Narůstají důkazy, že Guardian je naprosto bezcenný bulvární plátek. Ve stínu hrozící jaderné války je nyní ještě více než jindy důležité zaměřit světlo reflektoru na způsob, jakým korporátní média informují o ozbrojených konfliktech po celém světě, obzvláště těch na Ukrajině a Středním východě.  Takže bezostyšný Shaun Walker je znovu na scéně, ještě nestydatější než kdykoli předtím. Obrázek z Guardianu: Putin sestřelil medvídka ! Do prvního výročí katastrofy MH17 zbývá pár dní. Přesto výsledek vyšetřování jeho příčin se zdá být stále vzdálenější. Namísto dožadování se zveřejnění všech faktů o tomto ostudném útoku na civilní letadlo, mainstreamoví novináři stojí bokem, vytahují rok staré příběhy, aby je zužitkovali. Za co nás mají ? Skutečný zájem o rodiny obětí se zdá být tím posledním, na co myslí.

9. září loňského roku Nizozemská bezpečnostní rada (Dutch Safety Board), která vyšetřovala MH17, uvedla: „Záměrem Rady je zveřejnit zprávu do jednoho roku od data havárie.“

Toto říkali do října. Zatím se zdá, že žádný z žurnalistů neuvažuje, co je příčinou zpoždění. Nějaká musí být. Povšimněme si jedné zajímavosti, podle samostatného nizozemského trestního zkoumání MH17 musel již mezinárodní tým vyšetřovatelů identifikovat nějaké podezřelé pro případné trestní řízení.

Generální prokurátor Nizozemska Fred Westerbeke, který vede tým vyšetřovatelů, řekl 30. června Marku Corderovi  z agentury Associated Press, že šetření bude pravděpodobně trvat přinejmenším do konce tohoto roku. Na co čekat tak dlouho? Shaun Walker to rozřešil za nás. A nejen to.

V oportunistickém článku, který vyšel minulý čtvrtek v Guardianu, Walker znovu navštívil obec Petropavlivku, která se nachází blízko místa vraku, aby připomněl tuto událost. Začal doslova bombou – dramatická zpráva očité svědkyně Natalie Voloshiny přispívá k drásavé četbě. Pokud se cítíme vinni při myšlence, že pochybujeme o Walkerových pohnutkách pro šťourání se v této tragické události, pak se cítíme přesně tak, jak  Walker chtěl.

Starostka Petropavlivky vypráví o vraku a obětech padajících z nebe: „Uvědomovali jsme si, že jde o kusy letadla, ale první, co nás napadlo, bylo, že jde o vojenské letadlo. Rebelové sestřelovali ukrajinská vojenská letadla v oblasti v předcházejících dnech.“

Walker chce, aby se tato slova otiskla do našeho podvědomí. Má plán. Během prvních tří vět se dozvídáme „kdo to byl“. Můžeme snadno odhadnout, odkud Shaun přichází a kam jde. Bez čekání na výsledky oficiálního vyšetřování, nebo vyjádření starostky, připravuje nás na svůj verdikt: „Strašná pravda brzy vyšla najevo…“ oznamuje, „Ostatky byly z letu MH17 Malajských aerolinií, jež byl zjevně sestřelen z nebe raketou země-vzduch.“ Jsme vedeni jako ovce. Sledujíce tečku za tečkou v obrázku „spoj tečky“, jak může někdo nedojít k závěru, že rebelové, kteří ostřelovali letadla, sestřelili MH17 „z nebe“ ? Tam asi Shaunova teorie vede.

Přestože o separatistech bylo známo, že sestřelili ukrajinské tryskáče, tehdy šlo o bombardovací letouny. Předešlý měsíc byl sestřelen vojenský přepravní letoun, když se blížil k letišti v Luhansku, a na jeho palubě našlo smrt všech 49 vojáků a posádka.

