Pecunia non olet neboli peníze nesmrdí. Tento římský princip si osvojili džihádisté, kteří při obchodování s drogami často spolupracují s organizovaným zločinem "nevěřících". Obchodování s drogami již dlouho doprovází války a terorismus, ale v případě džihádistů je nejen důležitým zdrojem příjmů, ale také nástrojem k ničení světa "nevěřících".

Vyhození se do povětří při útoku proti "nevěřícím" podle islámu smývá všechny atentátníkovy hříchy, protože přinesl největší oběť jménem džihádu, neboli svaté války. Proto, ačkoli oficiálně v Islámském státě (ISIS) byl obchod, držení a konzumace všech drog, jako například alkoholu nebo cigaret, přísně zakázáno, neplatilo to pro každého. Mimochodem, v Koránu se drogy nezmiňují. Pouze alkohol. Což vytváří široký prostor pro interpretaci. Většina džihádistických teologů však přijala širší výklad a analogicky rozšířila tento zákaz na všechny látky, které škodí organismu ovlivňováním lidské psychiky. Tresty jsou tvrdé a ISIS odsoudil na smrt mnoho milovníků nelegálních látek. To však nebránilo této džihádistické organizaci a dalším organizacím včetně Tálibánu a al-Káidy, aby drogy vyráběly a obchodovali s nimi.

Drogová minulost a současnost

Zejména během války v Sýrii si získala popularitu droga s názvem captagon, což je syntetický stimulant centrální nervové soustavy vyráběný z fenetylinu. Mimo jiné odstraňuje pocit únavy a ospalosti, zlepšuje koncentraci, navozuje stav euforie, snižuje strach, stimuluje odvahu a potlačuje hlad. Není pochyb, že tyto účinky jsou ve válce velmi užitečné. Podle některých údajů se teroristé po jeho užití chovají jako zombie. Protože to slouží džihádu, ospravedlňuje to i porušování zásad šaría a vede k automatickému vykoupení hříchu (podle islámských teologů). Pro ty, kteří bojovali ve válce, tento zákaz neplatil, ba naopak, bylo jim doporučeno, aby taková narkotika užívali. Mnozí z nich měli navíc i drogovou minulost.

Podle zprávy Mezinárodního centra pro studium radikalizace (ICSR) z roku 2019 více než 5 % ze 778 džihádistů, kteří odešli z Německa do Sýrie nebo Iráku, aby se připojili k ISIS, policie obvinila z obchodování s drogami. V Itálii 19 % islamistů, kteří se přidali k ISIS, je drogově závislých. Naproti tomu ve Francii mělo 40 % islamistických teroristů odsouzených v letech 2004 až 2017 předchozí záznam v rejstříku trestů, přičemž nejčastějším důvodem jejich potyček se zákonem bylo obchodování s drogami.

Mezi džihádisty, kteří měli do činění s drogami, je mnoho pachatelů krvavých útoků v Evropě. Drogově závislým a i dealerům byl například Anis Amri, který v prosinci 2016 zavraždil polského řidiče kamionu a pak ukradeným vozem vrazil do vánočního trhu v Berlíně, přičemž způsobil smrt 11 lidí a 56 dalších zranil. Mnozí z útočníků z tzv. sítě Molenbeek, která je zodpovědná za nejkrvavější útoky ISIS v Evropě, čili za útoky v Paříži a Bruselu v letech 2015/2016, při kterých zahynulo celkem 162 lidí (bez teroristů), měli i drogovou minulost.

Jen malá část narkomanů či drogových dealerů se vzdala těchto látek po "konverzi" na džihád. Captagon, který získal označení "džihádová droga", není jedinou drogou, kterou používají teroristé v Sýrii, Iráku, severní Africe a na jiných místech, kde vedou svůj džihád. Další populární psychotropní látkou je tramadol - syntetický opiát, který zmírňuje bolest, což je také velmi užitečná vlastnost v boji. Tramadol, jehož cena je poměrně nízká (2 eura za barel), byl dovážen ISIS-em z Asie a Evropy. Například v listopadu 2017 italská policie zabavila zásilku 24 milionů pilulek v hodnotě 50 milionů eur v kalábrijský přístavu Gioia Tauro, která směřovala do libyjské pobočky ISIS.

Dříve byl podobný náklad zadržen mimo jiné v Janově a Řecku. ISIS dovážel drogu tak, že například v květnu 2018 byla v Bombaji zadržena zásilka 2,5 tuny tramadolu, která měla směřovat na Blízký východ. I v letech 2020 a 2021 indická tisk informoval o zadržení významných zásilek tramadolu určených pro stále aktivní buňky ISIS, jakož i pro další džihádistické organizace působící v Africe, včetně nigerijské organizace Boko Haram.

