Realita zasadila evropským plánům na „energetickou transformaci“ poměrně bolestivou ránu. Spotové ceny plynu se za poslední rok zvýšily téměř desetkrát. A táhnou za sebou ceny všeho ostatního – elektřiny, pohonných hmot, dopravy, potravin atd.
Zpočátku se vše rodilo na burzách. Ale za měsíc nebo dva to tvrdě zasáhne kapsy průměrných Evropanů. Podle nejkonzervativnějších očekávání bude muset příští rok průměrná britská domácnost zaplatit za elektřinu o 1500 liber (45 000 Kč) více než dosud. Přitom i tak již dva miliony domácností nebyly schopny zaplatit účty, protože na to neměly.
A co zelená energie? Všechny ty čisté zdroje elektřiny, které mají silou dobra uzdravit matičku planetu? Zde je s uzarděním nutné přiznat, co je nepopiratelné: Větrné turbíny a solární panely na to prostě nestačí. Navíc výroba energie z obnovitelných zdrojů v Evropě v letošním roce výrazně poklesla. V lednu se EU ocitla na pokraji obrovského výpadku proudu, pověstného děsivého "black-outu".
Bezvětrné letní počasí, vysoká oblačnost, uplynulá chladná zima, strach, že příští zima, navzdory fantazírování o globálním oteplování bude ještě chladnější – to vše se ukázalo být mnohem silnějším cenotvorným faktorem než velkodušné snahy po snížení uhlíkové stopy.
Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Rostoucí ceny elektřiny vedly k uzavření závodů na výrobu hnojiv. Ceny dopravy prudce rostou. Vystrašení zemědělci, kteří jsou obviňováni ze zvyšování emisí uhlíku, rychle zvyšují ceny potravin. Lidé přicházejí o práci, a pak s hrůzou hledí na cenovky v supermarketech.
Zdálo by se, že nejjednoduší cesta z energetické krize je pro Evropany jasná: Rozvíjet spolupráci s Ruskem a objednat si u něj jaderné elektrárny, protože žádný jiný zdroj energie dnes není čistší a výkonnější.
Jenomže to nejde – američtí "spojenci" by to nemuseli pochopit. A tak evropské vlády navzdory všem svým ekologickým heslům začínají masově přecházet na uhlí. Nejšpinavější a nejškodlivější palivo, které kritizují všichni "pokrokoví" vědci. Místo ekologického ráje buduje Evropa dickensovské peklo se smogem, konzumem a odpovídající chudobou celých národů.
Devastace střední třídy probíhá nyní rekordním tempem. Zvýšení cen slibuje vše dokonat. Ještě v září 2020 nemělo 14 procent rodin s dětmi v Británii dostatek peněz na jídlo. Letos v létě se jejich podíl zvýšil na 24 procent.
Vláda se pokusila podpořit chudé. Děti, které měly nárok na bezplatné školní stravování, se ve školních jídelnách stravovaly i o prázdninách. Některé dostaly přídělové potravinové lístky s sebou domů. Rodiče začali zveřejňovat fotografie těchto přídělů na sociálních sítích. Když to veřejnost uviděla, byla pobouřena. Byly tam makaróny, několik konzerv fazolí, několik tenkých plátků sýra, brambory, dvě mrkve a tři jablka. To vše na týden.
Hladovějící rodiny dostaly také potravinové poukázky. Na jednu poukázku bylo možné nakoupit za tři libry šterlinků (asi 90 kč) na týden. Dnes je jejich hodnota 4,25 libry. Jediné zboží, které si za ně můžete koupit, je mléko, ovoce a zelenina, luštěniny, obiloviny a dětská výživa. Žádné maso, ryby, sýr, šunka, dokonce ani pečivo. Co si za tyto peníze můžete reálně koupit například v Tescu? Dva litry mléka, pár kilo brambor, pět banánů. To je vše.
Britská vláda tomu říká „zdravé stravování“. Lidem s jinou minulostí to připomíná hladové dny válečného komunismu. „Dvě mrkve nesené za zelený ocas“, jak napsal básník.
Dnes, kdy ceny prudce rostou, to budou mít tyto rodiny ještě těžší: brzy si budou muset vybrat mezi „eating and heating“ – jídlem či topením.