Jakkoli tragická událost to byla pro rodiny obětí, nesmíme zapomínat, že přepravní letoun plnil úkol: probíhala válka a Luhansk byl přímo v centru válečné zóny. Všechny letouny údajně sestřelené separatisty byly vojenské letouny letící v nízkých výškách. Neexistuje důkaz, že by nějaký letoun letící ve velkých výškách byl sestřelen v ‘předešlých dnech’.

Shaun se nezabývá nepohodlnými fakty; chce jen divadlo. Předkládá nám jasný případ. Ale jeho důkazy jsou nahodilé; rebelové sestřelovali letouny, tudíž to museli udělat oni. Nepřináší žádné svědectví z druhé strany, ani jen pro vzbuzení zdání své nestrannosti. Dělá pořád to samé, jen v různých obměnách, znovu a znovu.

„Po roce stále nemáme přesvědčivý důkaz o tom, kdo byl za čin zodpovědný, přestože většina důkazů nasvědčuje tomu, že separatistické ozbrojené síly sestřelili letoun omylem protiletadlovým raketovým systémem Buk, zřejmě přivezeným přes hranice z Ruska.

Na sociálních sítích se objevily zprávy ze zdroje napojeného na rebely, podle něhož právě rebelové sestřelili ukrajinské letadlo, ale tyto zprávy byly záhy vymazány.“ Je jasné, na koho ukazovák míří. A to ještě nejsme ani v polovině článku.

Walkerova snaha navodit iluzi vyváženosti podávaného obrazu je průhledná. Rusové a separatisté jsou důsledně prezentováni jako chaotičtí a neorganizovaní, každý říká něco jiného.

„Ve většině případů proruské ozbrojené síly popíraly, že by kdy používaly systém Buk, přestože jeden vůdce, Alexandr Chodakovskij, řekl Reuters, že věřil, že separatisté převzali kontrolu nad jedním takovým systémem z Ruska.“

Zahrnují nás kanonádou; klepy a fámy jsou brány jako fakta.

„Rusko zuřivě popíralo obvinění, že by promoskevští rebelové byli zodpovědní …“

Mezi řádky můžeme číst mnohá ‘ale’. Neustálé zmínky o popírání něčeho jsou metodou bulváru, jak zapojit urážlivá obvinění tam, kde chybí skutečný důkaz. Dobrým příkladem je: “Hollywoodská hvězda popírá sexuální dovádění.“ Dokonce i když vás dosud nikdy nenapadlo spojovat tuto hvězdu se sexuálním skotačením, semínko pochybností již bylo zaseto.

Walkerovým přirozeným prostředím je bulvár. Ruská média „dokonce vyprodukovala svědka“ sděluje nám, jako kdyby ho vytáhla z klobouku. Walker žádné svědky nevytváří, on je nachází, jak s ním sedí u stolu a vzpomínají na různé události. Přestože zmiňuje spoustu narážek, Walker nepředkládá tvrdé důkazy pro to, že by separatisté vlastnili potřebný systém Buk v době události MH17. Místo toho promyšleně tká svou síť plnou nejednoznačností, kde jeden fakt popírá druhý, a vše co nám zbývá, je jen dvojsmysl.

„Již bylo tolik povyku kolem systému Buk, jestli tam byl nebo nebyl, ale čestně nemůžu říct nic jednoznačně, protože jsem nic neviděl a neslyšel. Poslední dobou jsem zkoušel se o tomto tématu nevyjadřovat, právě proto, abych nerozšiřoval pomluvy.“

„V té době zde vládl chaos. Jeden oddíl nevěděl, co dělají ty druhé. Seděli jsme tady a byli jsme zodpovědní za své úkoly; jiní na jiných místech plnili zase své úkoly.“

Po neustálé palbě takovýchto vyjádření jsou mnozí z nás chyceni na udičku a pak Walker rychle navine, když přichází s nehorázným závěrem. Tvrdí: „Fakticky vzato, kdo řídil Buk zůstává tajemstvím, přestože máme nějaké důkazy o tom, že systém Buk byl přivezen zpoza hranice a mohl být obsluhován Rusy.“

Navzdory všem mainstreamovým spekulacím, Buk je stále jen teorií. Nizozemská předběžná zpráva pouze zmiňuje „řadu objektů o velké síle, které pronikly letadlo zvenku“. Když je řeč o konspiračních teoreticích, Walker se svou kohortou by měli obdržet své objednávky na staniolové čepice, až do vyprodání zásob.

