Sun-Tsu naprosto správně chápe, že ve válce je rozhodující rychlé vítězství, nikoliv zdlouhavé operace. Pouze takový generál, který ví, jak použít vojska, je služebníkem údělu lidu a strůjcem osudu národa. Přeneseno na oblast politickou, pouze flexibilní politik, který ví, jak správně používat to, čemu se říká zdravý rozum, má široké povědomí – nejlépe osobně prožité – o životě běžného člověka, ale také znalost strategického řízení, může se stát služebníkem vůle svého lidu a strůjcem osudu svého národa. Najdeme takového politika mezi dnešním politickým hlavním proudem? Nikoliv.

Liberální demokracie si na demokracii pouze hraje, neboť ví, že to jsou skvělé mimikry, pod kterými je možné páchat ty nejhorší zločiny proti skutečné demokracii. Je proto nejvyšší čas, aby se vlastenci přestali bránit útokům zaprodaných novinářů z mainstreamu, liberálně-demokratických (nebo již „liberálně-fašistických“? – i toto označení se mezi vlastenci stále častěji používá, a právem) politiků a představitelů toho, čemu říkáme „kavárna“.

Liberálové si za poslední desetiletí zvykli, že slušný vlastenec se nechá sám rád dobrovolně okopávat, vláčet médii a napadat politickými „neziskovkami“ (ve skutečně velmi dobře placenými ze zahraničních zdrojů nebo dokonce z prostředků daňových poplatníků) a probruselskými nebo proamerickými politiky. Dokonce lze konstatovat, že nikoliv voliči, ale mainstreamová média a různé politické neziskovky (jejichž členská základna je většinou tvořena mladými lidmi bez životních zkušeností, opitá internetovým liberalismem; analytik Štěpán Kotrba je nazývá „generací virtuální občanské angažovanosti“) určují, jak bude který politik vnímán většinovou veřejností a jaké v důsledku toho budou jeho šance na zvolení.

Vlastenci musí zásadně změnit dosavadní přístup a musí přejít z obrany do protiútoku. Musí se plně řídit heslem, které stanovil zakladatel české moderní politiky, František Ladislav Rieger: „Svobodný občan je základem svobodného státu“. Musí začít zasazovat svým protivníkům tvrdé (v případě nutnosti nejen politické) údery. Musí se řídit letitou zkušeností, že odvetný úder v boji plní dva hlavní cíle. První – způsobit takovou bolest, že soupeř už nechce bojovat. Druhý – rána musí být taková, aby nepřítel už nemohl vstát! Při dodržení těchto podmínek bude muset soupeř nejprve „sbírat zuby ze země“ a teprve poté přijmout rozhodnutí o vhodnosti a účelnosti další konfrontace s námi, nezdolnými vlastenci. Už nebudeme ovce, už budeme vlky!

Ukázka ze 3. kapitoly knihy Aleše Přichystala «Soumrak liberálů — strategie porážky»

Knihu je možné zakoupit na knižním e-shopu: http://knihyabb.cz/.../3977-ales-prichystal-peter-svec...