Ve čtvrtek 30. září, tedy v den s datem, které symbolizuje zradu našeho novodobého státu tzv. západními spojenci, proběhl v jednom z největších sálů Poslanecké sněmovny (tzv. „rezervní“ Sněmovna) odborný seminář spolupořádaný poslancem Jiřím Kobzou a hnutím Odchod.eu nesoucí název „Česká republika, Evropská unie a evropská integrace: současnost, vize a alternativy“.

Šlo, v těsně předvolebním čase možná trochu překvapivě, o velmi slušně navštívenou akci – ale zejména o akci naplněnou nesmírně zajímavými, věcnými a argumentačně nabitými vystoupeními jednotlivých řečníků včetně závěrečné živé, otevřené, místy velmi tvrdé, ale v každém momentu slušné a zdvořilé diskuse.

Pohled za horizont

Přestože setkání spolupořádal poslanec hnutí SPD a úvodním projevem je odstartoval předseda téhož hnutí a místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, bylo zcela prosto jednostranných a povrchních stranických proklamací.

Všechna vystoupení byla odborně a tematicky zaměřená a šla daleko za horizont jednoduchého odsudku současné podoby evropské integrace, EU a členství v ní. Byť byla samozřejmě vůči bruselskému „žaláři národů“ velmi kritická. Ale šla o krok, či spíše většinou o řadu kroků, dál. 

K podrobné analýze zásadních jevů a prvků unijní integrace, k popisu rizik členství České republiky v ní, k predikci krátkodobého, střednědobého i dlouhodobého vývoje Evropské unie a také k deskripci různých možností odchodu České republiky z této organizace. Včetně zdůraznění akutní potřeby přesně vědět ,co nastane, a co budeme dělat „den poté“. Tedy po Czexitu.

Leitmotivem příspěvku Jiřího Kobzy byl rozbor „otázky otázek“: Neobávejme se toho, co nás čeká, když z Evropské unie odejdeme. Ptejme se, co nám hrozí, když v unii zůstaneme!

Totalitní mechanismus 

"Západní Evropa, se svým islámem prolezlým liberalismem, propagací sebeúchylnějších menšin až po migrační sebevraždu, nám ukazuje jasně, kudy jít nechceme a kudy nepůjdeme. Střední, východní a jižní Evropa jsou konzervativní, tradicionalistické a křesťanské země a jejich obyvatelé (až na pár dobře financovaných neziskovek, propagandistů, kterým se dříve říkalo novináři, a dalších aktivistů, europrogresivismus odmítají v jeho plné šíři."

"Je jasné, že tyto dvě ideologie spolu koexistovat nemohou. Společně se jim středo a východoevropské státy mohou postavit. Přirozený vývoj EU lze tedy spatřovat v postupném nárůstu důležitosti severojižní hranice, která rozdělí EU na úrovni západních hranic Polska, ČR a Rakouska."

"Priority Evropské komise jsou neslučitelné s národními zájmy České republiky…" řekl také Jiří Kobza ve svém vystoupení.

Následně vystoupil předseda spolku Odchod.eu Matěj Gregor, naděje české vlastenecké politiky, člověk, který nedávno v debatě na ČT 24 doslova roznesl na kopytech europoslance TOP 09 Jiřího Pospíšila. A který vytvořil organizaci, jež na poli euroskeptické osvěty a vzdělávání odvádí nesmírně záslužnou, cennou a nezastupitelnou práci. A hlavně organizaci, která sjednocuje národně a konzervativně orientovanou část naší nejmladší generace je pro ni platformou pro veřejné a politické angažmá.

Matěj Gregor ve svém vystoupení mj. upozorňoval na hlavní poslání nadnárodních orgánů Evropské unie, kterým je od jejího vzniku snaha o absolutní potlačení kompetencí členských národních států, o dominanci nadnárodního prvku a jednoznačný cíl v podobě vzniku federálního nadstátu, „eurofederace“. 

Hovořil rovněž o naprosto nerovných podmínkách pro zastánce a odpůrce vstupu naší země do Evropské unie před vstupním referendem v roce 2003, kdy eurooptimisté obdrželi stamilionové vládní dotace na  kampaň z veřejných peněz, zatímco odpůrci vstupu nedostali nic – pouze „směli“ spolufinancovat kampaň svých protivníků.

Krátce zhodnotil i obdobnou kampaň ve Velké Británii před hlasováním o odchodu z Evropské unie. Přičemž na tvrdých datech a faktech demonstroval několik dalekosáhlých lží odpůrců Brexitu, kterými v kampani před referendem strašili britské občany.

Čtěte ZDE: Setrvání v EU: Dvaadvacet hrozeb pro naši zemi. Jednoduše nepřítel. S liberálním blokem stran do otroctví. Vezme Smolíček do ruky polínko? Historie stále dokola. Probudí se občané? Děti našich dětí

Odevzdanost

Politolog a proděkan Vysoké školy politických a společenských věd v Kutné Hoře Vladimír Srb zajímavě demonstroval nejrůznější alternativy členství v EU na příkladech evropských mikrostátů, nečlenů EU, San Marina a Andorry. A rovněž i to, jak lze docela efektivně hájit národní zájmy i uvnitř EU, to zase na příkladech Malty a Lucemburska. 