Jestliže nejsou jednoznačné důkazy, prokazující, že by separatisté vlastnili systém Buk, nebo byli způsobilí jej odpálit, pak tu máme spoustu tvrdých důkazů, že ukrajinské ozbrojené síly je měly. A znovu dává Walker přednost zabývání se tím, co a jak mohlo být,  a usuzuje, že tato možnost nestojí za prozkoumání.

Namísto aby došel k závěru, že je vysoce pravděpodobné, že byl systém Buk použit stranou, která jich prokazatelně měla hodně, snaží se jej Walker najít někde, kde  zřejmě žádný nebyl. A tady jsem já a říkám, že by měl být předložen jasný důkaz.

Ovšem k tomu má Walker daleko. Vypadá to, že veškerá korporátní média zcela vyloučila onu jasně viditelnou možnost, aniž by ji alespoň otestovala jako možnou hypotézu.

Představa, že by to mohli být Ukrajinci se stala virtuálním tabu. To je, zdá se, poněkud v rozporu s tvrzením Guardianu o „neohrožené investigativní novinařině“. V těchto dnech to vypadá, že Guardian je neohrožený především ve vychloubání.

Ale vraťme se k tématu. Mezitím anonymní ‘nepřátelské’ zdroje měly co dělat s popíráním všeho, co na ně bylo házeno. „V té době zde vládl chaos…“ a „… uprostřed veřejných prohlášení popírajících zodpovědnost, diplomaté šifrovali zprávy o tom, co se stalo.“ Walker si počíná jako advokát v soudní síni amerického krimi seriálu.

Jak ví, že diplomaté posílali šifry ? Ten výraz navozuje WW2, když piloti Spitfiru kódovali svá letadla k odražení útoku Luftwaffe. Walker je toho plný.

V jiném příkladu ‘vyváženosti’ projevuje autoritativní ambice: „Vyšetřování havárie, vedené Nizozemci, probíhalo pomalu, přičemž kompletní zpráva byla očekávána nejdříve v říjnu. Předpokládá se, že vyšetřovatelé došli k závěru, že letadlo bylo samozřejmě sestřeleno systémem Buk.

Možná ve snaze tomuto předejít, přišla ruská média s verzí o ukrajinské stíhačce a nedávno v Moskvě pořádal výrobce systému Buk, Almaz-Antej, tiskovou konferenci, na které tvrdil, že vyšetřování prokázala, že letadlo bylo zasaženo takovým raketovým systémem Buk, který vlastní pouze Ukrajina.“

Bez střípku důkazu vyslovuje obvinění.  Budí dojem, že oceňuje pracovitost a důkladnost nizozemského vyšetřovacího týmu, aniž by je plísnil za jejich zpoždění, přitom předurčuje jeho verdikt.

Jako by měl své řádky už dopředu nalajnované. Aniž by nám prozradil proč, opomíjí svědectví výrobce systému Buk jako bezvýznamné tvrzení, které vzniklo pro propagandistické účely. S kamennou tváří nám tvrdí:

„Další vyšetřování, jako to občanského blogerského týmu Bellingcat, naznačila, že systém Buk pocházel z Ruska a jeho obsluhu tvořila ruská vojenská posádka.“

Další vyšetřování? Kéž jim přijdeme na stopu. Jediným příkladem dalšího vyšetřování, které Walker uvedl, je Bellingcat, jejichž tvrzení nepovažuje za pouhé tvrzení, dokonce ani když nebyl poskytnut jediný střípek důkazů k jeho podložení. Nejde tu snad o samou podstatu toho, co tvoří tvrzení ?

