Začíná v Číně nová „kulturní revoluce“? V Podnebesí se již několikátý den diskutuje o článku „Každý může pocítit, že dochází k hluboké transformaci“ pojednávajícím o novém kurzu Si Ťin-pchinga.

Zde je z něho nejzajímavější citát:

„Pokud se budeme i nadále spoléhat na velké kapitalisty jako na hlavní sílu v boji proti imperialismu a hegemonismu, nebo pokud budeme i nadále spolupracovat s americkým 'masovým zábavním' průmyslem, ztratí naše mládež svou silnou a mužnou energii a čeká nás stejný kolaps jako Sovětský svaz, a to ještě dříve, než na nás fakticky zaútočí.“

Příspěvek se objevil 28. srpna v síti WeChat na osobním blogu Li Guangmana, málo známého novináře a bývalého šéfredaktora malých novin. V následujících dnech však text přetiskla různá státní média, včetně oficiálních internetových stránek Lidového deníku Žen-min ž'-pao a tiskové agentury Nová Čína. Z toho vyplývá, že Guangmanův článek měl nejvyšší možnou podporu – a všichni ho začali považovat za signál nadcházející radikální přestavby. Tím spíše, že článek vyšel 55 let po začátku Velké proletářské kulturní revoluce – období převratů a zmatků, které trvalo několik let a v němž Mao s podporou krajní levice zasadil těžkou ránu nejen čínské nomenklatuře, ale i celému způsobu života vzdělaných Číňanů. Jsme snad svědky dalšího pochodu do komunistických výšin?

Čínský kapitalismus

Naprosto ne. Ať se čínští liberálové děsí sebevíc, ať si Západ vymýšlí cokoli, k praxi „kulturní revoluce“ se vrátit nelze. Reformy zahájené Teng Siao-pchingem v roce 1978 nelze zvrátit, a ani zrušit tržní hospodářství. Cílem Číny zůstává sociální stát, nebo také „společnost všeobecného rozkvětu“ do roku 2049, kdy uplyne sto let od založení Čínské lidové republiky.

Čínská komunistická strana (ČKS) se však nehodlá vzdát své vedoucí úlohy ani svého utvrzování, že buduje socialismus s čínskými rysy. Prezident Si Ťin-pching na červencových oslavách stého výročí založení ČKS prohlásil, že „musíme pokračovat v prosazování počínštěného marxismu a důsledně spojovat základní principy marxismu s konkrétní čínskou realitou a s nadřazenou tradiční čínskou kulturou“. Je-li však socialismus čínský, pak musí být i tržní neboli kapitalistická ekonomika čínská, tj. svébytná, národní a odpovídající čínským hodnotám. Právě o takovou ekonomiku Si Ťin-pching usiluje, a proto tak rezonuje článek blogera Guangmana.

O čem tedy Guangman píše? O tom, že vše, co se v Číně v posledních měsících (přesněji řečeno už od loňského roku) děje, není izolovanou událostí, ale součástí většího plánu, který Guangman nazývá Si Ťin-pchingova „hluboká transformace“.

Nejprve Peking zpřísnil regulaci velmi rozsáhlého IT byznysu (počínaje zákazem vstupu internetového gigantu Alibaba na americké akciové burzy), poté byla zavedena omezení pro doučování (v Číně obrovský trh) a pro přístup k videohrám pro školáky (maximálně tři hodiny týdně – je pochopitelné, jak to zasáhne byznys výrobců her). Nyní došlo i na průmysl showbyznysu, kde byly některým hvězdám uloženy pokuty a zákazy vystupování. Nejprve byla vydána varování, ale hlavní opatření proti „kulturním osobnostem“ byla přijata až po zveřejnění Li Guangmanova článku – což samozřejmě vyvolalo u zastánců konspiračních teorií přesvědčení, že text o hluboké transformaci nebyl zveřejněn jen tak pro nic za nic.

Čtěte ZDE: Čína odmítá Velký reset: Prezident Si vyzval "majitele klíčů" na souboj. Bez národů není civilizace. Doby, které dávno minuly. Projekt globalizace je pro lidstvo ničivý. Slouží jen mocenským elitám

Morálně kulturní imperativ

Již 2. září oznámilo vedení televizního a rozhlasového vysílání novou strategii – omezit televizní pořady a reality show pěstující idoly mládeže. Je jasné jaké, protože souběžně se mluví o nutnosti nastavit správná měřítka krásy a vypudit „zženštilé muže“. Tím to však nekončí, showbyznys by měl „vědomě odmítat vulgaritu, nevkus a také vědomě odmítat dekadentní myšlení, jakým je uctívání peněz, hédonismus a extrémní individualismus.

