Je tomu tak. Je to opravdu historické. A nakonec i diplomatické vítězství. Z hlediska Nové velké hry v Eurasii a probíhajícího tektonického posuvu k reorganizaci Eurasie je to ohromné: Írán – s podporou Ruska a Číny – nakonec úspěšně prohlásil to 12-leté nakrucování Atlanticistů s jeho „jadernými zbraněmi“ za blaf.

A k tomu došlo jen proto, že Obamova administrativa potřebovala 1) aspoň jeden zahraničně politický úspěch a 2) začíná zkoušet alespoň postranně uplatnit vliv při vzniku nového kolem Eurasie se točícího geopolitického řádu.

Tak to tu máme – 159 stránkový, jak to jen jde, tak podrobný Společný konkrétní akční plán (JCPOA); tj. skutečnou jadernou dohodu P5+1 s Íránem. Jak íránští diplomaté zdůraznili, JCPOA bude předložena Radě bezpečnosti Spojených národů (UNSC), která potom do 7 až 10 dnů přijme rezoluci, čímž se z toho stane oficiální mezinárodní dokument.

Íránský ministr zahraničí Javad Zarif tuto dohodu výstižně popsal jako velice čínské řešení „oboustranného prospěchu“. Nikoliv však perfektní: „Věřím, že to je historický okamžik. Dosahujeme dohody, která není perfektní pro nikoho, ale je tím, čeho šlo dosáhnout. Dnešek mohl být koncem nadějí, my ale začínáme s novou kapitolou nadějí.“

Zarif si rovněž – a to správně – neodpustil zdůraznit, že to bylo dlouhé řešení úplně „zbytečné krize“; když US v podstatě zpolitizovaly vědecké a technické záležitosti.

Německý ministr zahraničí Steinmeier byl za svou stranu v euforii: „Historický den! Končí 35 let, kdy spolu nemluvíme + je za námi více než 12 let nebezpečného konfliktu.“

Íránský president Hassan Rouhani tweetoval pohled na budoucnost, že teď se půjde „zaměřit na společné problémy“ s odkazy na teď už reálný boj, který by NATO a Írán měly společně vést proti falešnému Kalifátu ISIS/ISIL/Daesh, jehož ideologické pletivo spočívá v netolerantním wahhábitismu a který přímo útočí jak na šiíty, tak na západňáky.

Jako na zavolanou zdůraznil ruský president Vladimir Putin, že tato dohoda přispěje k boji proti terorismu na Středním východě, ani nemluvě o „pomoci s posílením globální a regionální bezpečnosti, s globálním nešířením jaderných zbraní“ a – což je asi zbožné přání – „s vytvořením Středního východu jako zóny beze zbraní hromadného ničení.“

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov zdůraznil, že tato dohoda „plně koresponduje“ s ruským vyjednávacím postojem. Skutečností je, že žádná dohoda by nebyla možná bez intenzivního ruského zapojení – a Obamova administrativa to ví (ale veřejně to nemůže přiznat).

Skutečný problém začal, když Lavrov dodal, že Moskva očekává zrušení washingtonských plánů na protiraketovou obranu, když dohoda s Íránem dokazuje, že tento není jadernou „hrozbou“ a nebude.

V tom je ten háček. Pentagon prostě nezruší podstatnou část své vojenské doktríny Plného spektra dominance jen kvůli pouhé „diplomacii“. Každý bezpečnostní analytik nezaslepený ideologií ví, že protiraketová obrana nebyla nikdy o Íránu, nýbrž že byla o Rusku. Nový vojenský přehled Pentagonu nikoliv náhodně pořád konstatuje, že hlavní eurasijští hráči Írán, Čína a Rusko jsou „hrozby“ US národní bezpečnosti.

Teď něco ze světlejší strany íránsko-ruských vztahů. Obchod zákonitě poroste, zvláště v nanotechnologiích, strojních součástech a zemědělství. A na všudypřítomné energetické frontě je Írán ve skutečnosti na hlavních trzích jako Turecko a Západní Evropa konkurentem Ruska, existuje ale spousta prostoru, v němž mohou Gazprom s Íránskou národní ropnou společností (NIOC) koordinovat své tržní podíly. Ředitel NIOC Mossen Qamsari přednesl, že Írán upřednostňuje exporty do Asie a bude se pokoušet znovu získat nejméně 42% evropského tržního podílu, jaký měl před sankcemi.

Washingtonská reakce byla v porovnání s těmito povznášejícími vizemi dost skromná. US president Barack Obama radši docela správně zdůraznil, že všechny cestičky k íránské jaderné zbrani byly odříznuty. A zapřísahal se vetovat veškerou legislativu v US Kongresu, co by tuto dohodu blokovala. Když jsem byl minulý týden ve Vídni, dostalo se mi z evropského zdroje ujišťujícího potvrzení, že Obamova administrativa cítí důvěru, že na Capitol Hill potřebné hlasy má.

A co všechna ta ropa?

Tariq Rauf, bývalý šéf Politiky ověřování a bezpečnosti u IAEA a v současnosti ředitel programu odzbrojování a nešíření zbraní ve stockholmském Mezinárodním institutu výzkumu míru (SIPRI), tuto dohodu přivítal jako „nejdůležitější vícestrannou jadernou dohodu za dvě desetiletí – poslední taková dohoda byla dohoda o zákazu jaderných zkoušek z roku 1996.“ Rauf dokonce přednesl, že Nobelova cena míru 2016 by měla jít US ministru zahraničí Johnu Kerrymu a íránskému ministru zahraničí Zarifovi.

Ke znovuvybudování důvěry mezi US a Íránem ale povede dlouhá a klikatá cesta.

