Z mnoha hodnocení voleb u našeho západního souseda je nejstručnější a nejpřehlednější v Neue Zürcher Zeitung. Cituji: „Volby skončily a existuje mnoho možností pro budoucí spolkovou vládu. Nyní začíná průzkum: kdo s kým? A jaké by byly „slepé“ body? Ve volebním večeru nikdo nechtěl nic uspěchat. Vrcholný kandidát sociální demokracie Olaf Scholz i jeho křesťansko -demokratický rival Armin Laschet chtějí oba sami vést vládu - pravděpodobně se Zelenými a Liberály (FDP). Pokud by existovala tato aliance pod Scholzovým vedením, byla by to koalice tzv. semaforu ( červená - Socialistů, žlutá – Liberálů a Zelená), kterou favorituje i britský „Economist“. Ve zvláštním vydání před volbami vykreslil proslulý obchodní list dost ponurý obraz Německa po Merkelové a dochází k závěru, že CDU skutečně skončila a potřebuje přestávku, aby se vnitřně obnovila.
Druhou možností by byla Jamajská aliance, což znamená, že zelená a žlutá by také zůstaly, ale pod vedením CDU/CSU označovaných tradičně černou barvou. Někteří se obávají dlouhého vyjednávání. Německo si to ve skutečnosti nemůže dovolit, protože všechny jeho problémy jsou palčivé. Zelení a liberálové již v zásadě mohou vést bilaterální rozhovory. Mají zásadní rozdíly v řadě bodů, například v otázce daní. Několik dní před volbami předseda FDP Christian Lindner učinil podmínkou účasti FDP na vládě zákaz zvýšení daní. Může v tomto bodu jednat s Unií, ale nesouhlasí se Zelenými a socialisty.

To je vidět na většině hlavních problémů. Body konfliktu číhají všude. Souhrnně lze říci: Mezi černo-žlutou a červeno-zelenou existuje shoda v mnoha bodech, ale obě nemohou vládnout samostatně, na to nemají dost mandátů. Hlavní témata jsou: daně, klima, důchody, vnitřní bezpečnost, digitalizace, vzdělávání. „Zda“ je vždy menší problém než „jak“. Musíte vyřešit problém? Nezbytně! Ale jak? Na to se názory různí.

Vzdělání: Všechny strany souhlasí s tím, aby vzdělávání mělo nejvyšší prioritu - existuje přímé spojení s ekonomickou silou země. V mezinárodním srovnání však němečtí studenti končí poslední léta maximálně jen v průměru průmyslových zemí. FDP zde jde nejdále. Ekonomika a informatika by se měla stát nejen standardními předměty, ale učitelé by měli být také placeni podle výkonu. Tady dochází ke shodě s CDU - vůdce jejich parlamentní frakce Ralph Brinkhaus již požadoval, aby „ti, co neumí“ nevydělávali tolik jako angažovaní učitelé.

Migrace: Pokud by byl „semafor“, razila by vláda snazší naturalizace a možnost dvojího občanství - to chtějí sociální demokraté, FDP a Zelení. FDP chce zcela nový imigrační zákon s bodovým systémem jako v Kanadě, ale také chce důsledně deportovat. Zelení toto nechtějí. V roce 2017 došlo ke sporu o slučování rodin, což je stále problém. Socialisté nechtějí žádná omezení pro osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu.

Zvláště pokud jde o migraci, bude velký rozdíl, kdo vládu povede, červená nebo černá. Unie chce, aby nepravdivá prohlášení v azylovém řízení byla trestným činem, opětovné sjednocení rodiny by nemělo být dále rozšířeno - na rozdíl od Zelených a Socialistů. Německo přijalo obrovské množství mladých mužů jako uprchlíky a neudělalo z nich během šesti let kvalifikované pracovníky, ačkoli kvalifikovaní pracovníci budou naléhavě zapotřebí, protože baby boomers odejdou do důchodu a jejich profese již nebude možné doplnit jejich vlastními potomky.

Životní prostředí: Bez ohledu na to, zda jde o „semafor“ nebo „Jamajku“, bude postupné vyřazování uhlí pravděpodobně zrušeno, protože pouze Zelení a levice jsou pro. Pokud jde o omezení rychlosti na dálnicích do 130km/h nebo zrušení odvodů na „financování výstavby obnovitelných zdrojů energie“, neboli EEG, vždy je někdo proti.

