A ještě méně komentáře  připomínají, že pro rozvoj džihádu nejvíce ze všech zemí světa učinily Spojené státy, píše ve svém komentáři publicista František Roček.

Na stránkách tomdispatch.com uveřejnili 14. září 2021 text z prosince 2002 hovořící o budoucnosti, tedy o dnešku: „... také Sověti zpočátku v Afghánistánu triumfovali, zavedli loutkovou vládu, vyhlásili osvobození afghánských žen a chrlili podobnou propagandu o jejich dobrých skutcích. Analogií je samozřejmě to, že nezbývá žádná další supervelmoc k financování a vyzbrojení hnutí odporu proti americkému Afghánistánu. Přesto jsme vítězství vyhlásili strašně brzy a nešli jsme domů. Je pravděpodobné, že se to ukáže jako nebezpečná kombinace…“

Čili byly USA ponechány hrát roli Sovětského svazu během jeho katastrofální války v 80. letech v Afghánistánu.

Je velmi svůdné srovnávat invazi do Afghánistánu sovětskými jednotkami s invazí severoamerickými jednotkami.  Kdysi to bylo rozhodnutí vedení SSSR z prosince 1979 vyslat Rudou armádu, aby zachránila vládnoucí marxistickou a prosovětskou vládu. V říjnu 2001 severoamerické vojsko vstoupilo do Afghánistánu, aby vyhnalo zlo a nastolili dobro.

Co má dnes Afghánistán společného s bin Ladinem? Protože lidské společenství je nepředstavitelná bažina různorodosti, budoucnost rovná se nepředstavitelno. A v něm zaznívá: Koncem roku 2001 bin Ladin byl nejhledanější zločinec na této planetě. „Bin Ladin zvítězil“,  napsal Richard Cohen v komentáři v deníku Washington Post dne 12. 9. 2006: „Slyším, jak se Usama bin Ladin směje. Směje se, ten šílenec, kdykoliv George Bush znovu a znovu opakuje, že Amerika "v této válce proti terorismu vítězí"….“  Bin Ladin už vyhrál, upozorňoval Cohen.

Strategie islamistického gaunera bin Ladina byla úspěšná. Podařilo se mu to tím, že, USA po útocích z 11. září provedly invazi do Afghánistánu a potom i do Iráku. V obou zemích musela americká armáda dlouhodobě zůstat. Z bin Ladinova hlediska je toto všechno dramatické vítězství, které mu umožnila nepředpověditelná nekompetence vlády USA. Bushova vláda tolik chtěla provést invazí do Iráku, že neukončila válku v Afghánistánu. Tím se oslabila a páchal potom daleko více chyb.

Zřejmě k bin Ladinovu naprostému překvapení USA začaly bojovat proti světskému a bezbožnému Saddámu Husajnovi, kterého by bin Ladin rád zničil. Husajn odmítl s bin Ladinem spolupracovat.  

Jak je možné, že měl bin Ladin takové štěstí? Nejenže Bushova vláda splnila jeho nejfantastičtější sny, ale zašla dokonce ještě dál. Tím, že prováděla mučení ve vězení Abu Ghraib a posílala vězně do zemí, kde mohli být nepřátelé USA mučeni.

Nejen to. USA dokonce zaútočily na Irák na základě fixní ideje – posedlosti Saddámem Husajnem. Spojené státy způsobily, že se staly nenáviděnou zemí ve velké části muslimského světa. Bin Ladin skrývající se kdesi na hranici mezi Pákistánem a Afghánistánem, zvítězil. Co si předsevzal, dokázal.

K tomu lze dodat:

BBC 16. června 2004 informovala, že americká národní komise zkoumající souvislosti útoku z 11. září 2001, nenašla žádný „věrohodný důkaz“, že by Irák pomáhal ozbrojencům Al-Káidy.

BBC též uvedla, že před komisí vypovídal expert CIA: „Al-Kajda ... nebyla v žádném případě poražena, a přestože je oslabena, nadále trpělivě plánuje své další útoky…“

To vše bylo ve zprávě o Al-Káidě zveřejněné před závěrečným veřejným zasedáním komise. Podle BBC to je v rozporu s tvrzeními amerického viceprezidenta o „dlouhodobě navázaných vztazích“ Saddáma Husajna s Al-Kajdou. Údajná spojení Iráku s Al-Kajdou byla součástí ospravedlnění, které Bushova administrativa poskytla pro invazi do Iráku.

Prezident George W. Bush v březnu 2006 ve veřejném projevu přiznal, že mezi iráckým vůdcem a 11. zářím neexistovalo žádné spojení.

Kromě toho americká administrativa lživě obvinila Irák z pokračující výroby zbraní hromadného ničení.

