Mnohé proslovy jsou až naivně hloupé a neinformované, ale nedejte se mýlit. I ve zdánlivé hlouposti se může skrývat promyšlená manipulace. V knize O svobodě myšlení se (samozřejmě kromě jiného) podrobně zabývám řečnickými triky. Do čtyřdílného seriálu jsem vybral ukázky některých běžně používaných argumentačních klamů. Pokud máte zájem, tady jsou, píše Vlastimil Vondruška na svém blogu.

Kdysi se na základě statistických dat konal v Itálii průzkum, jak roste spotřeba banánů. Souběžně s tím se prováděl výzkum, jak se snižuje v dětské populaci onemocnění neštovicemi. Pak kohosi napadlo výsledky porovnat, a ejhle, co se nezjistilo. Díky spotřebě banánů klesá ohrožení dětí neštovicemi. Jde samozřejmě o naprostou hloupost, protože se uměle vytvořila kauzální souvislost mezi jevy, které spolu naprosto nesouvisejí. Ale přesně to je podstata tohoto argumentačního klamu.

V odborné literatuře se jako příklad uvádí výzkum, který prokázal, že vyšší spotřeba zmrzliny koreluje s růstem kriminality. Ani v tomto případě nejde samozřejmě o kauzální souvislost, ale vysvětlením by spíše mohlo být počasí. V létě je horko, proto se jí více zmrzliny. Ale současně jsou delší dny, lidé odjíždějí na dovolené a zloději mají tedy více prostoru pro své krádeže.

Klamná kauzalita vytváří nekonečné možnosti nejen pro mediální a politickou manipulaci, ale i tu obyčejnou mezilidskou. Tak například výrok „Vidíš, kdybys dneska neseděl v hospodě, neshořela by nám stodola“ je logický klam. Stodola ve skutečnosti shořela proto, že byla vadná elektroinstalace, a nikoli proto, že hospodář seděl v hospodě. Nejvýše by ji snad začal rychleji hasit, kdyby byl doma. Ale to je jiná věc.

Podívejme se na techniku nejběžnějších kauzálních klamů, které se objevují ve veřejném prostoru. Podstatou je vždycky to, že se cíleně poruší logická vazba, aby se dosáhlo požadovaného argumentu. První možností je řadit události za sebou v chybném časovém sledu, aby se zdálo, že jedna z událostí, ve skutečnosti starší, byla podmíněna druhou, časově následující. To je důležité zvláště při mediální obhajobě politických rozhodnutí.

Klasickým příkladem je deklarace o spravedlivosti války, kterou nějaká země rozpoutá, protože už prý nemohla tolerovat neustálé provokace a vojenské hrozby ze strany nepřítele. Ve skutečnosti to často vypadá obráceně. Útočící strana vyvíjí na souseda takový tlak, že se ten začne na válku chystat. V tu chvíli má agresor „morální“ důvod zaútočit, protože byl „vyprovokován“. Kauzální souvztažnost se v mediální prezentaci ovšem časově obrátí.

Stejný a neustále opakující se je argumentační klam v situaci, kdy v zemi delší dobu vládne stále stejná politická strana, ale bohužel špatně, takže způsobí pokles ekonomiky a životní úrovně. V důsledku toho prohraje volby a dostane se do opozice, tedy mezi ty politické síly, které nemají za nic odpovědnost a jen kritizují. V tu chvíli vystoupí s prohlášením, že nová vláda jedná špatně, protože lidem klesá životní úroveň a hospodářství má problémy. O tom, že to má na svědomí ona sama, samozřejmě decentně pomlčí. Stačí zaměnit časovou posloupnost.

A vrcholem mediální drzosti je, pokud opozice kritizuje vládu, že neprovedla prospěšné reformy, které ona navrhuje už dlouho. Ve skutečnosti o nich hovořila už v době, kdy vládla, a neudělala je, protože byly zčásti nereálné, zčásti příliš složité a znamenaly by pokles popularity a odliv voličů. Kauzálně obrácená lživá argumentace opozice tvrdí: současná vláda je neschopná, protože neprovádí příslušné reformy, ale kdybychom vládli my, hned bychom si s tím poradili. Tohle je například evergreen všech politických slibů, že strana sníží byrokracii a počet úředníků. Ostatně, kdo viděl skvělý anglický seriál Jistě, pane ministře, ví, o čem je řeč.