Digitalizace: Všichni souhlasí s tím, že je na vrcholu agendy. FDP a lidovci chtějí „digitální“ ministerstvo. Červení a Zelení nechtějí zásadně měnit stávající struktury. Každý chce digitalizovat Německo, včetně administrativy. Problém je, jak to lze provést v současném konfliktu kompetencí mezi spolkovou vládou a spolkovými zeměmi? Unie a FDP proto chtějí federální reformu. Kancléřka Merkelová už do roku 2014 oznámila rychlý internet pro každého s alespoň 50 Mbit. Ve velké části Německa není dodnes nic z toho k vidění. Potřeba reformy je známá již od devadesátých let a v roce 2009 časopis pro státní zaměstnance informoval: „Reformní proces nyní probíhá na všech úrovních veřejné správy.“ Občan si toho zatím moc nevšiml.

Daně: Unie a FDP jsou proti zvyšování daní, Zelení a sociální demokraté jsou pro. U „semaforu“ by zvýšení daní bylo ve většině. Unie a FDP chtějí zrušit příplatek na solidaritu (přirážka k dani z příjmů, kterou platí západní Němci) , zatímco červená a zelená jej chtějí zachovat. Černá a žlutá se také zavázala k dluhové brzdě, zatímco červená a zelená chtějí přivodit nové dluhy.

Problémy Německa jako takové nelze oddálit. Na druhou stranu je koaliční smlouva složitá věc. Když jednání o koalici v roce 2017 selhala, 237 sporných bodů bylo stále otevřených., připomíná Neue Zürcher Zeitung.

Ohledně volebních výsledků dalších stran píše WELT, že „Die Linke se prozatím stala z hlediska spolkové politiky bezvýznamnou. Ale AfD se stala nejsilnější stranou v Sasku a Durynsku a vítězství v Sasku-Anhaltsku jí uniklo jen těsně. V Sasku se stala tak jednoznačně nejsilnější stranou, až se FDP musela zhrozit, o CDU nemluvě. V bývalé baště CDU odevzdalo 2,4 milionu lidí svůj hlas - z toho AfD obdržela 607 036 - tedy o celých 184 176 více než CDU. Za posledních 8 let je to nárůst o téměř 300%. Navíc má AfD téměř všechny přímé mandáty kromě Lipska, Drážďan a Chemnitzu. Pokud se tomu říká oslabení, jak hlásí některá mainstreamová média, takové další oslabení AfD určitě uvítá.“ Podobná je podle WELTu i situace v Durynsku. S 1,26 miliony odevzdaných hlasů má AfD navzdory dramatickému nástupu SPD stále o 6795 hlasů více než sociální demokraté a celých 89 000 hlasů více než CDU. Sasko a Durynsko byly kdysi baštami křesťanských demokratů. Nyní se z nich staly pevnosti AfD.

Aby se ale AfD stejně etablovala i v západních spolkových zemích, musela by se možná soustředit více na otázku migrace a Green dealu a méně na odpor proti očkování a anticovidovým opatřením. Toto se jasně potvrdilo v Rakousku, kde rakouští Svobodní v zemských volbách v Horním Rakousku a ve většině komunálních voleb, které se konaly v neděli, navzdory hlasité kritice vládní politiky očkování proti covidu a proticovidových opatření všude utrpěli ztráty.

Celkově můžeme shrnout, spolu s většinou světových agentur, že volby v Německu na kurzu německé politiky nezmění nic. Green deal pojede dál, FDP, která měla být brzdou a hlasem energetického rozumu, už ústy svého předsedy Lindnera prohlašuje, že má stejně dobrý „ekologický“ program jako Zelení a shoda je možná. Tyto dvě strany budou razit kurz, jak píší německá média – budou de facto vybírat kancléře, protože bez jejich souhlasu vládní koalice nevznikne a CDU i SPD se musí přizpůsobit. Velká koalice SPD – CDU/CSU je prý zejména pro Unii nepředstavitelná, přestože by měla mírnou většinu. Čeká nás tedy velmi pravděpodobně zdražování všeho, povinná propagace Green dealu, neochvějná podpora NATO a spolu se Zelenými zostřený kurz vůči Rusku.