Po Íránu, Pákistánu a Spojených arabských emirátech má Německo čtvrtou největší diasporu Afghánců na světě. Podle oficiálních údajů. Žije tam více než čtvrt milionu Afghánců. Velká většina z nich přišla během migrační krize před šesti lety a nyní, v souvislosti s dalším očekávaným exodem po stažení jednotek NATO z Afghánistánu, Německo vyhodnocuje, zda se mu podařilo začlenit Afghánce do společnosti.

„Pro mnoho vědců a politiků se jazykové znalosti plus pracovní místa minus kriminalita rovná integraci. To ale nestačí. Potřebujeme člověka, který zde úspěšně založí společnost, mluví dobře, nemá policejní záznam, když zároveň nutí svou šestiletou dceru nosit šátek, špatně se chová ke své ženě a považuje většinu společnosti za nevěřící?“ ptá se Ahmad Mansúr, izraelský Arab žijící v Německu, který se jako psycholog zaměřuje na islámský extremismus.

Statistiky kriminality však ukazují, že i v těchto základních aspektech integrace Afghánci zaostávají. Přestože většina z nich nemá problémy se zákonem, pachatelů trestných činů, včetně těch nejzávažnějších, je ve srovnání s většinovou populací úměrně více.

V loňském roce bylo z afghánské komunity zaznamenáno 21 773 trestných činů, včetně 94 vražd. Ve stejném roce byli němečtí občané podezřelí z více než 1,3 milionu zaznamenaných trestných činů. Asi 72 milionů německých občanů má kriminalitu 1,8 procenta. V případě závažných činů činí 0,002 procenta. V případě Afghánců je to 7,8 procenta a 0,03 procenta.

Jedním z posledních případů byl útok v sobotu odpoledne, kdy devětadvacetiletý Afghánec napadl osmapadesátiletou zahradnici v parku v západní části Berlína. Chvíli s ní mluvil, pak náhle vytáhl nůž a několikrát ji bodl do krku. Údajně policii řekl, že se mu nelíbí, že pracuje. Na pomoc jí přispěchal kolemjdoucí ve výslužbě, který skončil také s vážnými zraněními. Útočník je obviněn z pokusu o vraždu a těžkého ublížení na zdraví a vyšetřovatelé nevylučují islamistický motiv.

Jedním z obtížných aspektů německé kriminální statistiky je, že migranti, kteří získali německé občanství, se počítají jako „němečtí“ občané. Jinými slovy, získá-li arabský migrant občanství, vystupuje jako Němec, spáchá-li trestný čin. Například podle senátora berlínského vnitra Andrease Geisela (SPD) má už čtvrtina členů nechvalně proslulých arabských zločineckých klanů německý pas.

Podle statistik Spolkového úřadu práce, které zveřejnil deník Die Welt, má ze zhruba 280 000 německých Afghánců 69 000 zaměstnání, což je přibližně každý čtvrtý. V tomto ohledu si však vedou lépe než jiné velké skupiny migrantů, včetně Syřanů.

Pokud jde o jazykové vzdělávání, Afghánci spadají do průměru, podobně jako Syřané a Iráčané. Pouze třetina Afghánců zapsaných do integračních jazykových kurzů dosahuje znalosti němčiny na úrovni B1, což je úroveň pro snadnou každodenní komunikaci a porozumění. Největší jazykové problémy mívají Somálci a Eritrejci, zatímco u migrantů z Ukrajiny, Bosny a Indie se úspěšnost pohybuje mezi 70 a 80 procenty.

Afghánci přišli do Evropy a zejména do Německa ve větší míře až v posledním desetiletí. Zatímco v roce 2010 jich v Německu žilo 50 000, nyní je jich v zemi registrováno přes 272 000. Velká většina z nich přišla v letech 2015 a 2016. Většinou šlo o mladé muže bez povolení k pobytu a práva na mezinárodní ochranu.

V posledních letech nebyl počet nově příchozích tak vysoký, přesto jen loni úřady zaznamenaly příchod dalších 10 000 Afghánců.

Letos jich už v červenci přišlo 10 000, což jsou často Afghánci, kteří byli odmítnuti v jiných evropských zemích, nebo uznaní žadatelé o azyl, kteří se stěhují z finančních důvodů do Německa.

Očekává se, že 4000 Afghánců, které vláda převedla do Německa po okupaci Kábulu, se díky předchozí spolupráci snadněji a úspěšněji začlení do společnosti. S některými to však nebude snadné: vláda již ví, že nejméně 20 z nich je policii známo za násilné zločiny a vazby na terorismus.