V Británii tradičně každou zimu umírají desítky tisíc důchodců. Úspora nákladů na vytápění spočívá v tom, že se přes noc vypínají radiátory. Ráno je najdou zmrzlé. Ví někdo o tom, že roce 2014 takto zemřelo více než 40 000 lidí? V letošní zimě se očekává strmý nárůst těchto úmrtí.
Ve Španělsku jsou zimy o něco teplejší, ale s potravinami to není o nic lepší. Jen v Madridu si na začátku letošního roku pravidelně bralo zadarmo potraviny z potravinových bank 186 000 lidí. To je nejhorší ukazatel za posledních 25 let. Mezi hladovějícími je stále více starých lidí. Své důchody obvykle dávají nezaměstnaným dětem a vnukům. Charitativní organizace Godmother odhaduje, že počet starých lidí, kteří se na ni obracejí s žádostí o pomoc, se za rok zvýšil o 63 procent.
Představený kostela San Juan de Dios v Madridu, který organizuje bezplatné potravinové balíčky, řekl BBC, že někteří lidé k němu chodí dvě hodiny pěšky z druhého konce města, protože nemají peníze na autobus.
A nejsou to bezdomovci ani narkomani. Jsou to trosky evropské střední třídy. Lidé, kteří přišli o práci, utratili své úspory a jsou bezmocní proti náhlému nárůstu cen.
Rostoucí ceny elektřiny mají ještě jeden nepříjemný důsledek. Evropské zboží se tak stane nekonkurenceschopným na světovém trhu. Hlavním trhem pro EU byla vždy Amerika. Přístup k němu připoutal Evropany k zámořskému patronovi stejně pevně jako americké vojenské základny.
Nyní však dochází k paradoxní situaci. Poté, co za Obamy Evropanům vnutili zelenou agendu, dnešní americké úřady s přechodem na solární a větrnou energii nespěchají. Levná elektřina jim dává konkurenční výhodu a umožňuje jim vyřadit EU z trhu. Trochu kruté, když se to vztahuje na spojence? Ale nedělaly to snad USA svým vazalům vždycky? „Bolívar nevynese dva“.
Na pozadí masově rostoucí bídy se ti evropští politici, které začíná dohánět realita, rozhodli s tím něco udělat. Začali hledat viníka. A okamžitě ho našli. "Překvapivě" to byli opět Rusové.
Britští poslanci napsali Gazpromu dopis – podobně jako kozáci tureckému sultánovi. Obviňují firmu z „manipulace s trhem“ a z předražování ceny plynu. Evropský parlament jedná ve stejném duchu. Někteří poslanci požadují, aby Evropská komise zahájila antimonopolní vyšetřování a zažalovala Gazprom za zvyšování cen v Evropě.
Jenomže pozor! Mluvíme tady o spotových cenách plynu, o velmi krátkodobých kontraktech, které Gazprom nikdy nechtěl podepsat. Společnost kvůli tomu dokonce v minulosti zažalovala EU, ale spor prohrála.
Gazprom vždy nabízel uzavírání dlouhodobých kontraktů se stabilní cenou nezávislou na výkyvech na burze. Pro Evropany však tehdy byly výhodné spotové ceny. A proto je prosadili. Nyní se snaží obvinit ruskou společnost ze svého vlastního pochybení, k němuž přistoupili z tupé krátkozrakosti.
Gazprom již léta hraje podle pravidel, která mu vnutili Evropané. A ti jsou dnes rozhořčeni: „Ne, tak jsme se nedomluvili. Dejte nám všechno zadarmo!“ Pozoruhodně to připomíná Ukrajinu. Zbytečno dodávat, že odobná žaloba samozřejmě nemá šanci na úspěch.
Jaké jiné východisko mají státy EU k dispozici? Kupovat americký LPG? Transoceánští "spojenci" jsou zasloužilí mistři v „manipulaci s trhem“. Využijí tíživé situace svých vazalů, a nasadí takovou cenu, že všechny současné enrgetické problémy EU budou vypadat jako legrace.
Pokud se nad věcí zamyslíme rozumně, a ne jako evropské elity, jedinou alternativou k ruskému plynu jsou ruské jaderné elektrárny. Nebo nejlépe obojí dohromady. Jenže právě rozum je v současné EU to nejvíc nedostatkové zboží.