Čtěte ZDE: Prokletí světa jménem Islám: Nikdy nebyl, není ani nebude náboženstvím míru. 109 veršů přikazujících naše zničení: Nevyvratitelné důkazy jeho násilné povahy. Neustane, dokud nepokoří celý svět. Jeden a půl miliardy lidí má přikázáno nás vyhladit

Podpora atentátů

Zatímco ISIS tramadol dovážel, captagon vyráběl a částečně vyvážel, což byl jeden ze zdrojů financování teroristických aktivit tzv. Islámského státu. Tuto drogu však používají i jiné strany v občanské válce v Sýrii, která probíhá od roku 2011. Tato země, jakož i sousední údolí Bika v Libanonu, se staly světovou velmocí ve výrobě captagonu a hašiše. Po pádu "kalifátu" v Sýrii a Iráku převzaly tuto činnost kruhy napojené na syrské orgány a libanonský Hizballáh.

Podle některých zpráv se pašování captagonu stalo jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů i Asadova režimu. V červenci 2020 byla v italském přístavu Salerno zadržena zásilka až 14 tun (84 milionů tablet) captagonu v hodnotě nejméně 1 miliardy eur. Naopak, v dubnu tohoto roku saúdskoarabské orgány odhalily zásilku obsahující 5,3 milionu tablet captagonu ukrytých v nákladu pomerančů z Libanonu.

Saúdská Arábie reagovala zákazem dovozu ovoce a zeleniny z Libanonu, což zemi postiženou finanční krizí a výbuchem v bejrútském přístavu, tvrdě zasáhlo. Saúdi se totiž domnívají, že libanonské orgány nevyvíjejí dostatečné úsilí v boji proti této praxi.

Je třeba připomenout, že Hizballáh je v Libanonu významnou politickou silou a Saúdská Arábie považuje tuto organizaci, která je spojencem Íránu, za jednoho ze svých úhlavních nepřátel.

Saúdi, jakož i další sunnitské země na Arabském poloostrově, podporovali také džihádisty v občanské válce v Sýrii, proti nimž Hizballáh bojoval po boku Asadových vojsk. Captagon, který je v současnosti vyráběn v Libanonu a Sýrii, se dodává zejména do bohatých monarchií Arabského poloostrova, kde na jedné straně potenciální zákazníci disponují značnými finančními prostředky a na druhé straně existují značná omezení legálního přístupu k stimulantům (v důsledku práva šaría). Je proto paradoxní, že zatímco úřady v těchto zemích financují protivládní džihádisty bojující proti Asadovi a Hizballáhu, veřejnost v těchto zemích nevědomky finančně podporuje opačnou stranu. Totéž se však dá říci i o Evropanech, jejichž peníze vynaložené na drogy alespoň zčásti slouží džihádistů na financování atentátů v Evropě.

O propojení al-Asadové rodiny s captagonovým narkobyznysem svědčí mimo jiné klíčový význam, který sehrává syrský přístav Tartus a Latakia, které jsou pod kontrolou Sámera Asada, bratrance syrského vůdce. Pašování této látky je velmi lukrativní byznys. Zatímco v Sýrii se cena jedné tablety pohybuje mezi 0,5 a 1 dolarem, ve Spojených arabských emirátech nebo Saúdské Arábii dosahuje 20 dolarů. Italské úřady mají podezření, že do této procedury je zapojena i italská mafie, bez ohledu na to, zda je partnerem Hizballáh, Asad, Islámský stát nebo al-Káida. Ve výše uvedeném transportu tramadolu pro ISIS, zadrženého v Kalábrii, měla s největší pravděpodobností prsty místní mafie 'Ndrangheta.

Zboží zakázané islámem

Už dlouho je také známo, že al-Káida v muslimském Maghrebu (AQMI) pašuje kokain do Evropy a spolupracuje se zkorumpovanými africkými politiky, drogovými kartely v Kolumbii i v dalších jihoamerických zemích, jakož i s italskou mafií. Skutečnost, že Italové nebo Kolumbijci jsou katolíci a AQMI džihádisté vraždící "nevěřící", je v tomto ohledu irelevantní. Podobně jako to, zda pašování zahrnuje zboží, které islám zakazuje. Počítá se zisk, ze kterého je financován další džihád, jakož i oslabování světa "nevěřících" formou zdegenerovaných jeho obyvatel drogami. V tomto případě trasa kokainu vede z Jižní Ameriky po moři do přístavů Guinejského zálivu, odkud díky obrovské africké korupci cestuje do zemí Sahelu, jako je Mali nebo Niger. To je také místo, kudy procházejí migrační trasy, což dále usnadňuje transfer drog.

