Titulek článku vypadá jako naprostá pitomost. Dorazím to tedy ještě tvrzením, že je klika že jsme jim tam nechali pevnost Bagrám. I s celou výstrojí a výzbrojí a s takovým množstvím zbraní, obrněných vozidel a vůbec vojenské techniky (včetně letecké techniky) že si o tom Armáda ČR může jen nechat zdát. Tálibán tu výzbroj bude jistě potřebovat proti našemu společnému nepříteli. A tím je Islámský stát. Ostatně, USA a NATO vyzbrojili Islámský stát oklikou přes obrovské dodávky zbraní irácké armádě. A ta je pak, prakticky bez boje, přenechala Islámskému státu. Značné množství iráckých vojáků povraždila, ale vojenské odborníky „dobrovolně“ zařadila do svých sil.

Momentálně sice IS nemá na území Afghánistánu obrněné, letecké a IT jednotky, ale určitě se bude snažit je co nejrychleji získat. Takže tak či onak, velká většina světa včetně Ruska, Číny a USA bude podporovat Tálibán ze všech sil proti Islámskému státu.

Jistě, je to jen jedna z možností, ale velice pravděpodobná. Vzpomeňme třeba na konec druhé světové války. Západ a SSSR, to byla podivná koalice a bylo jasné, že jsou ve skutečnosti zásadními nepřáteli. Takže ještě dřív, než prasklo, že Stalin přemýšlí o útoku na západní Evropu, Spojenci si pěkně uschovali německé vojáky v poměrně komfortních zajateckých táborech. Sice zahájili norimberské procesy, ale většině vrahů v německých uniformách se nic nestalo. A když se je pokoušeli Francouzi nebo třeba Italové soudit, prostě je nedostali. Vrazi z SS i Werhmachtu byli potřeba, jako zkušení vojáci i jako záloha pro případný sovětský útok. Když jde o krk, morálka jde často stranou. Teď to nebude jiné. Islámský stát a tisíce jeho bojovníků po celém světě jsou reálnou hrozbou. A to, že mají hlavně v Africe silné ozbrojené jednotky, s kterými si nikdo neví rady, je prostě skutečnost. Kolik členů a sympatizantů Islámského státu máme v Evropě, nikdo neví. Ale jak hoří francouzské kostely, je jasné, že dost.

Takže „nepřítel mého nepřítele“ je můj přítel opět platí.

Nejspíš to budou dělat zpočátku potajmu, anebo pod nějakou zástěrkou či údajně v rámci humanitární pomoci apod. Ostatně takoví Francouzi a Němci to vyhlásili už veřejně, s tím že je nutno zajistit pro nebohé Afghánce potraviny a humanitární pomoc. A oni že jsou připraveni. (Ostatně, pro organizace zabývající se tímto obchodem je to taky bezva kšeft!) To, že se tomu nevyhnou ani Američané, bylo jasné už z nedávné situace, kdy museli při ochraně letiště v Kábulu operativně spolupracovat s Talibánci. Tento Tálibán je však Tálibánem kontaktním, takže mu říkejme „K-Tálibán“ (K jako kontaktní). Pro velkou část fanatických islamistů se jednáním a Američany, Ruskem a Čínou stal K-Tálibán vlastně kolaborantem se Západem, neboli, jak tito islamisté říkají, s „křižáky“.

Tálibán jako takový je však organizací nejen ve smyslu franšízy pro jednotlivé skupiny bojovníků v Afghánistánu, ale zásadně je to duální organizace spojená s dalším Tálibánem, a to pákistánským. Tálibán je vlastně svým způsobem islámsko-národnostní hnutí. Jeho hlavní silou jsou bojovníci z národa Paštunů.

Dalším problémem je, že v Afghánistánu je „pouhých“ 14 milionů Paštunů, zato v Pákistánu cca 31 milionů. Po celém světě žije přibližně 49 milionů Paštunů. Ovšem afghánský K-Talibán se nemíní stát jen odnoží pákistánského Tálibánu, takže může být ještě veselo.

Pákistánský Tálibán již mnoho let ovládá severovýchodní část Pákistánu, a to s tichým souhlasem ústřední vlády, která jej částečně využívá a částečně se ho bojí. Obava, že se tyto části spojí, je však celkem malá. Stejně jako nejsou schopni se spojit Kurdové žijící v různých státech a v jiných podmínkách. (Doporučuji čtenářům k pochopení duševního světa obyvatel střední Asie knihu „Moga“ od Jakuba Nabiho (nakl. Jonathan Livingston), která má podtitul „Příběh kurdského chlapce, který se chtěl stát lékařem“. Ostatně, nakonec se jím v Česku stal.

Povrchní mediální pozorovatelé a čtenáři reálnou skutečnosti vůbec neznají. Domnívám se, že to nezajímá ani velkou část euroamerických politiků a novinářů.