Posledně, když jsem si prověřoval občanský blogerský tým Bellingcat, byl tvořen jedním občanem zvaným Eliot Higgins, který působil ze své ložnice v Leicesteru. A pokud Shaun Walker nemůže být obtěžován, aby prověřil, jestli je tomu jinak, nemůžu ani já. Čte po sobě své vlastní články ? Mám co dělat, abych to dočetl.

Walker exceluje s následující perlou: „Uprostřed srpna byl Guardian svědkem, jak ve skrytu noci konvoj obrněných vozů přejíždí hranici …“ Jak říkají britští televizní detektivové: “Našel se záznam v trestním rejstříku.“

Aby působil nezaujatě, opomíjí Walker zmínit, že v tomto případě „Guardian“ zahrnuje právě našeho Shauna a Rolanda Olliphanta z Telegrafu, jak můžeme odhalit v jeho článku.

Jsem shodou okolností velmi dobře obeznámen s tímto kouskem, protože jsem o tom 17. srpna zveřejnil článek na mém blogu. Podle mě bylo zvláštní, že žádný z novinářů tuto invazi nevyfotil.

Zvláštní, když uvážíte, jakou hodnotu by to mělo pro zbytek novinářského světa. A říkal jsem si, že dvojice válečných korespondentů přece musí mít při sobě alespoň jeden mobil.

A hle, někdy mezi 15. srpnem a únorem tohoto roku se najednou objevila fotografie se stejným článkem. Ta zcela neodpovídá Walkerovu vyprávění, neb byla evidentně pořízena z vozu, který byl součástí konvoje. Tato fotka se dříve objevila v jiném článku Guardianu, odkud příhodně zmizela.

Titulek novopečené fotografie oznamuje: Obrněné transportéry s posádkou, s ruskými vojenskými značkami se pohybují směrem k ukrajinské hranici.

A proč by na ruském území nemohl být ruský obrněný transportér s ruskou poznávací značkou ? To nedává smysl, pokud Shaun Walker neřekne, že onen obrněný transportér je součástí konvoje, který Ollie a on zahlédli přejíždět přes hranici. Pokud chce říci toto, potom se musíme ptát, proč to vypadá, že byl součástí těchto invazivních sil ?

Při prohlížení si oné fotky jsem si ji zkopíroval a uveřejnil druhý článek na svém blogu: Shaun Walker zachycen svou vlastní kamerou při invazi na Ukrajinu !

Původně vydávaný Manchester Guardian měl dobrou pověst díky solidní a poctivě dělané novinařině, levicově orientované, a to ještě do relativně nedávné doby. Jeho vysoká úroveň byla uznávána novináři a politiky ze všech stran. Žel, toto již není pravda.

Dobré jméno Guardianu, získané jeho nestranným válečným zpravodajstvím, bylo nenapravitelně zničeno jeho zavádějícími až přímo nečestnými zprávami o probíhajících konfliktech na Ukrajině a v Sýrii. Po této projevené nízkosti, čtenáři, kteří hledají pravdu, opouští stádo.

Lidé vyhledávají alternativní, poctivé a nestranné, zdroje informací. Není jisté, zda Guardian ještě někdy bude schopen získat zpět důvěru svých čtenářů v mnoha ohledech. Když ztratíš důvěru v jedné oblasti, můžeš očekávat, že lidé začnou pochybovat o každém slově, které napíšeš.

Bryan Hemming | Off Guardian | 14. července 2015

Toto je zkrácená verze článku, který původně vyšel v Off Guardian

Zdroj: http://russia-insider.com/en/politics/shaun-walker-renews-mh17-propaganda-offensive/ri8709