Od voleb do Spolkového sněmu v roce 1957, němečtí občané mají možnost odevzdat svůj hlas poštovním hlasováním před skutečným datem voleb. Podle Georga Thiela je konečným cílem dosáhnout velké volební účasti, pro kterou je poštovní hlasování důležitým pilířem. Nicméně i podle Thiela by volby ve volební místnosti měly být pravidlem. Možnost hlasovat dopisem mají také Němci žijící v zahraničí, kteří nemají bydliště v Německu. Odhaduji na základě veřejně dostupných informací, že v zahraničí žijí 3 až 4 miliony Němců. Němci žijící v zahraničí, kteří měli byt v Německu po dobu nejméně tří měsíců bez přerušení po dosažení věku 14 let, nebo kteří obvykle pobývali v SRN a neměli bydliště, nebo kteří z jiných důvodů osobně a přímo se seznámili s politickými podmínkami ve SRN, apod. byli do registru voličů zařazeni pouze na požádání.

Jinak platí, že němečtí občané, kterým bylo v den voleb nejméně 18 let, měli byt v SRN nejméně tři měsíce nebo tam jinak obvykle pobývali a nebyli vyloučeni z volebního práva, měli právo volit. Od rozhodnutí Spolkového ústavního soudu v roce 2019 se voleb do Spolkového sněmu mohou účastnit i zdravotně postižení a občané v právní péči. Důvodem je to, že žádný občan nesmí být vyloučen z volebního práva. Reforma volebního zákona schválená Spolkovým sněmem se týkala přibližně 85 000 Němců, kterým bylo poprvé umožněno odevzdat své hlasy ve volbách do Spolkového sněmu v roce 2021.

Změna volebního zákona

Počátkem února 2021 podaly parlamentní skupiny FDP, Die Linke a Bündnis 90/Die Grünen žalobu u Spolkového ústavního soudu proti volební reformě přijaté velkou koalicí v říjnu 2020. Žalující politické strany ji považují za porušení rovných příležitostí pro strany a rovné volební rovnosti. Připomínám, že přestože naléhavá žádost byla zamítnuta v srpnu 2021, soudní přezkum bude proveden Spolkovým ústavním soudem v hlavním řízení. Kdy se bude konat, nevím. Vím však, jak metastázuje byrokracie. Reforma voleb totiž nevylučuje růst poslanců parlamentu na 1000! Doposud jich je 735, což znamená, že je potřeba 368 k získání většiny.

Krátce k průběhu voleb

Volební účast byla 76,6 % (2017: 76,2 %). Bez úřadující kancléřky jako kandidáta na kancléře volby skončily nejhorším výsledkem unie v její historii a historicky nejlepším výsledkem Aliance 90/Zelených. Ztráty zaznamenaly nejen CDU/CSU, ale i AfD a Levice. Ta vstupuje do parlamentu až prostřednictvím mandátové doložky, tj. přímým hlasům. Poprvé od roku 1949 získala strana Jižní Šlesvicko jako osmá, křeslo v německém Spolkovém sněmu. Rozdělení hlasů bude použito jako základ pro průzkumné rozhovory o vytvoření koalice, například Zelených a FDP s SPD nebo Unií. Nejsilnější silou se stala SPD. Zlepšila se i FDP.

Vzhledem k vysokému počtu nových poslanců, který nelze vyloučit a jak jsem indikoval předem popisem změny volebního zákona, neočekávám, že počet volebních obvodů klesne z 299 na 280 do roku 2024. Ve volbách do Spolkového sněmu v letošním roce kandidovalo celkem 6211 kandidátů, kteří museli být registrováni do 69. dne před volbami, tj. 19. července 2021. Strany, které nebyly zastoupeny ve Spolkovém sněmu nebo v zemském sněmu s nejméně pěti poslanci nebo zastoupenými národnostními menšinami, musely předložit podpisy na podporu svých zemských seznamů a přímých kandidátů.

Voleb do Spolkového sněmu se účastnilo celkem 47 stran, z toho 40 se státními seznamy. Jedenáct stran kandidovalo celostátně (SPD, AfD, FDP, Linke, Freie Wähler, Die Partei, Tierschutzpartei, NPD, ÖDP, MLPD a Volt), dalších pět z 15 z 16 spolkových zemí. Jedenáct stran kandidovalo pouze v jedné spolkové zemi - CSU pouze v Bavorsku. Za zmínku stojí skutečnost, že v Berlíně došlo při hlasování k četným nesrovnalostem. V některých volebních místnostech chyběly hlasovací lístky, které nemohly být doručeny včas, protože se současně konal Berlínský maraton, hlasovací lístky a poštovní hlasovací lístky byly vyměněny nebo nedorazily a některé hlasovací lístky byly odhozeny až dlouho po oficiálním ukončení hlasování v 18 hod.

Závěr

Politická mapa SRN se volbami změnila tak, že týdeník Der Spiegel píše o konci černé republiky. Tím sděluje čtenářům, že okrsků vyznačených tradiční barvou CDU výrazně ubylo. CDU sama sebe vždycky označovala za lidovou stranu ve smyslu šíře svého tematického záběru a popularity a indikovala, že odchod CDU/CSU od moci může být i odchodem SRN z mnoha známých pozic. Tři čtvrtiny voličů ukázaly křesťanským demokratům záda. Očekávají změnu, přestože žádný z kandidátů na kancléře a žádný z kandidátů na koalici nepředstavil jasně definovanou vizi pro SRN. Proto lze mluvit o cestě do neznáma. Kromě toho není pochyb, že sjednocení SRN v říjnu před 31 lety nepřineslo očekávaný výsledek. Vzájemné rozdíly, předsudky a podobné stále zůstávají. Dokazují to demografická a hospodářská data a výsledky voleb. V bývalé NDR jsou oproti západu výrazně silnější radikální strany, včetně Alternativy pro Německo (AfD) a postkomunistická Levice. Žádnou z nich nelze ignorovat.