24. 9. 2021
Tisk článku
Branislav Michalka sleduje trendy na současné revoluční frontě a upozorňuje, že u těchto šíleností jsme bohužel pořád ještě spíše na začátku
Vedení English Touring Opera (ETO) se rozhodlo ukončit spolupráci se 14 "bílými hudebníky", včetně takových, kteří v tomto hudebním tělese hráli dvě desetiletí. Důvodem tohoto rozhodnutí nejsou falešné tóny vinoucí se z jejich nástrojů, ale barva jejich pleti.
Opera se rozhodla nahradit tyto hudebníky novými, aby "zvýšila rozmanitost" orchestru. Na jaře 2022 končí 14 hudebníkům jejich smlouvy, a opera jim jej už neprodlouží. Jde přitom o hudebníky, kteří pracovali v opeře celá desetiletí. Opera se vymlouvá, že doporučení na zvýšení rozmanitosti přišlo od Britské rady pro umění, která obvinila operu, že "nesplňuje kritéria rozmanitosti". Rada však tvrdí, že nic takového neudělala. Vyplašili ji možná ohlasy lidí, kteří označili toto rozhodnutí za "čistý rasismus".
Ředitel opery James Conway napsal hudebníkům dopis s vysvětlením, že opera "prochází několika významnými změnami", mezi které patří i "obohacení souboru o všechny druhy rozmanitosti". Dodal, že tato politika je nyní prioritou a platí i pro orchestr. Označil to za "neustálý pokrok", který musí na jevišti probíhat.
Čistky v opeře odsoudil místní svaz hudebníků, který je označil za čirou hrůzu. Slavná houslistka asijského původu, Čang Čang (Zhang Zhang) z Filharmonie v Monte Carlu, konstatovala, že toto rozhodnutí je skandální. V rozhovoru pro deník Le Figaro se ptá: "Kde je spravedlnost, když odmítáme hudebníky, protože barva jejich pleti nereprezentuje rozmanitost? Není pochyb o tom, že jde o důsledně ideologické rozhodnutí, které ničí hudbu. Jediným kritériem by měl být talent a schopnosti, nikoliv posuzování umělců podle barvy pleti nebo etnického původu." Je dokonale příznačné, že za svá slova a za dodatek: "Ve jménu pokroku omlouváme nespravedlnost", si vysloužila - obvinění z rasismu.
Zdá se, že nový marxistický pochod institucemi úspěšně pokračuje a nic ho nemůže zastavit. Už během minulého roku se začaly aplikovat v umění a kultuře různé seznamy a "čisticí prostředky", inspirované hysterií hnutí BLM. O neslýchané zhovadilosti, že hudební instituce preferují evropskou klasickou hudbu, což je projev bělošské nadřazenosti, přičemž by měly zařazovat do repertoáru hudební projevy etnických a rasových minorit, se už psalo mnohde.
U hudby to však nekončí. Stejně už bylo označeno za rasistické třeba i světoznámé francouzské stolování a kuchyně. O odstraňování soch zřejmě ani netřeba mluvit. To se stalo už pevnou součástí nové vlny kulturní revoluce na Západě. Nejnověji se ocitly na seznamech BLM i bělošské sporty, hry a brzy se na něm ocitne celá evropská civilizace.
Pokud někomu připadá tento plán příliš šílený, než aby se mohl uskutečnit, tak ať se podívá kolem sebe a upřímně si odpoví, zda to, co se odehrává před jeho očima v souvislosti s "onemocněním covid-19", by ještě před dvěma lety pokládal za reálné. Každá revoluce začíná neuvěřitelně a končí jako sekulární dogma. Připočtěte si k tomu panický strach lidí z toho, že budou označeni za extrémisty, jakmile i jen zapochybují. Manipulativní praktiky mediálních sluhů, pak už jen dokonají dílo.
A to jsme podle všeho teprve na začátku pádu.