Víme, co nás a s námi i celé lidstvo čeká. Tedy v případě, že se lidé neobrátí. Víme to ze zjevení Matky Boží, Panny Marie, ačkoli to mnohým dnes zní již jen jako nějaká fantasy či pohádka.

Skutečná zjevení Panny Marie (nikoli některá z velmi populárních, davy vyhledávaných, dlouhotrvajících a medializovaných, z nichž nejznámější je Medžugorje) bývají krátká, se stručným, krátkým a velmi závažným poselstvím.

Pravá mariánská zjevení mají celou řadu specifických znaků jednotně je odlišujících od znaků zjevení falešných. Také posuzování pravosti zjevení je velmi důkladné a zdlouhavé, mnohdy k uznání ani nedojde, ačkoli je zjevení v plném souladu s dogmaty a tradicí a v ničem zásadním se na první pohled neliší od zjevení oficiálně uznaných.

Pokud je zjevení uznané, nejsme povinni v něj věřit. Pouze se tím dokládá, že je vysoce pravděpodobné a že je v naprostém souladu s naukou - a my se jím můžeme nechat poučit a inspirovat. Takových nejzásadnějších a nade všechnu pochybnost pravých mariánských zjevení je několik. Mezi skutečné poklady mezi nimi patří světoznámé Lurdy, dále Fatima se svým nesmírně naléhavým a čím dále více aktuálním poselstvím, japonská Akita, ekvádorské Quito a také francouzské La Salette.

Spíše varování než útěcha

V těchto poselstvích nás Matka Boží nijak nechlácholí, nepromlouvá k nám uklidňujícími líbeznými slovy, naopak nás sice laskavě, ale často nesmírně tvrdě varuje. Napomíná celou společnost za mravní stav, v jakém se nachází a s lítostí (mnohdy až děsuplně) ukazuje na fatálními následky v případě, že se lidské pokolení neobrátí a nebude respektovat vůli Stvořitele.

Právě zjevení v Akitě, Quito, Fatimě ale i pozdější výklady La Salette nepatří v dnešní církevní struktuře mezi populární, neboť předpověděla právě její současný úpadek - a následující temné zítřky logicky dává s tímto úpadkem do přímé souvislosti. Pasačka Melanie z La Salette (1846) ve svých tajemstvích (zveřejněných o 12 let později), která doplňují původní zápisy Mariiných proslovů, hovoří přímo o tom, že Řím ztratí víru, a stane se sídlem Antikrista.

Církev bude procházet strašnou krizí. Zapomene na pravou víru v Boha, každý jedinec bude chtít být sám sobě vůdcem a povyšovat se nad sobě rovné. Civilní i církevní autorita bude znevážena, řád a spravedlnost budou pošlapány. Budou se dít vraždy, projevy žárlivosti, lží a nesvorností, bez lásky k vlasti a k rodině. [...] Démoni spolu s Antikristem budou konat velké divy na zemi a ve vzduchu, lidé budou ještě více zvrácení. I tak se mj. hovoří v Melaniných tajemstvích.

Všechna tato poselství zkrátka varují před dnešní dobou, kdy se pravý křesťan téměř nemá kam obrátit, neboť církevní struktura je prolezlá modernismem, v naprostém morální a věroučném rozkladu, což se zhoršuje z roku na rok, řada kněží na všech úrovních hierarchie má zoufalou formaci, zanedbává podstatné věci, relativizuje pravdy, mnohdy káže skutečné bludy. Je to všude. Příkladem zbabělé aparátčické arogance bez jakéhokoli zájmu o podstaty víry a spásu je u nás typicky plzeňský biskup Holub.

Čtěte ZDE: Závažné poselství: Jsme v závěrečných osmi letech Fatimy? Z Francouzské revoluce se svět již nevzpamatoval. Omyl s výročím. Pohromy přicházejí po 100 letech. S koronavirem do globálního komunismu. Budou národy vyhlazeny?

Zalíbit se světu, znelíbit se Bohu

Současná oficiální reprezentace Církve se v mnoha svých představitelích (ne-li ve většině) již zcela otevřené hlásí k falešným vírám, synkretismu, podlézá všem, kteří byli odjakživa jejími úhlavními nepřáteli a snažili se jí zničit.

V čele snahy o její likvidaci je současný papež František. Církev, která v minulosti chránila víru, kulturu a tím i celou naši civilizaci v případě potřeby i svatou válkou, dnes slovy řady svých vysokých hodnostářů zve do Evropy muslimy, klaní se pohanským modlám, hlásá falešnou toleranci, upřednostňuje globální agendu pochybných organizací před spásou duší a podrývá základní pilíře zdravé lidské společnosti. Ti, kteří se brání jejím vlastním učením, jež sama hlásala ještě před několika desítkami let, jsou označováni za extrémisty.

Církev se z velké části stala světskou. Již věřící nevaruje, že světskost přivádí lidi do zhouby. Kristus však jasně hovoří o tom, že jsou to věci neslučitelné – tak jako Jeho svět nenáviděl, bude nenávidět i Jeho následovníky. Snažit se vlichotit aktuálním elitám světa je proto to nejhorší, co mohou představitelé Církve Kristovy udělat. Být se všemi zadobře, zamlčovat a popírat kvůli tomu základy své víry a plivat na její obránce podobně, jako to činí  většina biskupů, "mediálních" i řadových kněží, ale také různých "křesťanských aktivistů", profesorů, spisovatelů či politiků, je cestou k zatracení.

