány do soukromých kapes - a se ziskem se vrátily do Spojených států.

A co terorismus? Mělo přece jít o boj proti němu, nebo ne? Počet teroristických útoků v Afghánistánu, Iráku a Libyi se za tu dobu zvýšil řádově a změnil se v občanskou válku všech proti všem. Namísto avizovaných národních států vznikla území, kde mezi sebou bojují jednotlivé kmeny, klany a gangy. Namísto západní demokracie tu panuje temný středověk s mučením, hromadnými popravami, masovými čistkami, týráním žen, a dětí.

Pod falešnou vlajkou

Rovněž s vůdci organizací, které byly prohlášeny za teroristické, mají americké bezpečnostní složky poněkud spletitý vztah. Nejprve uvěznili vůdce Tálibánu. Pak je najednou z vězení propustili – a dnes právě tito muži vstoupili do Kábulu, a postavili se do čela afghánské vlády.

Bandity z Islámského státu americká armáda kryla během bojů v Sýrii. Nejednou o tom mluvili i tamní vojáci a diplomaté. Prostě vztahy na nejvyšší úrovni“.

Celá „válka proti terorismu“ se omezila na to, že Američané inkriminované země rozdělili na dvě poloviny a postavili tam své zmocněnce proti místním partyzánům. Vlastní proces citlivě řídily vybrané místní „elity“. Na vzniklém krvavém chaosu celá desetiletí vydělával americký byznys, bezpečnostní firmy i armáda. Něčeho se dostalo i na obyčejné Američany: Zbrojní průmysl šlapal jako hodinky, rozvíjely se soukromé ochranky a na světovém trhu byla vysoká poptávka po amerických zbraních.

Cenou za to byly životy nevinných lidí. Americká ekonomika doslova recyklovala krev na dolary a žila iz drancování nerostného bohatství cizích zemí. Američtí politici si toho byli dobře vědomi.Televize CBS se zeptala Madeleine Albrightové:

„Podle UNICEF zemřelo v Iráku (v důsledku amerických sankcí) téměř půl milionu dětí. To je více než v Hirošimě. Stálo to za to?“

„Těžká volba,“ odpověděla Albrightová. „Ale ano, stálo to za to.“

Pak už nebyly sankce, které si vyžádaly životy iráckých dětí, ale americké kulky. A na závěr amerického úprku z Afghánistánu vybuchla v Kábulu téměř symbolicky americká bomba. Údajně nastražená v automobilu. Výbuch zabil až dvacet Kábulců, kteří se nacházeli v blízkosti, mezi nimi šest dětí. Nejmladší dívce byly dva roky.

Čtěte ZDE: Pravda o 11. září zase o něco blíže: 13. září spadla v Praze druhá věž. Kdy dojde na budovu č. 7? Vítězství Miloše Zemana a Andreje Babiše. Konspirace nikdy navždy nevyjde. Tyranie chcípají. Ale tím zuřivěji teď budou kopat

Démonický a zločinný hegemon

„Světový četník“ stále více připomíná postavu z knihy Stephena Kinga „Beznadějný“ – démonem posedlého policistu, který zabíjí všechny kolem sebe. Ač je spisovatel Američany považován za autora sci-fi, ve skutečnosti je to realista.

Zločiny spáchané americkou armádou v takzvané válce proti terorismu by si samozřejmě zasloužily důkladné mezinárodní vyšetřování. K něčemu takovému ale nikdy nedojde. Různé organizace nicméně nadále sepisují strašlivý letopis amerických okupací. Je to společný dluh světa vůči jejich obětem.

Je načase, aby byl "démonem posedlý světový četník" urychleně postaven mimo službu. Jediným kdo zatím úspěšně vzdoroval "demokratizujícím americkým Tomahawkům" je Rusko. Jeho armáda zastavila „řízený chaos“ v Sýrii, jeho diplomaté zabránili vypuknutí plnohodnotné občanské války na Ukrajině. Rusko zastavilo krveprolití mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Přibývá Američanů, kteří si děsivou bilanci "vývozu demokracie" po 11. září 2001 uvědomují:

„Americké impérium, pokořené v Afghánistánu, Iráku a Sýrii, stejně jako kdysi ve Vietnamu a na Kubě, zůstává slepé ke svému úpadku, slabosti a impotenci,“ napsal známý americký novinář Chris Hedges. „Ti, kteří zůstávají ve stínu a manipulují impériem, se mohou radovat ze smrti Afghánců a přesvědčovat sami sebe, že 'to stálo za to'. Jako by si neuvědomovali, že šibenice, které staví, jsou vlastně určeny pro ně samotné.“

Zdroj.

Tagy článku