Při tomto srovnání obzvláště vynikla slabost a odevzdanost všech českých vlád od roku 2004 dodnes, které každý pokyn „Bruselu“ berou jako nezměnitelnou danost, jíž je nutné se podřídit a mlčet.

Právník a předseda politické strany Svobodní pak upozornil na naprosto nesmyslné – a jednoduše odstranitelné – ustanovení české ústavy o nadřazenosti unijního práva nad naším vnitrostátním. 

Týká se to hlavně údajné „závaznosti“ nařízení a směrnic konstruovaných Evropskou komisí, které komunitární unijní právo tvoří. Jejich domnělou závaznost jsme si tedy na sebe příslušným ústavním doplňkem „ušili“ sami – a stejně tak se jí můžeme zbavit. Bude k tomu mít nová Sněmovna odvahu a hodí tím většinově prounijnímu Senátu rukavici?

Druhý zástupce spolku Odchod.eu, politolog Hugo Chadima přednesl "dystopický" příspěvek s optimistickým koncem. Vycházeje se své osobní zkušenosti tříletého vysokoškolského studia v Nizozemsku vykreslil neradostnou perspektivu západní Evropy – ale v podstatě nevyhnutelně i středoevropských členů EU – v podobě kolonizace islámskými imigranty, dramatického poklesu životní úrovně v důsledku klimatického šílenství, všeprostupujícím elektronickým sledováním likvidujícím soukromý život a nadvládou korporací a progresivistické genderové ideologie. Následovat ji bude revolta konzervativní a patriotistické části společnosti včetně mladé generace, což nutně přivodí rozpad EU a oobnovení systému dobrovolné spolupráce suverénních národních států.

Buďme připraveni

Expertka na evropské právo, doktorka Vladimíra Bondarenková ve své řeči zase detailně rozebrala mechanismus hlasování a přijímání rozhodnutí v orgánech EU. Prokázala naprostou neopodstatněnost víry v to, že společný postup států střední Evropy (tzv. V4 plus) může zastavit nebo zpomalit rozjetý německo-francouzský stroj a jeho politické a dlužnické satelity. Je to zcela nereálné. Nemožné.

Doyen konference, konzervativní filosof Jiří Hejlek vyšel z axiomu, že rozpad, resp. zánik EU je nevyhnutelný. A tudíž se musíme už nyní připravovat na existenci mimo tento svazek. 

Což předpokládá zejména hlubokou změnu našeho hospodářského systému směrem k uspořádání, které nazývá „neliberální ekonomikou“, která preferuje maximální národní průmyslovou, zemědělskou a energetickou soběstačnost. „Být připraven, je vše“, zakončil Jiří svůj příspěvek.

Mediální analytik Petr Žantovský zase podrobně rozebral mechansimus vytváření a udržování propagandy EU ve veřejném prostoru. Ta má v novinářském prostředí i nezanedbatelné rysy korupce nejrůznějšího typu. I s tímto vědomím tedy musíme číst průzkumy o podpoře členství v EU mezi českými občany.

Čtěte ZDE: Před začátkem konce: Bude líp, když bude hůř? Volit ODS znamená volit Piráty. Klausova Trikolóra? Pravda je v paradoxu. Němci nás potřebují, ne my je. Okamura je jistota. Příprava na czexit. Konec začátku?

Sekáči

Monika Hrabáková, mladá datová analytička a publicistka se ve své řeči zaměřila na téma, které se jako příslovečná „zelená nit“ táhlo prakticky celým seminářem: na šílený utopický projekt Green New Deal, který je, doufejme, posledním stádiem “eurounionismu“.

Všem vystoupením byly společná, přes neradostnou současnost, optimismus, víra a naděje. A stetjně tak se v rytířském duchu nesla i závěrečná diskuse, jakkoli mnohdy mezi panelisty i diváky – i napříč oběma skupinami – panovaly dílčí rozpory a rozdílné pohledy na některá probíraná témata.

Největší optimismus ovšem vzbuzovalo evidentní mezigenerační souznění. Skutečnost, že seminář, na rozdíl od mnoha jiných akcí podobného typu v našem myšlenkovém prostředí, nebyl pouze dostaveníčkem pro „starší a pokročilé“.

Naopak. Naše (starší a střední) euroskeptické a konzervativní generace měly dlouho (do velké míry oprávněný) pocit, že nemají následovníky, že je už takříkajíc nikdo nenásleduje.

Vstupem spolku Odchod.eu do politické arény (ale jsou tu i další - česká sekce Generace Identity, někteří mladí konzervativní youtubeři a publicisté apod.) se to razantně mění k lepšímu. 

A co více – tito mladíci (a mladice) dali najevo, že jsou opravdoví sekáči. Až půjde do tuhého, vypadá to, že se opravdu „nezakecají“...

Tagy článku