Co nám k tomu ještě můžete říct pane Zbořile?

„Jeho příjezd do Olomouce je jenom tak z hlediska symbolického začátkem jeho odchodu od moci, ke kterému ho přinutily všechny mocenské skupiny uvnitř rakouské monarchie ale i někteří politici zahraniční. Šlo vlastně o to, že ho považovali za nezpůsobilého vládnout, protože on se bránil schvalovat některé státní akty, které mu připravovala ta vídeňská a habsburská byrokracie ale také měl určité indispozice, které tuto domněnku opravňovaly, to že to nebylo zas tak důležité svědčí o pozdějším nástupu Františka Josefa I. do do funkce císaře a hlavy držav domu Habsburského, tehdy už nazývané rakouskou monarchii.

Ale my jako Češi k tomu máme zvláštní vztah, protože on rád pobýval v Praze, začal vylepšovat Pražský hrad. My jsme si na něho vzpomněli alespoň jednou maličkou novogotickou věží na vltavském nábřeží v tom místě vyhlídky na Hradčany, kde také pobýval,“ říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Rok 1848 byl revolučním rokem…

„Ta doba je ale samozřejmě vzrušující,  protože celý rok 1848 je takzvanou dobou zrodu evropských národů a paralelně s odchodem Ferdinanda Dobrotivého z funkce královské a císařské, se objevuje nový typ politiků. Mezi kterými hraje významnou roli František Palacký, který svým slavným dopisem Frankfurtském sněmu se distancuje od pojetí Velkoněmecké Evropy a vystupuje vlastně na podporu Domu Habsburského. Ten zlom mezi nám sympatickým Ferdinandem Dobrotivým a koncepčně politicky uvažujícím Františkem Josefem I.  je dost významný.

A vlastně dodnes některé skupiny zejména ty, které uvažují o Federální koncepci Evropské unie, nemohou zapomenout, protože to byla Idea evropských národů, spolupracujících vzájemně v míru a přesto že si byl vědom rozporů v Evropě, které panovaly, ale také moderního uspořádání rakouského státu, tak a tomu zřejmě nemohli mnozí zapomenout, už vlastně byl kritizován Mladočechy, kteří byli řekněme více exaltovaní v té národní myšlence národní, a zapomínáme na ni dodnes. František Palacký je zesměšňován, že jeho dějiny zemí Království Českého jsou také postaveny na falešných Rukopisech, ale ten jeho význam historický není jenom v tom, že by mohl být  nazván Otcem národa, ale skutečně v demokratických názorech nebo raně demokratických názorech na evropské uspořádání,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.