Podle názoru autora internetového vydání Ukrajina.ru Alexandra Dudčaka si Kyjev v takovéto době vybral místo na světové periférii. Pokud by současné události v Řecku proběhly před Majdanem na Ukrajině, bylo by možné jeho příčinu hledat jinde. Samotná myšlenka evropské integrace je dnes v hluboké krizi. Na jednom místě na časové ose historie se sešly evropská krize, předdefaultní stav Ukrajiny, válka v Donbasu, důležité události při formování nové finanční architektury světa a vytvoření nového světového valuto-finančního systému.

Tvrzení, že „v historii neexistuje žádné kdyby“ je v základu špatné. Historie nás učí tomu, že vše se neustále opakuje, ale dá se říci, že přitom ničemu neučí. Stačí se podívat na podobnost scénáře prakticky všech „barevných revolucí“. Včetně posledního ukrajinského majdanu.

Ukrajina bude dovedena do konečné likvidace, zbídačení obyvatelstva, ztrátě základních průmyslových odvětví, infrastruktury a dokonce i černozemě, ale potom se znova řekne: „Nu což… Historie nemá žádné kdyby!“ Přitom by stačilo uvědomit si zkušenosti jiných zemí, aby nebyla opakována jejich cesta sebedestrukce.

Kyjev dělá dvojí chybu – stále ještě hlásá svou oddanost evropské integraci a sleduje politiku „šokové terapie“, která spolu s válkou v Donbasu přivede zemi do konečné ztráty suverenity a návratu do časů Tarase Ševčenka, co se týče úrovně hospodářského rozvoje. A další ztráta území se stane jen otázkou času.

Mezitím v okolním světě, do něhož Ukrajina tolik toužila, došlo k událostem, jejichž skutečný význam bude zřejmý až po čase – viditelnější z odstupu.

10. července skončil v Ufě summit ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci) a BRICS. Kromě představitelů členských zemí BRICS – Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky byly na summitu přítomny i hlavy dalších 10 států, které se zúčastnily neformálních setkání v rámci summitu ŠOS - Afghánistán, Arménie, Bělorusko, Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Mongolsko, Pákistán, Tádžikistán a Uzbekistán.

Před našima očima se tu formuje nové světové uspořádání, i když se to účastníci summitu v Ufě nesnaží stavět na odiv. Jen pět zemí BRICS tvoří dohromady 31 % území světa. 32 trilionů dolarů – 25 % světového HDP podle oficiálního kurzu nebo 35,7 % podle parity kupní síly (38,379 trilionů dolarů – více než HDP G-7) a 42 % obyvatel planety. A to je jen BRICS!

Na summitu byly nastíněny cesty posílení vzájemné spolupráce BRICS se ŠOS a EAES (Euroasijský ekonomický svaz). Do ŠOS byl přijat Pákistán a Indie, což pomůže odstranit napětí mezi těmito zeměmi. Summitu se zúčastnily všechny země EAES. Pozorovatelskou zemí se stalo Bělorusko. Mezi účastníky mohla být i Ukrajina a získat tak přístup ke kolosálnímu trhu…

Ale absolutní a relativní čísla nedávají úplný obrázek o tom, co se stalo v Ufě v červenci tohoto roku. Důležitější jsou trendy a perspektivy. Mezi projekty a iniciativami bylo založení Energetické asociace, zřízení Mezinárodního centra pro výzkum v oblasti energetiky a také vytvoření Svazu slévárenství, společné sdílení GLONASS a mnoho dalšího. Cílem bylo vytvoření zóny volného obchodu mezi ŠOS a BRICS.

Avšak snad nejdůležitějším výsledkem summitu je zřejmé vytvoření nové globální finanční architektury.

Zvrácenost moderního způsobu propojení největších zemí světa s rozvojovými zeměmi chápou odpůrci i příznivci. Vytvoření alternativy k MMF a Světové bance uzrálo již dříve. Důvody jsou známé. Jedním z nejdůležitějších je očividná dominance Spojených států v těchto organizacích a právo veta, které mají Státy, pokud se jedná o klíčová strategická rozhodnutí přijímaná MMF.

Pro jejich přijetí je nutných 85 % hlasů, ale díky kvótě 16,75 % hlasů mají USA možnost zablokovat jakékoli důležité rozhodnutí v rámci fondu, které neodpovídá jejich zájmům. Ale i k řešení běžných problémů, kdy je nutná prostá většina hlasů nebo kdy je přijato rozhodnutí operativního charakteru, pro něž je potřeba 70 % hlasů, USA bez větších obtíží mohou získat potřebnou podporu díky spojencům; Německu, Japonsku, Velké Británii, Francii, mohou dát dohromady více než 20 % hlasů a část 15 zemí EU dalších 30 %.

