Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Já si myslím, že tomu především dominuje ať už v historických úvahách nebo v politických úvahách, dokonce i ve filmovém zpracování, vyhlášení všeobecné mobilizace v září 1938,  které se považuje za velký spontánní čin a reakci obyvatel Československa bez ohledu na různé názory, dokonce i německy mluvících občanů Československay a některých lidí na Slovensku.

Ale samozřejmě se této události dostává politické interpretace a mluví se o zklamání důvěry české vlády prezidenta Beneše, tento herecký čin. Ale ono je to zároveň doprovázeno hledáním jakési politické reality. Nezapomeňme, že na těch bouřlivých demonstracích na podporu republiky vystupují nejenom komunisté, do té doby velcí kritici  Benešova politického jednání, ale také bývalí legionáři ale třeba i pozdější superkolaborant s protektorátním režimem Emanuel Moravec,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Mobilizace, demobilizace, Mnichov, 15.březen…

„Po vyhlášení mobilizace následuje demobilizace, která je reakcí na Mnichovské dohody a rodí se tady koncepce jednak Obrany národa, ozbrojeného odboje, buď domácího nebo zahraničního, proti případnému napadení Československa německou armádou a k tomu skutečně dojde 15. března 1939. Ale také jsou tady úvahy na odboj nebo chování se české vlády, která se musí vyrovnat s tou velkou politickoekonomickou změnou, kterým je odtržení pohraničních oblastí Československa,  hrozbou rozpadu Československa, ke kterému pak dojde skutečně po vyhlášení Slovenského štátu, ale také s různými názory které mají ti lidé dost často ve vojenských uniformách, kteří chtějí spolupracovat i s politickými stranami různého typu a vytvářet nějakou variantu protivenství se těm novým poměrům.