Jednání 5 + 1 se zbrzdila, ne kvůli Washingtonu a Teheránu, ale proto, že Moskva se snaží, aby nové regionální uspořádání na Blízkém a Středním východě neublížilo jejím zájmům. Thierry Meyssan poodhaluje závoj nad prodloužením rozhovorů v Lausanne. Jednání 5+1 se protahují. Po zdravotních problémech pánů Kerryho a Zarifa byly vymyšleny jiné výmluvy, aby se podepsání dohody odložilo. Nicméně se zdá, že ani Washington ani Teherán nepropadl panice. Naopak, vše funguje, jako by problém již nebyl mezi USA a Íránem, ale mezi nimi a Radou bezpečnosti.

Zleva doprava: Riad Haddad (velvyslanec Sýrie v Moskvě), Walid Moallem (syrský ministr zahraničí), Bouthaina Shaaban (zvláštní poradkyně prezidenta Al-Assada), Sergej Lavrov (ruský ministr zahraničních věcí), Vladimir Putin (Prezident Ruska ), dne 29. června 2015.

Již jsem zde odhalil [1] tajná jednání mezi Izraelem a Saúdskou Arábií k přizpůsobení se důsledkům této dohody. O ruské iniciativě nemám tak precizní informace, ale můžeme z toho vyvodit hlavní linie. US-íránská dohoda [2], je pro prezidenta Obamu strategie druhé volby, po neúspěchu rozdělení „rozšířeného Blízkého východu “ s Ruskem v roce 2013 [3]. Během první ženevské konference o Sýrii (ale v její nepřítomnosti) plánoval Washington svěřit Moskvě úkol krotit arabské země a zajistit bezpečnost Izraele, kde žije více než 1 milion bývalých sovětských Rusů. Nicméně, tento plán selhal, nikoli vinou Rusů, ale kvůli rozštěpení Obamovy administrativy. Posedlí studenou válkou, s Hillary Clintonovou a generálem Davidem Petraeusem v čele, dohodu sabotovali. Proto je zcela logické, že Moskva dnes garantuje to, že USA-íránská jednání nepůjdou na její účet. Jaké jsou strategické cíle Ruska? Na globální úrovni se Rusko a Čína drží dále svého plánu na vytvoření kontinentálních způsobů, které zaručí jejich ekonomickou svobodu, zatímco Spojené státy se snaží všemi prostředky je zastavit, aby si udrželi ovládání světa kontrolou námořních cest (teorie „kontroly společných prostor „) [4].
Plyn proti zbraním

S ohledem na „Blízký a rozšířený Střední východ“ [5] hodnotí Rusko situaci tak, že je v jeho zájmu, aby na jižní hranici byl dostatečně silný Írán, aby zabránil prozápadní invazi, ale ne příliš silný Írán, aby neopakoval fantazie o perské říši. Vladimír Putin má dnes výtečné vztahy jak s vůdcem revoluce Ajatolláhem Chameneím, tak i s prezidentem republiky, šejkem Hassanem Rohanim. Zaznamenal vojenské úspěchy obránců revoluce v Palestině, Libanonu, Sýrii, Iráku a Bahrajnu, stejně jako velký průmyslový rozvoj Íránu. Několikrát týdně přicházejí ruští, oficiální nebo neoficiální vyslanci do Teheránu k výměně politických, ale také vojenských a ekonomických informací.

Rusko je znepokojeno důsledky dalšího prodeje íránského plynu do Evropské unie; projekt, který byl původně navržený Spojenými státy, aby se Brusel zcela dokázal obejít bez ruského plynu. V pojetí Moskvy existuje toto riziko pouze krátkodobě, protože Rusko se postupně odvrací od Evropské unie a ve střednědobém horizontu bude prodávat svůj plyn do Číny. O nebezpečí pro ruské finance se jedná pouze na období kratší než 5 let nebo dokonce ještě méně; Jen na dobu nutnou k postavení nebo posílení potrubí přes Sibiř.

Jako kompenzaci prodeje íránského místo ruského plynu do Západní Evropy se tedy Teherán zavázal, že bude vykupovat značné množství zbraní. Budou to hlavně protiletadlové rakety S-400, které jsou schopny zničit jakékoli letadlo za letu.

Nicméně, tato dohoda je v rozporu s rezolucí 1929 Rady bezpečnosti, která zakazuje vývoz zbraní do Íránu [6]; rezolucí, kterou se prezident Medveděv se rozhodl podpořit a implementovat, a která způsobila krizi s jeho tehdejším premiérem Vladimirem Putinem. Proto stejný Vladimir Putin požaduje dnes, aby tato rezoluce byla zrušena před podepsáním dohody o 5 + 1.

Tento bod by neměl Washingtonu vadit, ale posílí rozdělení světa na dva bloky.

Terorismus

Jiným ruským strategickým zájmem v této záležitosti je budoucnost Daesh (Islámský stát). Není pochyb o tom, že teroristická organizace, která je nyní řízena Tureckem a částečně financována z prostředků saúdské královské rodiny, se chce odvrátit od Iráku a Sýrie, aby pokračovala na ruském Kavkaze. V září 2014 bylo vedení islámského emirátu vyčištěno od severoafrických důstojníků. Byli téměř všichni nahrazeni bývalými sovětskými, většinou Gruzínci a Uzbeky. V současné době nejsou vnitrostátní hovory důstojníků z Daesh již vedeny vysílačkou v arabštině, ale téměř vždy v ruštině; Arabští džihádisté jsou používáni pouze jako „kanonenfutter“. Moskva proto musí Daesh dnes eliminovat na „Blízkém východě“ nebo s nimi bude muset bojovat zítra na Kavkaze.

Z tohoto důvodu Rusko pozvalo syrskou delegaci do Moskvy. K velkému překvapení syrského ministra zahraničních věcí Walida Moallema, delegace nejednala se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem, ale byla přijata prezidentem Putinem, dne 29. června. Byl vřele uvítán na veřejnosti, za přítomnosti tisku, v dlouhém projevu mu byl vysvětlen ruský projekt: Sýrie se má spojit se Saúdskou Arábií, Jordánskem a Tureckem, aby byl Daesh odstraněn. Poté byl pan Mouallem vyzván, aby se vedle prezidenta Putina ujal slova před tiskem, aniž by měl předtím možnost mu odpovědět.

Je zřejmé, že Rusko již tajně diskutovalo tento plán nejen se Saúdskou Arábií [7], s Jordánskem a Tureckem [8], ale také s Íránem. A chtělo světu ukázat, že by mohlo diktovat svou politiku také Sýrii. Nakonec, i když byli ruským plánem překvapeni, mohli ho pouze označit jako dobrý, protože by mohl znamenat konec války.

Kromě toho ruský plán odpovídá syrské pozici, která od ledna 2014 a druhé Ženevské konference (kam byla Sýrie pozvána, na rozdíl od první konference) vyzývá k mezinárodní jednotě proti terorismu. Jednota, která vyvolává chichotání, protože džihádisté pod názvem „umírněná“ syrská opozice … jsou podporováni Saúdskou Arábií, Jordánskem, Tureckem a generálně prostřednictvím NATO.

Je ruský plán proveditelný?