Demotivace, liknavost a bludy

Církev už nevede lidi ke svatosti ani „negeneruje“ světce takového formátu jako po uplynulé dva tisíce let. Demotivuje od misijní horlivosti, tvoří minimum pravověrných knih, naopak ve svých knihkupectvích prodává spoustu bludného a zhoubného balastu (Panna Maria upozorňovala na to, že ve světě bude mnoho špatných knih). Pod vlivem modernistů, liberálů a svobodných zednářů se vzdala své liturgie, která byla zdrojem a záštitou všeho dobrého, co měla a čeho dosáhla. Nahradila ji umělým protestantsko-zednářským ritem přímo určeným k zamlžení pravd víry, postupné likvidaci eucharistické zbožnosti, a tím i celého katolicismu.

Ve svém špatně skrývaném špatném svědomí stále zatvrzele lpí na novém obřadu, který se na mnoha místech od doby II. vatikánského koncilu ještě několikanásobně pervertoval, a s podrážděností, agresivitou a mnohdy i s využitím "estébáckých" metod se snaží likvidovat obránce tradiční katolické mše. A to opět ze všech úrovní: papež František proti ní nedávno zakročil "apoštolským listem" Traditionis Custodes - a agresivním diletantismem jemu vlastním. 

Církev se vzdala katolického katechismu, mnoha katolických modliteb, cenzurovala knihy svých učitelů, vyřadila mnohé písně z kancionálů. Všeho, co bylo „příliš katolické“. Vzdala se indexu zakázaných knih, mnohdy se již vzdala i hlásání evangelia a nahradila jej beztvarou intelektuální břečkou s absencí jakýchkoli kategorických postojů. V tom se dokonale přizpůsobila světské společnosti a její politice. Jestliže však jasně a skutečně kategoricky nesděluje, čeho je potřeba k dosažení spásy, rezignovala tím na své poslání. A přesně v takové situaci jsme nyní. Přesně v tom, před čím varovala a varují mariánská zjevení.

Čtěte ZDE: Zázraky 20. století: naděje i varování pro dnešní dobu. Obrácení zachránilo celý národ. Jak rakouští státníci bojovali za vlast. Zničí nás tentokrát muslimské hordy? Ještě není pozdě

Panna Maria v Akitě

Poselství z japonské Akity je stejně jako to fatimské především varováním před potrestáním světa. Akita je v podstatě pokračováním poselství z Fatimy - naprosto ve shodě s proroctvími Písma. Přišlo ve chvíli, kdy byl úpadek již naplno a oficiálně rozběhnutý 2. vatikánským koncilem (nedlouho před tímto zjevením proběhla také liturgická reforma). Stále by však bývalo nemuselo být nic ztraceno, jenže do dnešních dní se poselstvím zjevně jen málokdo poučil.

Třetí z poselství zjevených v Akitě v říjnu 1973 znělo: „Jestliže se lidé nebudou kát a nepolepší se, Otec uvalí strašný trest na všechno lidstvo. Bude to trest větší než potopa, takový, jaký svět nikdy předtím neviděl. Z nebe bude padat oheň a vyhladí velkou část lidstva, dobré i zlé, neušetří ani kněze ani věřící. Ti, co přežijí, budou tak zoufalí, že budou závidět mrtvým. Jediné zbraně, které vám zbudou, budou růženec a Znamení, které vám zanechal můj Syn. Každý den se modlete růženec. S růžencem se modlete za papeže, biskupy a kněze.

Dílo ďábla pronikne dokonce i do Církve takovým způsobem, že budete vidět kardinály, jak se staví proti kardinálům a biskupy stavět se proti jiným biskupům. Kněží, kteří mě ctí, budou vysmíváni a budou se proti nim stavět jejich spolubratři. Kostely a oltáře budou pustošeny. Církev bude plná těch, kteří přijímají kompromisy, a démon přinutí mnoho kněží a zasvěcených duší opustit službu Pánu.

„Démon bude běsnit zvláště proti duším zasvěceným Bohu. Pomyšlení na ztrátu tolika duší je příčinou mého smutku. Až hříchy vzrostou počtem a závažností, už pro ně nebude odpuštění.“

Události v Akitě byly potvrzeny jednoznačnými zázraky soustředícími se okolo sochy Naší Paní s japonskou tváří v kapli Eucharistických služebnic Posvátného srdce. Byla to stigmata sestry Sasagawa, krev na soše, lékařsky zdokumentované zázračné uzdravení rakoviny mozku v konečném stádiu u paní Theresy Chon a především pláč sochy: po jejích tvářích začaly stékat slzy. To se stalo mnohokrát v přítomnosti mnoha svědků, událost je vyčerpávajícím způsobem doložena. Socha plakala celkem stojedenkrát.

Plačící socha Panny Marie v Akitě

Poselství

Navzdory všem varováním jsme nadále svědky právě takového vývoje, který ve svých zjeveních Panna Maria zmiňuje a pláče nad tím, co se v Církvi i mimo ni děje a dít bude. Zjevení v La Salette a v Akitě   dávají tušit, co je obsahem Vatikánem stále zamlčovaných částí poselství z Fatimy. Akita nám vykresluje to, co i dosud zveřejněné pasáže z Fatimy potvrzují. Jde především o odpadnutí zmanipulovaných lidí od Boha, což předznamenává jejich neodvratný pád do věčného zavržení.

Z cesty, kterou nastoupila velká část Církve a zmatené svedené lidské společnosti, lze vystoupit jen obrácením svého nitra ke skutečným - srdcem a rozumem poznatelným - východiskům naší existence.  S bedlivou ostražitostí vůči všemu, co nás chce odvést od následování Krista.

Tagy článku