Z  nevyžádaných emailů od Pirátů, které čas od času dostávám od pana Tomáše Poláka, píše v komentáři Jiří Baťa, mi bylo mimo jiné emailem sděleno, cituji:

Europoslankyně Markéta Gregorová je ráda, že si Evropská komise uvědomuje závažnost aktuálních problémů na hranici s Běloruskem. „Souhlasím s tím, že posílání migrantů na hranice s Polskem a Litvou je opravdu praktikou hybridní války ze strany Lukašenka. Evropa se tomu musí postavit čelem a nemůžeme zavírat oči před diktátorským režimem a vydíracími praktikami Běloruska. Jsem také ráda, že se bude Komise věnovat v následujícím období dalšímu potírání nucené práce. Zákaz prodeje výrobků např. z internačních táborů muslimských obyvatel čínské provincie Sin-ťiang, Ujgurů, či dětí je cesta správným směrem,“ říká europoslankyně Gregorová.       

Musím, resp. chci předeslat, že nevyžádanou poštu pana Poláka od Pirátů zásadně neodmítám z prostého důvodu, že se z ní dozvídám „opravdu“, ale „opravdu“ zajímavé věci, kterými se zabývají pirátští europoslanci. Ovšem jen málokdy na ně reaguji, protože to považuji za bezpředmětné a zbytečné. Tentokrát jsem však udělal výjimku, protože nezměrná starost a péče, či lépe řečeno kategoricky kritické postoje paní Gregorové vůči občany Běloruska zvolenému prezidentovi mě nenechali v klidu. Paní Gregorová totiž říká, že
 „...posílání migrantů na hranice s Polskem a Litvou je opravdu praktikou hybridní války ze strany Lukašenka...Evropa se tomu musí postavit čelem a nemůžeme zavírat oči před diktátorským režimem a vydíracími praktikami Běloruska“.
     

Chápu, že paní Gregorová jednak drží basu s protiběloruskou politikou EU, protože Bělorusko udržuje příliš těsné vztahy s Ruskem, ale také, že sama je posedlá silným antivýchodní fóbií, neřku-li komplexem, za což je  bohužel,  nadstandardně placena. Nicméně, pokud jde o její kritiku posílání migrantů  na hranice s Polskem či Litvou nechápu, co se jí na tom nelíbí. Především je jí po takovém řešení velké kulové, protože by měla vědět, že je to vnitřní záležitost svébytného státu a jeho vedení. Asi se nebudu mýlit, že stejně by paní Gregorová kritizovala takové řešení, kdyby se k nám draly davy imigrantů a naše vláda by je odmítla (zcela oprávněně) přijmout a jako řešení by (vláda) zvolila jejich  „popostrčení“ k hranicím našich sousedů, jako to dělá kritizovaný Lukašenka. Stejně jako my odmítáme přijímat imigranty (a máme k tomu řadu oprávněných důvodů), tak i běloruský prezident se zcela logicky nechce smířit s ilegálním, nezvaným příchodem imigrantů a jejich setrvání v Bělorusku.
    

Jenže paní Gregorová nejen že se vměšuje do vnitřních záležitostí cizího, v EU nečlenského státu, ona chce dosáhnout toho, aby byl Lukašenka donucen imigranty ponechat na území Běloruska a nedělal problémy Polsku a Litvě. Že ale Poláci a Litevci rovněž odmítají imigranty a tlačí je ven přes hranice  do Běloruska, paní Gregorová buď nevidí, ale spíše nechce vidět. Není také divu, Polsko a Litva jsou nejen v EU, ale také v NATO a politika pirátských europoslanců je podřízena (jak také jinak) politice EU.
     

Pokud jde o názor paní Gregorové, že se nějaká  Komise v následujícím období bude zabývat potíráním nucené práce a zákazem  prodeje výrobků například z internačních táborů muslimských obyvatel čínské provincie Sin-ťiang, Ujgurů, nebo dětí, což  je prý podle ní cesta správným směrem nemá, domnívám se, úplnou pravdu. Jednak není specifikováno, o jakou „nucenou“ práci se jedná, protože nelze vyloučit, že by obecný, neomezený zákaz mohl vstoupit až např. na půdu věznic, kde někteří vězni jsou (podle charakteru trestu) (do)nuceni pracovat. To by jistě nebylo přínosem pro výkon trestů. Pokud jde o výrobky muslimských obyvatel údajně z internačních táborů v provincii Sin-ťiang potom je otázka, nakolik má paní Gregorová relevantní informace, aby mohla tvrdit či konstatovat, že se skutečně jedná o internační tábory. Nebo jinak : má o tom důkazy, nebo jen papouškuje, co v EU říká někdo jiný?
    

Totéž platí o údajním útisku Ujgurů, přičemž netvrdím, že k nějakým diskriminačním, případně jiným událostem v rozporu s lidskými právy ve zmíněných oblastech nedochází.  Jenže, i to je vnitřní záležitost Číny a ne Evropské unie a pokud by se mohl někdo těmito problémy zabývat, měla by to být OSN. Že tomu tak není neznamená, že to budeme řešit na půdě EU! Kromě toho netřeba kritizovat něco, co máme sami doma. Vždyť i u nás dochází k řadě podobných, událostí, jen se o nich nemluví, nepíše, neřeší se.