Současný světový valuto-finanční systém ztrácí své monopolní postavení. Kromě hospodářského oživení roste i politický vliv a nezávislost každého člena BRICS – ŠOS – EAES, nezávislost na diktátu USA a dolaru.

Neméně důležité důvody pro nečlenské země G-7, hledající alternativu k MMF, jsou podmínky poskytování „pomoci“, které v případě MMF často nejsou ekonomického charakteru a v zadlužených zemích obvykle krajně negativně ovlivňují životní úroveň obyvatelstva – čímž zároveň přispívají k udržení systému dominování a diktatury dolaru ve světové ekonomice.

Snaha o dedolarizaci světové politiky všechny tyto země sjednocuje. Události v Řecku se mohou stát mohutným katalyzátorem těchto procesů tím, že ukázaly, čím pro státy končí plnění všech požadavků mezinárodních věřitelů, včetně evropských, působících v tradičním schématu.

Krom toho existují i důvody „osobního“ charakteru stimulující takové země jako Čína, Rusko, Indie a také další země BRICS a ŠOS k demontáži systému Bretton-Woods a jeho jamajské modifikaci. V nynějším stavu věcí trpí největšími ztrátami Čína jako největší ekonomika světa, v jejímž základu je skutečná produkce, nikoli finanční bubliny a má největší zlaté rezervy na světě – v hodnotě okolo 3,9 trilionu dolarů.

Je třeba poznamenat, že balíček opatření pro reformu MMF byl schválen ještě v roce 2010 v Soulu vůdci G-20. Jednalo se o přezkoumání kvót MMF ve prospěch rozvojových zemí. Přitom se předpokládalo k lednu 2013 rozpracovat nový vzorec přidělování kvót a v lednu 2014 provést jejich 15. revizi.

Na základě výsledků 14. revize kvót musela být jejich velikost zdvojnásobena – z 238,4 miliard na 476,8 miliard SDR., krom toho více než 6 % kvót bylo plánováno přerozdělit od rozvitých zemí ve prospěch rozvíjejících se. V důsledku toho se Čína musela stát co do velikosti kvót třetím největším členským státem MMF a Brazílie, Indie, Čína a Rusko se ocitly mezi 10 největšími akcionáři fondu.

Avšak v polovině června 2015 Výkonná rada MMF kvůli zpřísnění procesu ze strany USA opět odložila rozhodnutí o reformě organizace včetně revize kvót ke zvýšení úlohy rozvojových zemí při řízení fondem.

Spojené státy prostě nemohou uspokojit mnohé požadavky / potřeby Číny a dalších zemí. Pokud podíl hlasů USA bude snížen, ztratí právo veta a podíl Číny, Ruska, Indie, Brazílie a dalších zemí se zvýší a pokud juan bude začleněn do koše SDR – to všechno způsobí smetení Států z Olympu světových financí. Sabotáž reforem MMF ze strany USA pobídnula země BRICS k vytvoření Nové rozvojové banky BRICS a také Banky rozvoje ŠOS a fondu rozvoje (Zvláštního účtu) ŠOS.

Nová banka rozvoje BRICS se stane důležitým elementem formujícího se nového světového valuto-finančního systému a Rusko se jí účastní v právech zakladatele (Deklarace o vytvoření byla podepsána 15. června 2014, Státní duma RF ji ratifikovala 20. února 2015). Zřizovací instituce bude jednou z největších světových mezinárodních rozvojových bank.

Základní kapitál činí 100 miliard dolarů, rozdělený 50 miliard dolarů, proplacený 10 miliard. Každá ze zemí bude mít stejný podíl – 20 % v kapitálu banky. Rozpočtové výdaje RF na vklad do kapitálu banky jsou předpokládané jak v tomto roce, tak i v letech následujících. Podíl RF činí 2 miliardy. Jedním z hlavních výsledků summitu BRICS, který se konal v Ufě, bylo rozpracování konkrétních rysů této banky vytvořené pro financování projektů v oblasti infrastruktury.

Na summitu v Ufě se dále ve „Strategii rozvoje ŠOS do roku 2025″, podepsané 11. července, členské státy Šanghajské organizace pro spolupráci dohodly pokračovat v práci na vytvoření banky rozvoje a fondu rozvoje ŠOS. Jak bylo v dokumentu uvedeno: „S cílem realizace vzájemného porozumění na vyšší úrovni a zabezpečení finanční podpory pro činnost v rámci projektu členské státy pokračují v práci na jeho vytvoření“. A tato banka bude dalším důležitým elementem nové finanční architektury světa.

