Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Je to zvláštní výročí, řekl bych, že se nepříliš často vzpomíná na tuto událost, protože byla překryta atraktivnější druhou pražskou defenestrací, bitvou na Bílé hoře a popravou členů stavovského direktoria.

Fridrich Falcký je zajímavý tím, že Evropa, která se pokouší dohodnout na katolické víře s různými heretiky, ale také už je rozdělena ekonomicky, tak se snaží vyhovět českým stavům,  které jsou buď katolické nebo nekatolické.

Náboženská otázka,  podle mého názoru, je svým způsobem podružná, ale při výběru kandidáta na trůn českého krále je důležité to, ne že je to král cizák,  nebo že to bude král cizák, ale že to je také představa o tom, že někdo ze zahraničí dodá myšlenku, sílu a třeba i bohatství českým stavům, které by na tom mohly nějakým způsobem ideologicky i materiálně prosperovat,“ říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Vždy jsme se ohlíželi po „cizácích“?

„Ten nápad, který známe z devatenáctého roku 17.století je zajímavý tím, že se neustále opakuje v české politice, neustále se hledá někdo ze zahraničí, kdo by mohl přinést do země něco nového, něco na čem by lidé mohli bohatnout, ale ono to dopadne vždycky opačně. Většinou ti lidé, kteří přicházejí možná i s dobrými úmysly buď zbabělé utíkají jako Fridrich Falcký,  anebo se tak zamotají do celoevropských souvislostí, že osud Českých zemí je jim téměř lhostejný.

Fridrich Falcký sám jako král si neuvědomoval rozdíly mezi Čechy a Moravou, neradil se vždy,  nebo se nestýkal anebo ani možná neměl zájem se stýkat s představiteli různých ideologických a náboženských proudů. Pokud vím,  tak podceňoval „ohražení se“ Karla staršího ze Žerotína, který se naopak postavil proti vůli českých stavů.