Teherán souhlasil s 15 letým moratoriem na obohacování uranu nad 3,67 procenta; to znamená, že souhlasil se snížením kapacity obohacování o dvě třetiny. Obohacování bude provádět jen Natanz a Fordo, a navíc nebude skladovat štěpný materiál.

Írán souhlasil, že nebude skladovat více než 300 kg nízko obohaceného uranu – tj. 96% pokles v porovnání se současným stavem. Reaktor v Araku bude rekonfigurován a nebude se využívat k produkci plutonia. Použité palivo zpracuje mezinárodní tým.

Toto úterý také IAEA s Íránem podepsaly v Teheránu časový rozvrh; který byl odsouhlasen minulý týden ve Vídni. Do 15. prosince budou vyjasněny všechny minulé a současné nevyřešené otázky, což obnáší 12 položek, a IAEA provede konečné hodnocení. Přístup IAEA do vojenského prostoru Parchin – což je vždy sporná otázka – je součástí oddělené dohody.

I jeden z hlavních bodů, na nichž to vázlo, byl v těchto dnech ve Vídni vyřešen s tím, že Teherán inspektorům OSN dovolí, aby navštěvovali téměř jakékoliv místo. Může ale dojít k námitkám u konkrétní návštěvy. Společná komise – P5+1 + Írán – bude moci překonat jakoukoliv námitku prostou většinou při hlasování. Írán potom, když to hlasování prohraje, bude mít tři dny, aby tomu vyhověl. Nebudou tam američtí inspektoři – tj. stíny vedoucí k válce v Iráku; a budou jen ze zemí udržujících s Íránem diplomatické styky.

Takže realizace této dohody zabere přinejmenším příštích pěst měsíců. Sankce budou zrušeny až počátkem roku 2016.

Jisté je to, že Írán se stane magnetem pro zahraniční investice. Významné Západní a asijské nadnárodní společnosti jsou už nachystány vystartovat k úderům na tento prakticky panenský trh s více než 70 miliony lidmi včetně velice vzdělané střední třídy. V sektorech jako spotřební elektronika, automobilový průmysl a pohostinství a volný čas.

A pak je tu zase jednou ropa. Írán má až ohromujících 50 milionů barelů ropy uskladněných na moři – a tou je připraven udeřit na globální trh. Vybraným nákupčím bude nevyhnutelně Čína, zatímco Západ zůstane váznout v recesi. Prvním úkolem v pracovním rozpisu Íránu bude opětovné získání tržního podílu ztraceného ve prospěch producentů z Perského zálivu. Ovšem trendem cen ropy je pokles – takže Írán nemůže počítat v krátkodobém a střednědobém výhledu s moc velkým ziskem.

A teď ke skutečné válce s terorismem?

Embargo na konvenční zbraně na Írán v podstatě zůstane platit pět let. To je absurdní v porovnání s Izraelem a s Domem Saúdů, kteří se vyzbrojují po zuby.

US Kongres posledního května schválil prodej zbraní Izraeli za 1,9 miliardy $. K tomu patří 50 bomb k ničení bunkrů BLU-113, – aby dělaly co, bombardovaly Natanz? – a 3 000 raket Hellfire. Co se týče Domu Saúdů, ten podle SIPRI utratil minulý rok za zbraně ohromujících 80 miliard $; více než jaderné velmoci Francie nebo Británie. Dům Saúdů vede i ilegální válku v Jemenu.

Katar moc nezaostává. Ten si plácnul na dohodu za 11 miliard $ k nákupu vrtulníků Apache a Jevelin a systémů protiletecké obrany Patriot a chystá se k nákupu nákladů pro bitevníky F-15.

President Národní rady amerických Íránců Trita Parsi se k tomu vyjádřil přímo: „Saúdská Arábie utrácí 13 krát více peněz na svoji obranu než Írán. Ale US nějak pohlíží na Írán jako na potenciálního agresora, ne však na Saúdskou Arábii.“

Takže ať se stane cokoliv, očekávejte, že před námi jsou těžké dny. Před dvěma týdny řekl ve Vídni ministr zahraničí Zarif malé skupince nezávislých žurnalistů včetně tohoto dopisovatele, že vyjednávání budou úspěšná, protože US a Írán se dohodly na „vzájemném nepokořování.“ Zdůraznil, že „za to, že neobviňoval Američany, zaplatil velkou domácí cenu,“ a pochválil Kerryho jako „rozumného muže.“ Měl ale obavy z US establišmentu, který je podle jeho nejlepších informací do velké míry k smrti odhodlaný nepřipustit zrušení těchto sankcí.

Zarif rovněž pochválil ruskou představu, že po této dohodě nastane čas k zformování skutečné proti-teroristické koalice zahrnující Američany, Íránce, Rusy, Číňany a Evropany – zvláště když Putin s Obamou souhlasili, že budou společně pracovat na „regionálních problémech.“ A íránská diplomacie vysílá signály, že Obamova administrativa nakonec pochopila, že alternativou k Assadovi v Sýrii je ISIS/ISIL/Daesh, a nikoliv „Svobodná“ syrská armáda.

Takže ta míra spolupráce po časech Valu nedůvěry se ještě uvidí. Do té doby bude možno jasně vyhodnotit, zda Obamova administrativa učinila významné strategické rozhodnutí a zda k „normalizaci“ vztahů s Íránem bude patřit více než střet očima.

Submitted by Tyler Durden on 07/18/2015 22:00 -0400

Originally authored by Pepe Escobar, via Asia Times,

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2015-07-18/historic-iran-nuke-deal-resets-eurasias-great-game