Další konzervativní rakouský politik byl odstaven od moci kvůli soukromým rozhovorům, které unikly pochybnými kanály. Zatímco Sebastian Kurz může být poslední obětí, pro ty, kdo si to nepamatují, vicekancléř Svobodné strany (FPÖ) Heinz-Christian Strache byl v roce 2019 politicky zničen kvůli takzvané aféře Ibiza, v níž byl tajně zaznamenán při složité operaci stranami, které jsou dodnes neznámé.

Kurz i Strache, dva konzervativní politici se silnými tendencemi k omezení přistěhovalectví, ukazují, že existují alternativy k odstavení konzervativců od moci bez voleb.

V roce 2017 Strache dovolil lidem, kteří se vydávali za ruské oligarchy, aby ho přemluvili k pití alkoholu na Ibize. Poté se pustil do řady pochybných a problematických prohlášení, zatímco ho natáčela skrytá kamera. Strache takzvaným „oligarchům“ řekl, že pokud budou schopni ovlivnit deník Kronen Zeitung a změnit dějové linie ve prospěch Strany svobodných, může jim zajistit vládní zakázky. Celý rozhovor byl zveřejněn během volební kampaně do EU v roce 2019 a zveřejněn prostřednictvím levicových serverů Der Spiegel a Süddeutsche Zeitung.

Po zveřejnění nahrávky udělal Kurz krok, který ho měl znovu pronásledovat. Vyhodil Stracheho z pozice vicekancléře a rozpustil vládu, aby vyhlásil nové volby. Kurz později vstoupil do koalice se Stranou zelených, která ho tento měsíc vyzvala k rezignaci.

Nic z toho, co Strache řekl, se ve skutečnosti neukázalo jako trestné, přesto ho nahrávky nepopiratelně poškozovaly a rakouským prokurátorům se podařilo připojit k němu další pochybná obvinění. V srpnu 2020 se však rakouskému státnímu zastupitelství dostalo do rukou dalších pět minut videa v případu, které Stracheho očistilo od některých obvinění proti němu. Strache například odmítl udělat něco nezákonného a odmítl nelegální nabídku návnady, se kterou mluvil. Později obvinil Der Speiegel a Süddeutsche Zeitung ze selektivních úprav videa.

Státní zástupci neprojevili velký zájem o to, kdo stál za léčkou, a už dlouho kolují zvěsti, že vzhledem k její složitosti existuje pádný případ, že šlo o zahraniční zpravodajskou operaci nebo že ji vedl někdo se značnými finančními zdroji.

Nicméně Strache nebyl tou pravou kořistí. Nyní se otevřeně zapojila i rakouská prokuratura, čímž rakouský zvolený lídr padl. Okolnosti jsou opět sporné.

Okolnosti týkající se Kurzova pádu připomínají pochybení státního zastupitelství v případě údajné role Donalda Trumpa v Russiagate, z níž se vyklubala vysoce zpolitizovaná vládní právní kampaň proti vůdci, o nějž washingtonská třída nikdy nestála, založená na nařčeních, která se ukázala jako smyšlená, rakouský právní systém Kurze dlouho trápil, přičemž si bývalý vůdce stěžoval, že státní zastupitelství po léta protahuje řízení – současně nedosáhl odsouzení za údajné protiprávní jednání.

Stejně jako v případě Trumpa uspělo řízení i jinak. Těm, kdo byli cílem útoku a s nimi spojeným politickým stranám, způsobili profesní a psychickou újmu a zároveň jim vystavili tučné účty za právní služby. Ačkoliv takzvaný rakouský „deep state“ nemusí být tak labyrintní jako Spojené státy, ukázal, že může být stejně perfidní. Kurz a další politici mají závažná tvrzení týkající se chování státního zastupitelství, která by měla být prošetřena.

Za prvé, obsah Kurzovy soukromé SMS komunikace unikl do tisku, aby se maximalizovala škoda pro jeho kancléřství. Tyto SMS zprávy neměly nikdy spatřit světlo světa mimo soudní řízení.

Za druhé, neexistují žádné současné důkazy proti tomu, že by Kurz udělal něco špatného. Nynější tvrzení proti němu je, že v roce 2016 se jeden státní úředník obrátil na Kurze jako na vycházející hvězdu ÖVP, zadal průzkumy veřejného mínění s jeho tendencí a pak je zřejmě urovnal pomocí falešných účtů. Neexistuje však žádný důkaz, že by Kurz věděl o manipulaci s výsledky průzkumu, o falešných fakturách nebo o cíleném umisťování inzerátů do rakouského bulváru. Pátrání po důkazech se nyní změnilo ve velkou operaci zaměřenou na více stran.

Zatřetí, navzdory tomu, že nebyl Kurz odsouzen, byl nucen rezignovat kvůli politickým úvahám a žádnému skutečnému zjištění pochybení.

Začtvrté se zdá, že rakouští státní zástupci pod různými záminkami vždy nakonec zabaví mobilní telefony, počítače a další zařízení politikům, státním úředníkům a podnikatelům napojeným na konzervativní strany ÖVP a FPÖ. Ačkoliv Kurz nebyl původním cílem vyšetřování, jeho SMS zprávy byly nalezeny „náhodou“ při vyšetřování jiných osob.

Zapáté, i přes to, že žalobci očekávali, že budou neutrální, okamžitě vypustili do médií obsah příkazu k domovní prohlídce a textových zpráv v případu. Texty SMS byly zdaleka nejkřiklavějším prvkem celé záležitosti. Důvod proč? V textech nebylo nic nezákonného. Podle rakouských zákonů měly být zničeny. Místo toho si vlastní prokurátoři, využívající média jako svůj megafon, vyzbrojili soukromý rozhovor, aby svrhli vládu.

V těchto SMS zprávách nazval Kurz předsedu ÖVP Reinholda Mitterlehnera „oslem“ a učinil řadu dalších neuctivých prohlášení – žádné z nich nebylo nezákonné. Je dobře známo, že ti dva měli za sebou pohnutou minulost a uvnitř strany probíhal mocenský boj, ale Kurzovo použití slova „zadek“ v soukromém sdělení se ukázalo být jeho zkázou v konzervativním katolickém Rakousku, což v podstatě zničilo jeho nablýskanou image, zejména mezi voliči.

Kurz, kterému hrozilo sesazení, se místo toho rozhodl rezignovat. Stále vede ÖVP a jako poslanec má imunitu, ale je nepravděpodobné, že by se mu podařilo uskutečnit vážný politický comeback do kancléřského úřadu. Politická budoucnost Kurze však není skutečnou otázkou, kterou je třeba zkoumat. Skutečnou otázkou je, co demokracie znamená na Západě, když se konzervativní vůdci – vybraní ve spravedlivém hlasování voliči – stanou terčem právního systému, který je proti nim důsledně vyzbrojen. Kurzův případ je obzvlášť znepokojivý kvůli sporným únikům informací, nedostatku důkazů v trestním řízení a nedostatku obav médií z pochybení státního zastupitelství, když to prospívá jejich ideologickému pohledu.