Přitom všechna tato opatření čínské vlády mají nejen tržní, ale také zcela pochopitelný morální rozměr, navíc jsou vedena právě obavou o morální a etické zdraví národa. Finanční náklady jsou v tomto případě druhořadé, protože zdraví, zejména morální, si nelze koupit a mladé lidi odchované cizí matricí následně již nepřevychováte. Si Ťin-pching proti tomu záměrně volí tvrdá opatření.

Li Guangman to vysvětluje takto:

„Je to obrat od skupiny kapitalistů k lidovým masám a přeměna kapitálově orientovaného modelu na model orientovaný k lidem. Jde tedy o politickou změnu, jejímž hlavním orgánem se opět stává lid, a ti, kteří by realizaci této změny směrem k lidu bránili, budou vyřazeni. Je to také návrat k původním záměrům ČKS, návrat k podstatě socialismu.“

K tomu Guangman slibuje, že nová pravidla hry brzy přijdou i v sektoru nemovitostí a zdravotnických služeb, kde úřady hodlají bojovat proti příliš vysokým cenám. Podstatou je, že lidé budou mít prospěch z reforem vzdělávání, zdravotnictví a majetkových vztahů, které povedou ke „všeobecné prosperitě“. Způsob, jak toho dosáhnout, je snížit sociální nerovnosti – a ty jsou dnes v Číně obrovské.

Obecně vyjádřeno:

„Kapitálový trh už nebude rájem pro kapitalisty, kteří mohou zbohatnout přes noc. Trh kulturních akcí už nebude rájem pro změkčilé celebrity, a zpravodajství a veřejné mínění už nebude uctívat západní kulturu.  Proto musíme ovládnout veškerý kulturní chaos a vybudovat živou, zdravou, mužnou, silnou a na lidi orientovanou kulturu.“

To je cíl, jaký si stanovil Si Ťin-pching. A přestože čínská společnost v posledních desetiletích prošla silnou westernizací a kultem konzumu a požitků, čili absorbovala mnoho nectností současného západního kapitalismu, nová politika ČKS nestrpí porážku. Protože přes všechny společenské změny, rozpory a problémy si čínský lid povětšinou zachoval smysl pro národní jednotu a solidaritu. A pojetí spravedlnosti.

Předejít vnitřnímu rozkladu

Náprava bude samozřejmě velmi obtížná a bolestivá, ale ČKS má v tomto boji dalšího spojence. Je jím čínské vlastenectví, a to je vpravdě masové. Není proto náhodou, že Guangman ve svém článku při vysvětlování potřeby a nevyhnutelnosti „hluboké transformace“ klade důraz na vnější výzvy a hrozby:

„Čína v současné době čelí stále tvrdšímu a složitějšímu mezinárodnímu prostředí. USA vojensky ohrožují naši zemi, uvalují na Čínu hospodářskou a technologickou blokádu, uštědřují nám finanční údery a politicky a diplomaticky nás izolují. Kromě toho proti nám USA zahájily biologickou a kybernetickou válku a útočí na čínské veřejné mínění.“

Jinými slovy, „hluboká transformace“, která v Číně probíhá, je nutná proto, aby „reagovala na brutální a sveřepé útoky ze strany USA a na současnou složitou mezinárodní situaci,“ vysvětluje Guangman. To Číňané chápou velice dobře – slabá a nerozhodná Čína se stane obětí zahraniční expanze, jako tomu bylo již v devatenáctém století.

Proto nejdůležitější Guangmanovo varování citované na začátku tohoto článku říká, že pokud se Čína v konkurenci se Západem bude spoléhat na své kapitalisty a vychovávat svou mládež ke globální masové kultuře, čeká ji osud SSSR a zhroutí se dříve, než bude přímo napadena.

Civilizační velmoci, jakými jsou Čína a Rusko, totiž nelze porazit zvenčí. Lze je pouze podkopat zevnitř, rozvrátit, využít jejich vnitřních chyb a vnitřní slabosti, učinit je ovladatelnými, vzít jim budoucnost, vychovat nové generace slabé a zbavené národního charakteru. Navnadit je na opium, ať už skutečné nebo ideologické. Čína to velmi dobře chápe – i na základě zkušeností Ruska, které za rozvrat své země již zaplatilo strašlivou cenu. 

A obě mocnosti udělají vše pro to, aby jejich vnitřní řád odpovídal zájmům jejich národů a jejich civilizačnímu kódu – aby byl odolný vůči jakýmkoli vnějším výzvám.

Zdroj.

Tagy článku