Zdá se, že afghánský Tálibán se nejen poučil po následcích své hrůzovlády v Afghánistánu (1996-2001) z porážky od Američanů, ale naučil se i mnoho od pákistánského Tálibánu. Který víceméně své území ovládá, a našel modus vivendi s místním obyvatelstvem a dalšími pákistánskými politickými silami.
Z dosavadních zpráv jasné, že afghánský Tálibán je po svém drtivém vítězství v letošním létě na tom poněkud podobně jako každá okupační moc, která ovládá města a některé oblasti. Ale neovládá venkov, i když venkovu žijícímu duševně ve středověku asi lépe vyhovuje než Američany vedená okupace. Ovšem klany, rody, menšiny atd., kterým se někdy říká partyzáni, jindy bandité a jindy warlordi, se nemíní, jako vždy, jen tak poddat. Jsou zvyklé si na svých územích vládnout pokud možno samy a brát peníze od každého, kdo jim je nabídne.

Z jejichž hlediska je něco jiného brát peníze od cizáka, označovaného islámskými tureckými muslimy jako „ďaur“, a něco jiného od souvěrce. Ovšem i tak je to složité. Tálibánci, tedy sunnité, jsou souvěrci, ovšem šíitští Hazárové, kteří obývají přesně střední část Afghánistánu, jsou podle sunny ještě větší „ďaurové“ než křesťané a židé…Nad Hazáry na sever jsou afghánští Tádžikové (Většina Tádžiků jsou sunnitští muslimové, ale v odlehlých horských oblastech jsou jejich části také šíitské ), kteří se v podstatě nesklonili ani před Rusy, ani před původním Tálibánem, ani před vojsky NATO. Sever pak obývají ještě Uzbekové, turkický národ (turkické národy jsou plus-mínus skupina obdobná jako Slované či Germáni), kteří mají s Paštuny také nevyřízené účty.

A hlavně je tady Islámský stát. O kterém Západ dlouho vykládal, jak ho prozápadní afghánská vláda zlikvidovala. Ale to bylo přání otcem myšlenky. Výbuch u letiště s cca 200 mrtvými včetně 15 Američanů a nějakých Britů a další útoky ukazují, že Islámský stát rozhodně v Afghánistánu není mrtvý. A těmito útoky veřejně vyzval K-Tálibán k měření sil. To, že jednotlivé frakce islamistů podporované různými kruhy a vládami dokážou destabilizovat celé státy a že si s nimi nevíme rady, ukazuje například syrský Idlíb. Tam se po syrské válce v podstatě slil na jedno místo nejasný počet fanatických islamistů i s jejich rodinami a nikdo neví, co s nimi. Ani Asád, ani Turci. Američani a Rusové, kteří společně s Turky tuto občanskou válku ukončili, nemají chuť ani sílu s Idlíbem cokoliv udělat. To samé se dá předpokládat, že se stane i s určitými části Afghánistánu, které může vyčistit jen další bojovný islamisticky spolek, a to je K-Tálibán. Který nemá morální ani ideologický problém vraždit jiné muslimy. A svět, hlavně „pokrokový Západ“ předstírá, že nic. Vždyť to známe. Každý zabitý Palestinec je hrůza, statisíce zavražděných muslimů jinými muslimy jsou zřejmě běžný, Západem tolerovaný zvyk.

Aby však měl K-Tálibán k síly na to, aby všechny tyto vnitřní boje vyhrál, potřebuje peníze, zbraně, dodávky potravin pro obyvatelstvo a také léky a přístup na zahraniční trhy. Další jednotliví hráči v Afghánistánu budou podporováni z jedné strany šíity a z druhé sunnity a jinak všemi, kteří tam budou mít nějaké zájmy. Je tedy zaděláno na dlouholetou občanskou válku. A tím i na to, protože Afghánistán je veliký a hornatý, že bude dost místa pro vytvoření různých výcvikových a verbovacích míst, kde si budou jednotlivé franšízy Islámského státu cvičit nové teroristy a zkoušet je naučit novou techniku.

Představa, kterou nám předkládali naše a hlavně americká média, že K-Tálibán je jen parta vousatých negramotů sedících v horách, je naprosto mylná. Není jasné, zda jsou tak dobří i v IT technice a na sociálních sítích jako Islámský stát, ale je jisté, že ovládají internet ve všech jeho podobách. Buďme upřímní, když to dokázali bojovníci Islámského státu v Sýrii a Iráku, dokážou to i v Afghánistánu, a nakonec se to naučí i takzvaní bandité z hor Afghánistánu, tedy K-Talibán.

Obávám se, že nám nezbývá než se spojit s těmi, kteří budou hrát v obráceném gardu hru, výtečně popsanou filmu „Myš, která řvala“. S tím, že budou od Američanů a Západu vůbec požadovat možné i nemožné na udržení Afghánistánu před Islámským státem. A budou to dostávat.