Sahara je královstvím pašeráků, kterým již staletí procházejí pouštní národy a jejich obchodní karavany.

Zboží je zboží, ať už jde o otroka, migranta, cigarety (také zakázané některými džihádisty) nebo kokain. Jeden z nejznámějších saharských pašeráků na přelomu 20. a 21. století - Mochtar Belmochtar - byl krom jiného známý jako pan Marlboro. Byl také jedním z nejvýznamnějších džihádistických teroristů v regionu. Skutečnost, že AQMI, orgány Mali a pašeráci typu Belmochtara přidali kokain k sortimentu zboží pašovaného přes Saharu, se stala v roce 2009 velkým problémem. V té době bylo v poušti nedaleko malijského města Gao objeveny částečně spálené letadlo Boeing 727 s 10 tunami kokainu (o tři roky později ho zabavili džihádisté).

Cesta kokainu do Evropy přes Afriku může na první pohled překvapit, protože určitě není nejkratší. Důležité však je, že je mnohem bezpečnější. V současnosti však čelí konkurenci trasy přes Turecko, kde jsou vztahy mezi úřady a organizovaným zločinem velmi propojené. Donedávna však byla země známá spíše díky heroinové trase vedoucí z Afghánistánu, který je světovou velmocí ve výrobě této drogy. Odtud pochází přibližně 85 % heroinu na evropském trhu. Během vlády Talibanu v letech 1994 - 2001 tehdejší vůdce organizace Muhammad Umar (známý více než mulla Umar) zakázal pěstování máku, z něhož se vyrábí opium a heroin, protože to považoval za neslučitelné s islámem. Po zásahu Spojených států, které tehdy dočasně svrhly Tálibán, a následné smrti Mull Umara, místní vojenští velitelé získali větší volnost, díky čemuž došlo k oživení výroby heroinu v masovém měřítku přes údajné úsilí afghánských orgánů, USA a dalších koaličních partnerů NATO bojovat proti této plodině. Odhaduje se, že obchodování s drogami dosud přinášelo Tálibánu přibližně 60 % jeho příjmů.

Čtěte ZDE: Metropole džihádu: Výlet strojem času, aneb okénko do budoucnosti. Plačící učitel. Přišlo to tak rychle! Co nosí muslimky pod nikábem? A co učí naše vojáky na největším cvičení NATO, které právě začalo?

Turecké centrum

Úlohu Turecka jako kokainového centra nedávno odhalil Sedat Peker, turecký mafián, který byl kdysi spojen s elitou tureckého režimu a nyní prozrazuje různé špinavosti prostřednictvím vysílání ze svého úkrytu ve Spojených arabských emirátech. Peker mimo jiné prozradil, že Erkam Yildirim, syn bývalého tureckého premiéra Binaliho Yildirima, v lednu a únoru letošního roku odcestoval do Venezuely aby vytvořil novou trasu pro pašování kokainu. Zároveň jsou vztahy mezi Tureckem a venezuelským režimem Nicolase Madura velmi dobré, což tomuto plánu velmi přálo.

Podle Pekera jsou s pašováním kokainu z Kolumbie spojení i další vysocí politici turecké vládnoucí strany AKP. O tom, že Turecko se stalo významným hráčem v obchodu s kokainem, svědčí i skutečnost, že kolumbijské orgány v červnu 2020 zadržly v tamním přístavu Bonaventura zásilku 4,9 tun kokainu ukrytou v kontejnerech směřujících do Turecka. Peker oznámil, že do pašování byl zapojen bývalý šéf tureckého ministerstva vnitra Mehmet Agar a že případ kryl současný ministr vnitra Suleyman Soylu, donedávna Pekerův blízký přítel.

Naopak, v srpnu 2020 se v Yilporte nedaleko Istanbulu našlo 540 kg kokainu na lodi, která připlula z Brazílie. Nález se však podařil až při druhém pátrání, neboť první tým údajně nic nenašel. Je však příznačné, že odvolán byl velitel druhého týmu, zatímco vyšetřování velitele prvního týmu nebylo nařízeno.

Turecká vládnoucí AKP je islamistická strana a Erdogan režim podporuje džihádistů v sousední Sýrii a dodává zbraně i al-Káidě. I tam se obchod s drogami prolíná s džihádem a organizovaný zločin se spojuje s islámskými extremisty a zkorumpovanými úřady. 

Narkotizace Evropy pro ně znamená finanční zisk a zároveň oslabení nepřítele. 

V případě džihádistů-narkomanů je jejich osudem výbušný pás.

Zdroj.

Tagy článku