Španělská vláda zcela směřuje k policejnímu státu; zavedla zákon zakazující odpor, „nepovolené“ snímky bezpečnostních složek
Tak už máme ze Španělska oficiální policejní stát. 1. července vstoupil v platnost „roubíkový“ zákon, proti kterému se tolik protestovalo, rovnou činíc kriminálníky z těch, kteří proti němu protestovali. Mezi mnoha novými represivními ustanoveními je poplatek 30 000 až 600 000 EUR za „nepovolené protesty“, který může být pro maximální efekt kombinován s pokutou až 600 000 EUR za narušování veřejných akcí.“
Tato strašlivá sbírka zákonů vzešla z pozice Španělska jako ohniska protestů proti zbídačování, evropské předzvěsti hnutí Occupy Wall Street. Pokuty, pokuty a další pokuty čekají každého, kdo se nebude k autoritě chovat s úctou, kterou od občanů silou vyžaduje, aby prokazovali.
Zákon také rozšiřuje anti-protestní trest pro sociální sítě, kde uživatelé mohou čelit podobným pokutám pouze za to, že povzbuzují k protestu nebo ho organizují. Další pokuta je za neuvedení identifikace uživatele na vyžádání. A pak je zde toto:
„Vykazování nedostatku respektu vůči osobám v uniformách nebo nespolupracování s bezpečnostními silami pro zabránění veřejných nepokojů může mít za následek osobní pokutu 600 až 30 000 EUR“.
Španělští zákonodárci mysleli na všechno. Aby zátahy na protesty proběhly hladce bez ostré odezvy veřejnosti, „respektovaní“ policisté dostávají bianko šek pro užití tolika síly, kolik cítí jako potřebnou pro rozehnání nepovoleného protestu. Zákon policii přímo nenavádí ke špatnému počínání, ale značně poskytuje prostor pro neprůhlednost.
V rozsáhlé legislativě, kterou kritici přezdívají „roubíkový zákon“, stanovuje klauzule pokutu až 30 000 EUR za „nepovolené užití“ fotografií policistů při práci, které by je mohly identifikovat, ohrozit jejich bezpečnost nebo jim překážet v pracovním výkonu.
Nějak si španělská vláda dokázala uvědomit očekávané soukromí v rámci veřejných prostor a aplikovala to u svých veřejných pracovníků. Zatímco zákon ponechává nějaký prostor pro veřejné právo vědět, ctí zároveň posouzení bezpečnostních složek, když přijde na to, co je a není „povolené užití“ forografií /videí zobrazujících jejich pracovníky ve veřejné službě.
Tento malý souhlas vůči právu veřejnosti je jasně zcela pokrytecký. Vláda si chce posvítit na protesty a to samozřejmě nemůže být narušováno tím, že fotky a dokumenty, vyhrávající ocenění, budou zobrazovat policisty, jak mlátí lidi, které nemají s protestem zcela nic společného, jen aby se vybušili.
Zastánci tohoto zákona myslí, že tato vsunutá „ochrana lidských práv“ alespoň ochrání některé oblíbené členy médií.
Victora Lerena, předsedkyně španělské asociace zastupující vizuální novináře, se domnívá, že řeč o svobodě informací novináře bude ochraňovat, ale předpokládá, že kdokoli pokoušející se fotografovat policii při protestech bude bez pověření mediální organizace riskovat.
To je nejspíš pravda, jelikož „pověřený“ tisk už při reportážích obličeje policistů rozostřuje. Ale nejvíce usvědčující fotografie policejních přečinů většinou pocházejí z neoficiálních zdrojů a i nejagresivnější mainstreamová zpravodajské kanály se často podvolí posouzení vlády, když informují o údajném špatném zacházení policie.
Španělsko zakázalo odpor a poskytlo policii zvláštní ochranu a respekt, který si nevypracovala. To je nejzažší přiblížení policejnímu státu, aniž by bylo vyhlášeno stanné právo.
Zdroj