Jinou možností, jak využít kauzální klam, je spojení dvou příčin, které ve skutečnosti souvislost nemají nebo je jejich vztah hodně volný a vlastně nepodstatný. Nejdřív něco z rodinného života: „Kdybys pořád neseděla u kadeřnice, mohli jsme mít taky jednou uklizeno.“ Případně opačný pohled: „Kdybys jednou uklidil ty, měla bych čas na sebe a nemusel bys mě urážet, že vypadám jako strašidlo.“

A teď z politického života. Momentálně celou Evropu trápí vleklá epidemie. Zkuste si rozebrat, jakou logiku má prohlášení: „Lidé mají problémy, protože vláda s nimi neumí komunikovat.“ Ano, je pravda, že vláda komunikovat příliš neumí. Ale i kdyby uměla, tím se přece neodstraní problémy, které způsobuje epidemie. Ty jsou objektivní a budou nás trápit, i kdyby byl tiskovým mluvčím vlády Jan Zlatoústý. Jde tedy o klasický argumentační klam.

A ještě jeden z této „stáje“: „Musíme přijímat migranty z mimoevropských zemí, protože naše populace stárne a díky migrantům udržíme úroveň HDP.“ Tohle argumentační spojení znají snad všichni. Leč problém je, že žádná data ani seriózní ekonomické analýzy neprokázaly kauzální spojitost mezi přílivem migrantů a úrovní HDP. Fakticky na něj nemají žádný vliv, resp. kvůli nim se naopak snižuje, jak potvrzují fakta z posledních let. Jde o zjevný ideologicky motivovaný argumentační klam.

Další možností je opřít se o nepodstatnou příčinu a jejím prostřednictvím objasnit věc či dění, které chceme popřít nebo naopak obhájit. Modelová úvaha: „Na dálnici D1 došlo k nehodě dvou kamionů. Je tedy zřejmé, že by měl ministr dopravy odstoupit, protože nedokáže zajistit chod naši dopravní infrastruktury.“ Varianta: „Naše televize obdržela ocenění od nezávislého svazu proevropských médií. Naše zpravodajství je tedy zjevně objektivní a pravdivé, protože máme mezinárodní prestiž.“

Dobrým způsobem, jak nepřiznat pravdu je obrátit kauzalitu a následek označit za příčinu. Poslanec vládní koalice, který byl přistižen ve stavu mírně řečeno podnapilém, po neúspěšném hlasování o vládním návrhu, které zmeškal, vysvětloval svůj stav tím, že se napil ze stresu nad tím, že ono hlasování zmeškal. Ovšem realita byla obrácená, zmeškal ho, protože se opil hned ráno.

Jedním z možných argumentačních klamů, postavených na nesprávném použití kauzality, je argumentace odvozená z minulosti. Tato metoda se někdy označuje jako genetický omyl. Jeho podstatou je klamný názor, že lze existenci určitého jevu, postoje nebo události odvodit z jeho vzniku či vývoje, který mu dává navždycky pozitivní nebo negativní smysl. Známým je v této souvislosti demagogický výrok, že je třeba odmítnout omezování kouření, protože prvním státem, který začal systematicky kouření zakazovat, bylo nacistické Německo. Nebo tvrzení, že civilizace bílého muže zotročovala domorodé obyvatelstvo, a proto je dnes bílá rasa rasistická a musí za své zločiny pykat.

Nicméně v rámci příkladů není třeba chodit daleko, protože tento argumentační klam je snadné použít a je velice běžný. „Nemůžeme svěřit vedení katedry člověku, který byl v mládí členem komunistické strany“, „Máme ty nejlepší redaktory, protože všichni prošli stáží v Bruselu“. Logický omyl však může jít i do mnohem vzdálenější minulosti. „Židé jsou hanební, protože ukřižovali Ježíše Krista“, „Papež je symbolem pokrytectví, protože dal upálit Jana Husa, který hájil pravdu“, „Protože nás v roce 1968 obsadila vojska Sovětského svazu, nevěřte Putinovi!“. A lahůdka na závěr. Rodiče diskutují o jménu pro druhorozeného syna. Ten první se jmenuje Václav. Matka se rozčiluje nad manželovým návrhem: „Rozhodně ne! Náš syn se nebude jmenovat Boleslav. Ty nevíš, co udělal?“