Máme po volbách, ale i v předvolebních debatách jako by se zapomínalo na určitá témata, jako například na euro, přijetí eura. Dříve to byla poměrně důležitá otázka,  avšak tentokrát se o  zahraniční politice nějak nemluvilo.
 

Můžete pane Zbořile připomenout ještě nějaké jiné téma?

„Snad bychom se mohli u těchto dvou témat na chviličku zastavit, protože je překryly ty nekonečné diskuse o covidové pandemii, o infekci nebo očkování či nelčkování a zapomněli jsme na to, že všechny strany, které se účastnily voleb, se nějakým způsobem ve své agendě zabývaly přijetím eura. Ale v té vlastní kampaní se to téměř neobjevilo, pokud se to neomezilo na jednu větu Pirátů nebo STAN.

Ale je pravda, že toto téma vypadlo, stejně tak jako se vytratilo téma zahraniční politiky, která se odbývala bohaprázdnými frázemi. Občas někdo vynadal Ruské federaci, občas si někdo posteskl na Čínskou lidovou republiku, ale v podstatě ani tento vztah České republiky a její jedno-nebo vícesměrná orientace nebyla diskutována ve prospěch toho, že všichni musíme vědět, že máme jenom jeden zahraničněpolitický směr a ten je dán Evropskou unii a naší věrnou spoluprací s hlavními lídry mezinárodních vztahů jak je vidí EU,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

V4 a naše budoucí evropské předsednictví …

„To že se nemluvilo dokonce ani o Visegrádské čtyřce, ale všechno se soustředilo buď na polskou právní reformu a polský spor s Unií o nadřazenosti unijního práva nad národním bylo typické. Nebo se to odbývalo takzvanou „orbanizací V4“,  a prostě se nic neříkalo o tom, jaký je vztah k ostatním členským zemím Evropské unie jako je třeba Rakousko, Slovinsko. Nebo i k dalším zemím na Balkánu, ke kterým by někdo měl něco říct, protože bude za několik týdnů začínat evropské předsednictví EU, které je sice spíše drahou symbolickou prezentaci České republiky, ale, málo platné, je to také prostor pro nějaké vyjednávání,“ připomíná Zdeněk Zbořil.

Ale o post ministra zahraničních věcí se už někteří hlásí…

„Že se ve skutečnosti o zahraniční politiku České republiky všechny politické strany zajímaly, o tom svědčí i to, že hned v prvních povolebních předpokladech a odhadech osobností, které by mohly vykonávat funkci ministra zahraničních věcí se objevují velmi zvláštní návrhy. Původně,  myslím, dokonce i paní Pekarová-Adamová byla mezi nimi, dnes to zase spíše vypadá na pana Koláře, starostu Prahy 6, který je slavný svým odvozem, odstraněním a odklízením pomníku generála Koněva z Prahy 6. Tomu se trošku špatně rozumí v souvislostech se slovy některých českých politiků, ať už jsou věrní Hradu, Babišově vládě nebo některým politikům, kteří jsou v přízni TOP 09,  myslím tím např. pana Karla Schwarzenberga, tak je to v rozporu s tím, když se mluví o hledání nových cest ve východní orientaci naší politiky. A to, že se o tom nemluvilo,  musíme vnímat jako symbol stejně významný jako je nápad s panem Kolářem v Černínském paláci. A to je samo o sobě varující.