Bin Ladin na videozáznamu z října 2004, když vzpomínal na boj se sovětským vojskem v Afghánistánu, uvedl: „Rusko krvácelo deset let, až zbankrotovalo, a muselo se stáhnout poražené [ …] pokračujeme ve stále stejné politice i vůči Americe, která bude krvácet až k bankrotu."

Bin Ladin zvítězil jinak, než zamýšlel

Bohatý saudskoarabský bin Ladin vyznávající nesnášenlivou verzi islámu předpokládal, že vyprovokuje velkou teroristickou akcí v USA Američany k nezodpovědnému válečnickému řádění. Doufal, že v muslimském světě vyvolá odezvu, která smete proamerické zkorumpované režimy v muslimských zemích a vyžene cizáky.

Realita je jiná. Nedošlo k výbuchu nepokojů a povstání. Jenom se v řadě arabských měst 11. září 2001 oslavovalo  jak to teroristé Amíkům natřeli. Pozdější Arabské jaro také zkrachovalo.

Ale mezitím ho nezklamali Američané a další bezvěrci. Obsazení Afghánistánu a Iráku se pro euro – americkou helensko – křesťanskou televizně – liberální civilizaci stalo osudovou chybou.

Koncem roku 2001 začala dlouhodobá okupace Afghánistánu. Prvotní partie byla o úspěšném vyhnání Talibanu a Al Kajdy. U Afghánců západní vítězné jednotky byly objektem zájmu a očekávání.

Kdyby americká administrativa naslouchala odborníkům znalým afghánské reality, podivný svět Afghánistánu by se administrativa USA snažila respektovat, a postupovala by s porozuměním k tamním absurditám – jak by to nazval  Zápaďan. V tom případě by snad došlo ke stabilizaci situace bez velké snahy o demokratizaci, tedy s větší šancí na předání moci místním afghánským národnostním a kmenovým lídrům, a potom s mírnou úklonou pryč. Ideálně začátkem roku 2003?

Vítězství bin Ladina se začalo projevovat postupně. Pokud Taliban rozsvítil Afghánistán svou sektářskou stupiditou, USA rozsvítily Afghánistán chaosem. Amíci nedali prostor skutečným znalcům místní bizardnosti, takže když provedli invazi do Afghánistánu, pomáhali jim Afghánci, kteří už bojovali proti Talibanu. Američané předpokládali, že jim budou pomáhat budovat novou demokracii, a jmenovali mnohé do politických funkcí, aby Afghánistán spravovali. Jenže, mnozí z nich byli zkorumpovaní a brutální váleční magnáti, které Taliban svrhl. Zneužívali svou novou moc, aby znovu začali terorizovat zemi.

Např. v Britských listech 29. ledna 2015 uveřejnili vzpomínky na Afghánistán tak, jak ho poznali britští vojáci: „…Gula Sherzai byl jmenován správcem Kandaháru. Ale také údajně vydělával milion dolarů týdně provozováním obchodu s opiem. Zároveň odčerpával miliony dolarů od Američanů prostřednictvím přehnaně drahých kontraktů. Když lidé přesvědčili prezidenta Karzaie, aby Sherzaie odstranil, Karzai ho jmenoval guvernérem jiné provincie. Sherzai nebyl sám. Po celém Afghánistánu se vrátili k moci váleční magnáti. Ale tentokrát to bylo horší. Obrovský příliv amerických peněz jim umožnil rozšířit sítě úplatkářství a korupce do celé afghánské společnosti…“

Suma sumarum

Bin Ladin by byl dnes spokojen, protože americká okupace Afghánistánu při dlouhodobých zkušenostech zkvalitnila výcvik džihádistů. Proto již nejsou při budoucím výcviku odkázáni na afghánskou enklávu, ale výcvikové programy je možné realizovat bez velkého humbuku prakticky kdekoliv a na vyšší úrovni než před 20 lety.

Válka proti NATO v Afghánistánu rozšířila logistické zkušenosti a džihádistické zázemí v Asii. To vše by se nestalo, kdyby Usáma bin Ládin neposlal své kámoše do USA rozbourat pár baráků, aby vyprovokovali USA k nepředloženým akcím.

Dokonce i bin Ladinova smrt prospívá džihádistům. Talibán se delší dobu snažil distancovat od Al – Kajdy, a tím i od Usámy bin Ladina. Tím, že Američané Usámu zabili, ulehčili především Talibanu. Jeho smrt posílila jejich pozice v Afghánistánu. Talibové se po smrti Usámy rychleji dohodnou s jinými džihádisty, kteří fetují názory všivého saudského miliardáře bin Ladina.