Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že za pětadvacet let už Evropa nebude ruský plyn potřebovat, zatímco se koncem srpna setkala s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenskym, který zopakoval, že téměř dokončený rusko-evropský plynovod Nord Stream 2 je „nebezpečnou geopolitickou zbraní Kremlu“.

Brusel vyjádřil přesvědčení, že do roku 2046 už Evropa nebude ruský plyn potřebovat a přejde na obnovitelné zdroje. Solární, větrná energie a zelený vodík jsou v nadcházejících letech uváděny jako prioritní čisté zdroje energie.

Takový přechod bude bez výjimky znamenat změny v geopolitice a globální energetické ekonomice. Jak realistické je vzdát se tradičních zdrojů energie za pouhého čtvrt století a jak to ovlivní Rusko?

Evropa už brzy nebude ruský plyn potřebovat, zdůraznila Angela Merkelová při srpnovém setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.

„Nejpozději za 25 let přestaneme vyvážet ruský plyn. A Ukrajina by se na to měla připravit. Stejně jako v jiných zemích byste měli vědět, co dělat, když k tomu dojde,“ konstatovala odcházející německá kancléřka.

„Evropa bude muset dosáhnout klimatické neutrality krok za krokem do roku 2050… Znamená to, že za 25 let nebude z Ruska do Evropy dodáván žádný plyn, nebo jen velmi malé objemy plynu,“ řekla a naléhala na rozvoj alternativních zdrojů energie.

Před rokem navrhla EU strategii pro široké využívání zeleného vodíku získaného z obnovitelných zdrojů energie. Podle vodíkové strategie pro klimaticky neutrální Evropu by kumulativní investice do obnovitelných zdrojů vodíku v Evropě mohly do roku 2050 činit až 180-470 miliard eur a u nízkouhlíkového vodíku na fosilní bázi 3-18 miliard eur.

​Brusel věří, že Kyjev se může stát jedním z hlavních partnerů v tomto úsilí. To, co se zpočátku mohlo zdát jako drahý počin přitažený za vlasy, který vymysleli ekologové, postupně začalo zaujímat v evropských energetických ambicích přední místo pojetí obnovitelných zdrojů energie.

Francouzi, Němci, Rakušané se přetahují o titul přední vodíkové velmoci. Evropa se také podle všeho stane světovou jedničkou v ekologické železniční dopravě, první osobní vlaky na vodíkový pohon postaví společnost Alstom SA a chystá se debutovat v Německu. Komerční provoz začne podle Carmen Schwablové, výkonné ředitelky železničního operátora LNVG, příští rok v březnu.

​Německá obří rafinérie hostí největší elektrolyzér svého druhu v Evropě, který postavily anglo-nizozemský Shell a EU. Ropná společnost plánuje do roku 2024 postavit desetkrát větší elektrolyzér, který by německému průmyslu dodával zelený vodík. Neste uvedl na belgický trh obnovitelnou naftu Neste MY.

​Palivo vyrobené ze 100 procent obnovitelných surovin je dodáváno na belgický trh společně s partnerským kanálem EG Group. Belgie a Nizozemsko testují využití vodíku k pohonu říčních plavidel.

Primetals Technologies, součást společnosti Mitsubishi Heavy Industries, oznámila zahájení provozu ve svém pilotním závodě na snižování jemné rudy na bázi vodíku (HYFOR) v ocelárně v rakouském Donawitzu s cílem snížit uhlíkovou stopu téměř na nulu.

​Ve světě obnovitelné energie, který vymyslela EU, by elektrické vedení nahradilo potrubí a vrtné soupravy by byly nahrazeny oblastmi s vysokou insolací a ventilací. Hodnota vzácných kovů ze zeminy, jako je lithium, kobalt, roste, což Brusel vede k navázání vztahů s africkými zeměmi, kde se tyto nerosty těží.

Mezi potenciální dodavatele patří Ukrajina.

Místopředseda Evropské komise Maros Sefcovic přicestoval v červenci na Ukrajinu, aby tam dojednal nové „strategické partnerství“ v oblasti surovin.

„Rozhodli jsme se, že bychom měli otevřít novou kapitolu našeho strategického vztahu, a to je užší spolupráce v oblasti surovin, zelených a digitálních technologií,“ řekl novinářům.

Partnerství mezi EU a Ukrajinou přichází ve chvíli, kdy Rusko dokončuje výstavbu plynovodu Nord Stream 2, což v Kyjevě vyvolává obavy, že země nyní přijde o příjmy z tranzitu plynu.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij opakovaně označil rusko-evropský energetický projekt za „nebezpečnou geopolitickou zbraň Kremlu“, navzdory ujišťování Moskvy, že plynovod Nord Stream 2 nemá žádnou politickou složku a že se jedná o čistě ekonomický projekt, který nemá sloužit jako páka proti Evropě, jak tvrdil Washington.

Hlavním argumentem, který EU prosazuje ve svých současných politických změnách, je boj proti globálnímu oteplování. EU se při prosazování svého programu v tomto ohledu neomezuje jen na přesvědčování a diplomacii.

Evropská komise oznámila plány na snížení emisí skleníkových plynů v EU nejméně o 55 procent do konce roku 2030 řadou legislativních balíčků. Návrhy zákonů zahrnují hraniční daň z dovozu znečišťujících látek, nařízení o postupném vyřazení automobilů na fosilní paliva a vyšší cenu uhlíku. Plánují také snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů v odvětví dopravy o 90 procent. To podle EU ochrání místní výrobce během přechodného období a donutí zahraniční společnosti přejít na obnovitelné zdroje energie.

Rusko si uvědomuje možná rizika a již začalo s EU diskutovat o novém „zeleném“ kurzu. Ruské ministerstvo zahraničí si všímá složitosti jednání, neboť je třeba brát v úvahu příliš mnoho aspektů: důsledky pro vzájemný obchod, dodržování pravidel WTO a Pařížské dohody o klimatu.

Už v roce 2020 Vladimir Putin poznamenal, že plány EU na zavedení přeshraniční regulace emisí uhlíku (TUR) obsahují prvky nekalé hospodářské soutěže. Ruský energetický sektor je již dnes jedním z nejzelenějších na světě: země využívá jak vodní, tak jadernou energii a také výrobu plynu. Projevila také zájem o zajištění lukrativních investic do rozvoje vodíkové energie.

Ruské ministerstvo pro hospodářský rozvoj vypracovalo dlouhodobou rozvojovou strategii pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 25 procent.

„Třetí průmyslová revoluce se blíží ke konci světa a čtvrtá začíná. Jedním z hlavních rysů průmyslové ekonomiky je spalování fosilních paliv, zatímco postindustriální se vyznačuje přechodem na obnovitelné zdroje energie. Výroba plynu je nákladově efektivnější než výroba uhlí, jaderné energie a energie z obnovitelných zdrojů,“ uvedl Konstantin Suchovcov, koordinátor programu Ruské rady pro mezinárodní záležitosti (RIAC).

Přechod na obnovitelné zdroje energie však podle odborníků potrvá nejméně třicet let. Po celou tuto dobu bude Evropská unie ruský plyn potřebovat. Země EU se proto mají na pozoru před zhoršováním vztahů s Moskvou a zároveň zdůrazňují, že budoucnost patří obnovitelné energii.