Pokud si někdo myslí, že to tak nebude, podívejte se na Izrael a Palestince. Palestinská samospráva na Západním břehu Jordánu, kterou vede bývalý úhlavní nepřítel západu Al Fatah, ale i vůdcové Gazy, jejichž hlavním heslem je zničení Izraele a „křižáků“ vůbec, by bez Izraelem a obecně Západu nepřežili ani měsíc. Chod jejich pseudostátu je prakticky plně placen Spojenými státy a EU a zásobován materiálně a finančně také Izraelem. Bez Izraele by Palestinci neměli ani pitnou vodu, ani elektřinu, ani plyn, ani léky, ani většinu zboží, i když část dostávají od Egypta. Ostatně od onoho Egypta, s nímž už mnoho let tvrdě válčí na Sinaji. Tam jsou ostatně i naši vojáci.

Bohatý a v inovacích stále vedoucí Západ přešel od appeasementu, tedy ustupování před agresivními nepřátelskými silami, k přímému financování nepřátelských států. Co jiného zbývá?

Pokud nejste ochotni místní obyvatelstvo hromadně vraždit, jako to udělal jediný vítěz v Afghánistánu Čingischán, který to vyřešil tak, že vlastně obyvatelstvo Afghánistánu vyvraždil. Z usekaných hlav stavěl pyramidy a ty místní, kteří utekli do hor, nechal zmrznout a umřít hlady. Pokud slezli dolů, nechal jim useknout hlavy. Vyhrál ale prakticky jen tak, že tehdejší obyvatelstvo Afghánistánu prakticky fyzicky zlikvidoval. Tuto metodu, i kdyby třeba Hitlerovi anebo Mao Ce-tungovi nebyla příliš proti mysli, může dnešní Západ těžko použít.

Takže je platíme a živíme a tak či onak dodáváme muslimům zbraně. Za to, co by rády měly třeba nové státy EU (vojernskou techniku, obrněná i jiná vojenská vozidla, vrtulníky, tanky, bojové oblečení, IT techniku atd.), požadují USA a Západ miliardy. Iráku, Afghánistánu, Egyptu a jiným je dodávají gratis, a ty zbraně se pak najednou ocitnou v rukou bojovných islamistů. Jenom v Bagrám zanechali Američané nejméně 1000 nepancéřovaných vojenských vozidel a nejméně 50 obrněných. K tomu stovky malých i větších objektů s vybavením a proviantem. … nespočet ručních střelných zbraní, kompletní moderní uniformy i s přístroji na noční vidění atd.atd. Afghánský úřad pro civilní letectví uvedl, že radar a komunikační systémy VSAT byly na základně znovu aktivovány… Tamní vojenská nemocnice zůstala plná zásob…. vybavení v nemocnici má cenu milionů dolarů… „nemocnice může poskytnout urgentní léčbu ozbrojeným silám,“ dodali zástupci K-Talibánu.

A je to. Otázka je, dokdy budeme mít peníze, abychom tyto nepřátele upláceli. Kdo se o takovém vývoji chce více poučit, ať se podívá na dějiny Říma anebo ještě lépe na dějiny Konstantinopolu (východní části rozdělené Římské říše, která se udržela déle než samotný Řím), než byla nakonec dobyta muslimy.

Ostatně, jako zajímavost, která se u nás v učebnicích neučí, je skutečnost, že naši předkové, tedy Slované žijící pod nadvládou Avarů, se zúčastnili velkého pokusu dobýt Konstantinopoli v roce 626. Tehdy byli Slované balkánští a Slované z karpatské kotliny v počtu desítek tisíc mužů součástí spojeného perského a avarského vojska. Slované pocházeli také z oblasti, v které potom vznikla Velkomoravská říše. A bojovali, ač je to k nevíře, jako námořní vojáci na tzv. monoxylech, tedy lodích dlabaných z jednoho kmene, v bitvě na Zlatém rohu. A byli poraženi. Pak se vrátili domů a vyhnali Avary a začaly naše dějiny. Takže ono ani v sedmém století to nebylo z Čech a Moravy do Persie, dnes Íránu a Afghánistánu, tak daleko.

Jenže kvůli ekošílencům a jejich plánu na Green Deal se prostě zlikvidujeme sami. USA a EU, ale i jiné moderní státy (až na Čínu a Indii) samy brzo zkrachují. A pak nebude čím islamisty uplácet. Takže ti si přijdou pro bohatství Západu osobně. Jako při dobytí Říma nejprve Vizigóty (410 n.l) pak Vandaly (to byl národ, ne nadávka!) 455 n.l. a roku 476 n.l Germány. A tím pro Evropu začala doba bídy, hladu a strašlivého úpadku. Evropa se propadla do doby skutečného Temna, proti němuž to habsburské, po roce 1620 (viz Jirásek), byla docela šťastná doba.

Jo a Germáni, vítězové nad Římskou říší, to byli proti Islámskému státu parta skautů na výletě.

Václav Vlk st.