Ty je mají učinit odpovědnými za stav naší země pro příští čtyři roky za situace, kdy se začínají projevovat dopady počínající globální ekonomické, potravinové, logistické a energetické krize, způsobené pandemií nemoci Covid-19, roste ilegální imigrace z blízkovýchodních a afrických zemí a přímo raketově rostou rizika krizových situací v zemích západní Evropy.

Snižující se dostupnost výrobních komponent a spotřebního zboží z asijských lokalit sice zatím zásadně neovlivňuje funkce státu a jeho institucí, ani funkce samosprávných celků, ale výpadky výroby, způsobené jejich nedostatkem, už teď vedou k růstu napětí a společenské nervozity, byť většinou zatím jen lokálně.

Některé projevy krize mají ale již celostátní charakter. Výpadek námořní kontejnerové dopravy způsobil, že začínáme postrádat dovoz levného zboží z teritorií asijských výrobců a dost lidí vnímá tento jev velmi negativně. Avizované prudké zvýšení cen energií, zejména elektřiny a zemního plynu během zimního období k sociální stabilitě ČR rovněž nepřispěje. Stejně tak jako očekávaná další migrační vlna běženců nejen z Afghánistánu, ale i z jiných zemí blízkého Východu a Afriky.

Kvalifikované analýzy upozorňují v této souvislosti na riziko prudkého růstu kriminality a občanských nepokojů, kterých by mohly některé skupiny, zklamané výsledky voleb, využít k pokusu o změnu vlády, a to i násilnou cestou. Vyvolaný chaos by prakticky jistě některé kriminální skupiny využily například k rabování obchodů, jak ho známe i ze záběrů kamer televizních společností některých západních zemí, a ke snaze získat násilím a šířením strachu větší vliv v české společnosti.

Nedovedu si v této souvislosti představit v čele státu ani odredovaného Piráta, ani želatinového šéfa ODS, nebo dokonce fanatičku, formálně řídící TOP-09. Ani starosta, zvyklý řešit problémy maximálně na úrovni svého města nebo obce, určitě není tím správným člověkem u kormidla naší země v bouřích, které jsou před námi. Ty budou vyžadovat lidi, kteří mají bohaté zkušenosti z řízení státu a vědí, co skutečně znamená rčení, že "politika je umění možného".

Šok, který politickým elitám EU způsobil bezohledný útěk USA nejen z Afghánistánu, ale v globálním měřítku i od problémové Evropy, možná povede k úspěchu snah o větší samostatnost ČR na mezinárodním poli, k uvolnění rukou politikům k vnitrostátním změnám, ke zvýšení bezpečnosti naší země a také například k odideologizování některých postojů k energetickým zdrojům nebo jevům na mezinárodním poli.

Jak už jsem několikrát psal, nejsem volič ANO. Osobně však nevidím jinou variantu v čele státu, než je současný premiér Andrej Babiš. Jediné, co můžeme udělat pro to, abychom napomohli jak procesu emancipace ČR, tak procesu eliminace rizik, o kterých jsem psal výše, je zajistit, aby měl vedle sebe silné koaliční partnery s dostatečně kvalifikovanými lidmi, schopnými pracovat na prosazení změn a přípravě ČR na těžké doby, které nás čekají. A na rovinu, v SPD podobnou sestavu v současné době nevidím. Plamenné řeči problémy nevyřeší.