Když se podíváme na to, co se děje v řadě západních zemí, s údivem sledujeme domácí praktiky, které jsme naštěstí nechali, doufám, v dávné minulosti. Boj za rovnoprávnost a proti diskriminaci se změnil v agresivní dogmatismus hraničící s absurditou, kdy se díla velkých autorů minulosti – jako byl Shakespeare – již nevyučují na školách a univerzitách, protože jejich myšlenky jsou považovány za zpátečnické.

Zastánci takzvaného „společenského pokroku“ věří, že lidstvo uvedou do jakéhosi nového a lepšího vědomí. Bůh s vámi, vyvěste vlajky, jak říkáme, jen tak dál. Jediné, co chci nyní říci, je, že jejich recepty nejsou vůbec nové. Možná to někoho překvapí, ale v Rusku už to bylo. Po revoluci v roce 1917 bolševici, opírající se o dogmata Marxe a Engelse, také řekli, že změní dosavadní způsoby a zvyklosti, a to nejen politické a ekonomické, ale i samotný pojem lidské morálky a základy zdravé společnosti. Ničení odvěkých hodnot, náboženství a vztahů mezi lidmi, až po úplné zavržení rodiny (to jsme měli také), nabádání k udávání blízkých – to vše bylo proklamováno jako pokrok a mimochodem tehdy mělo širokou podporu po celém světě a bylo to docela módní, stejně jako dnes. Mimochodem, bolševici byli naprosto netolerantní k jiným názorům, než byly ty jejich.

To by, myslím, mělo připomenout něco z toho, čeho jsme svědky nyní. Když se podíváme na to, co se děje v řadě západních zemí, s údivem sledujeme domácí praktiky, které jsme naštěstí nechali, doufám, v dávné minulosti. Boj za rovnoprávnost a proti diskriminaci se změnil v agresivní dogmatismus hraničící s absurditou, kdy se díla velkých autorů minulosti – jako byl Shakespeare – již nevyučují na školách a univerzitách, protože jejich myšlenky jsou považovány za zpátečnické. Klasici jsou prohlašováni za zpátečnické a neznalé významu pohlaví nebo rasy. V Hollywoodu se rozdávají memoranda o správném vyprávění příběhu a o tom, kolik postav jaké barvy pleti nebo pohlaví by mělo být ve filmu. To je ještě horší než agitpropové oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.

Potírání projevů rasismu je nutná a ušlechtilá věc, ale nová „kultura zrušení“ (cancel culture) ji změnila v „reverzní diskriminaci“ (reverse discrimination), tedy obrácený rasismus. Obsedantní důraz na rasu dále rozděluje lidi, zatímco skuteční bojovníci za občanská práva snili právě o stírání rozdílů a odmítání rozdělování lidí podle barvy pleti. Konkrétně jsem požádal své kolegy, aby našli následující citát Martina Luthera Kinga: „Mám sen, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v národě, kde nebudou posuzovány podle barvy pleti, ale podle svého charakteru.“ To je skutečná hodnota. Tam se však věci vyvíjejí jinak. Mimochodem, naprostá většina Rusů si nemyslí, že barva pleti nebo pohlaví člověka je důležitá věc. Každý z nás je člověk. To je to, na čem záleží.

V řadě západních zemí se debata o právech mužů a žen změnila v dokonalou fantasmagorii. Podívejte se, dejte si pozor, abyste se nedostali tam, kam se kdysi chystali bolševici – nejen ke komunalizaci slepic, ale také ke komunalizaci žen. Ještě krok a budete tam.

Horlivci těchto nových přístupů jdou dokonce tak daleko, že chtějí tyto pojmy úplně zrušit. Každý, kdo se odváží zmínit, že muži a ženy skutečně existují, což je biologický fakt, riskuje ostrakizaci. „Rodič číslo jedna“ a „rodič číslo dvě“, „‚rodička“ místo „matka“ a „lidské mléko“ nahrazující „mateřské mléko“, protože by to mohlo rozrušit lidi, kteří si nejsou jisti vlastním pohlavím. Opakuji, že to není nic nového; ve dvacátých letech minulého století si takzvaní sovětští kulturtrégři také vymysleli nějaký new speak v domnění, že tím vytvářejí nové vědomí a mění hodnoty. A jak už jsem řekl, nadělali takový nepořádek, že z toho člověka občas mrazí ještě dnes.

Nemluvě o některých opravdu zrůdných věcech, kdy se děti od útlého věku učí, že z chlapce se může snadno stát dívka a naopak. To znamená, že jim učitelé vlastně vnucují volbu, kterou údajně máme všichni. Dělají to, přičemž z tohoto procesu vylučují rodiče a nutí dítě dělat rozhodnutí, která mohou převrátit celý jeho život. Ani se neobtěžují poradit se s dětskými psychology – je dítě v tomto věku vůbec schopno učinit takové rozhodnutí? Když to nazveme pravým jménem, je to na hranici zločinu proti lidskosti, a to ve jménu a pod praporem pokroku.

Překlad podle kanceláře prezidenta RF, anglický text ZDE.

Převzato z https://news.e-republika.cz