V tomto kontextu nelze nepřipomenout Asijskou banku investic do infrastruktury (AIIB), která narozdíl od předchozích už začala pracovat. Koncem června vláda Ruské federace podepsala Články Dohody o asijské bance investic do infrastruktury (výnos č. 1200-p ze dne 29. 6. 2015). Na pozadí možného defaultu Řecka, války na Donbasu a přípravy summitu v Ufě tato událost nezískala náležitou pozornost široké veřejnosti. Nicméně na konci procesu, který je nedílnou součástí této Dohody a zmíněné dohody na vytvoření bank BRICS a ŠOS nás může čekat detonace základních pilířů nynějšího a vytvoření kvalitativně nového světového měnového a finančního systému.

AIIB je regionální organizací jen formálně, její vliv už sahá daleko za hranice asijsko-pacifického regionu. Po jejím vytvoření 20. dubna 2015 se k „Memorandu o vzájemném pochopení“ připojilo 57 států – 37 regionálních členů (včetně Austrálie) a 20 členů neregionálních. Schválený kapitál banky je 100 miliard dolarů. Mezi neregionálními členy je Velká Británie, Německo, Francie, Itálie (členové G-7), země BRICS – Brazílie a Jihoafrická republika. Japonsko nedostalo od USA „požehnání“, a tak se k AIIB nepřipojilo.

Zkladatelé Asijské banky pro investice do infrastruktury si jsou jisti, že banka není považována za potenciálního konkurenta MMF, Světové banky a Asijské rozvojové banky (ADB). Uvádějí, že základním cílem, který AIIB sleduje, je „stimulování finanční spolupráce v asijsko-tichomořském regionu a financování infrastrukturních projektů v Asii – od stavby silnic a letišť po komunikační antény a bydlení v ekonomické třídě“.

Ve skutečnosti narozdíl od MMF členské země AIIB mající větší podíl hlasů (Čína 26,06 %, Indie 7,5 % a Rusko 5,92 %) nemají právo veta. Kritika některých specialistů toho, že podíl Ruska v AIIB je podstatně menší než Číny, že hlas RF nemá rozhodující význam, nejsou zcela správné.

Zaprvé – proto, že iniciativa vytvoření banky AIIB patří Číně a ta je také hlavním akcionářem. AIIB však není všelékem na všechny problémy vzniklé v poválečné epoše ve světové ekonomice včetně díky MMF. Úloha všeléku před ní ani nestojí.

Zadruhé – výtky kritiků o tom, že podíl Číny ve výši 26,06 % v případě konfliktu může být významnou pákou v působení na partnery AIIB, není důvodem k panice. V krátkodobé i střednědobé perspektivě (chtělo by se věřit, že i v dlouhodobé) mají Čína a Rusko společný zájem na partnerských spojeneckých vztazích. I přes ne úplně absolutně shodné zájmy obou stran v regionu, je těch společných strategických a taktických cílů mnohem více než oněch rozdílných. Včetně jejich skutečně společné fronty v opozici ke „kolektivnímu Západu“ obecně a USA především.

Zatřetí – v zakládajícím dokumentu AIIB se předpokládá, že její regionální akcionáři budou ovládat 75 % kapitálu banky, a neregionální státy budou mít podíl v kapitálu AIIB 25 %. Rusko je také zastoupeno v ABII na pozvání Číny jako zástupce Asie. Na rozdíl od Světové banky a Asijské rozvojové banky, kde je Rusko jako představitel Evropy. Což opět zdůrazňuje zvláštní vztahy mezi Čínou a RF.

A začtvrté – AIIB se stane důležitým zdrojem investic, o kterých se mluvilo na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru.

V Číně pravděpodobně očekávají, že AIIB také může pomoci při zmírnění krizové situace vznikající na čínském akciovém trhu. Číně se nepodařilo zabránit vzniku finanční bubliny a její splasknutí může vést ke zpomalení růstu ekonomiky.

Přitom zpomalit může nejen ekonomika samotné Číny, ale i dalších vedoucích zemí světa, tak jak podíl čínského exportu z USA začátkem roku 2015 činil 12 %, z Japonska 20 %, z Německa 8 %. Kromě toho finanční bubliny nafouknuté v dolarech, euro a jenech jsou pro jejich tvůrce nebezpečnější než jsou problémy čínského akciového trhu pro Čínu. A to je ještě jedna z příčin pro změnu stávající světové finanční „architektury“.

A v takové době na Ukrajině začíná nová ATO, tentokrát na západě země a už mezi ozbrojenými jednotkami různých majitelů. O grandiozních událostech, kterých se místo války mohla zúčastnit i Ukrajina, se její obyvatelé nedozvědí díky konečně tam zvítězivší „demokracii“…

Zdroj: http://ukraina.ru/analytics/20150713/1013641855.html