Polský premiér Mateusz Morawiecki přednesl v Evropském parlamentu projev, ve kterém vysvětloval postoj polské vlády a povahu nedávného rozhodnutí ústavního tribunálu. Jeho hlas jasně zazněl, ale změní to názor Evropské komise a dalších poslanců Evropského parlamentu? Vzhledem k projevu, který později pronesla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, a k debatě, která následovala, zní odpověď: NE.

Brusel nebojuje konflikt s Polskem z péče o právní stát ani kvůli tomu, nakolik je proces jmenování polských soudců slučitelný s právem EU. Ve skutečnosti se tento boj týká něčeho úplně jiného.

Orgány EU se snaží rozšířit své pravomoci (prostřednictvím verdiktů Evropského soudního dvora) mimo rámec toho, co jim bylo svěřeno smlouvami EU. Zároveň mezi sebou soutěží o to, která instituce má největší moc. Tato bitva se odehrává pod pláštíkem velkého vyprávění týkajícího se univerzálních hodnot – vyprávění, které je zcela falešné a daleko od reality.

Kromě toho z EU přichází jakási obranná reakce. Evropská integrace, další uniformizace, i v té nejnevhodnější podobě, je zárukou existence institucí EU a jejich reprodukce. Všude v Evropě se objevily politické síly, které tento proces uniformizace odmítají.

Tyto síly jsou hrozbou pro partikulární zájmy bruselského konglomerátu. Jejich ambice rozhodovat o všem dosáhly takové úrovně, že poslanci Evropského parlamentu nedávno debatovali o zákonech o potratech v Texasu. Pravomoci EU nejsou nijak omezeny. Nedostávají se jen do Evropy, ale dokonce i do Spojených států.

„Jde o odstranění nepohodlné vlády ve Varšavě. Evropa má být otevřeně liberální, tolerantní a jednotná. Kdo s tímto názorem nesouhlasí, nemá v EU co dělat.“

Evropské elity otevřeně prohlašují, že je třeba odstranit „populisty“ v EU a změnit vlády v Maďarsku a Polsku. Useknou ruku zdviženou proti Bruselu. To se také jasně ukázalo během debaty po projevu premiéra Morawieckého: Polsko je cool, Poláci také, ale polská vláda je „fuj“. Poláci si vybrali špatně a to jim může být odpuštěno, ale Evropská komise a Evropský parlament naštěstí existují, aby tuto chybu napravily.

To není nic nového a děje se tak od doby, kdy moc převzala polská strana Právo a spravedlnost (PiS). Změnilo se však to, že Brusel konečně získal účinný nástroj: mechanismus právního státu.

Předchozí pokusy potrestat Polsko, jako je článek 7, nevyšly, takže z hlediska EU by byl hřích nevyužít jejich nový nástroj. Jinak hrozí, že EU ztratí tvář. Člověk nemůže dál křičet o porušování právního státu, podporovat polskou opozici a pak najednou odstoupit.

Tak by se měl chápat projev von der Leyenové.

Zbytek, například debata poslanců Evropského parlamentu, se rovná jen často opakovanému rituálnímu houfu. Zmínili Polexit, „patologickou demokracii“, příklon k Rusku a zpochybňování základů EU. Nic z toho není pravda (a pokud ano, pak v Berlíně víc než ve Varšavě), ale na tom nezáleží, protože pravda není to, o co tu jde. Jde o odstranění nepohodlné vlády ve Varšavě.

Evropa má být otevřeně liberální, tolerantní a jednotná. Kdo s tímto názorem nesouhlasí, nemá v EU co dělat.

Vzhledem k tomu, že Polsko je nejkonzervativnější zemí v EU, je zřejmé, že vstoupí do kolizního kurzu s čím dál progresivnějším programem institucí EU.

Proto má být zváženo pozastavení finančních prostředků z Evropského fondu pro obnovu, a dokonce i z víceletého finančního rámce na období 2021-2027.

Pokud k tomuto pozastavení dojde, bude to dvousečná zbraň. Takové rozhodnutí by se mohlo stát součástí příběhu, v němž EU prostřednictvím nedemokraticky vybraných institucí ponižuje a ovládá členské státy. Vznikne také určitý precedens. Pokud lze takovým způsobem zacházet s Polskem, pak i s kteroukoli jinou zemí.

Stržením Polska z fondů EU použije Brusel jediný vyjednávací trumf, který má. Jaderná varianta. Co když to nebude fungovat? Co jiného by mohl Brusel Polsku udělat?

Jsem velmi zvědavý, jak se budou věci vyvíjet po projevu premiéra Morawieckého, přičemž tato sága se pravděpodobně bude dále rozvíjet na nadcházejícím summitu EU.