Mohli bychom se ohlédnout za tím, jak se naše televize, obecně všechny naše televize, zhostily výročí vzniku republiky 28.řijna.

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Kdybych si chtěl vypůjčit název knihy dnešního státního úředníka Bartošky, který pojednává o roce 1989 v jedné práci s podtitulem Polojasno, tak bych řekl, že situace ve všech možných českých televizích a na všech možných televizních kanálech bylo nejenom polojasno,  ale dokonce bych řekl polozataženo. Možná že jsem to nesledoval dost intenzivně, ale nezažil jsem žádný zvláštní na tuto událost zaměřený program. Snad jenom několik diskusí historiků, odborníků, které možná nejsou ani tak sledované, ale které měly, nejméně dvě z nich, a shodou okolností i na České televizi, opravdu dobrou úroveň. Nebál bych se  říct -  vysokou úroveň,“ říká Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Beneše ne, ale Hitlera jsme mohli na státní svátek vidět…

„Ale to ostatní byla, nechci říkat zrovna že úplná bída, ale nic moc. Ani Česká televize, která téměř běsní okolo osoby Adolfa Hitlera už nejméně dva tři roky, ani ta si neodpustila, ani na 28.října, nám vysílat program, který se Adolfa Hitlera týká pravidelně, skoro každodenně. . V České televizi se vysílají pět dní v týdnu nejméně dva programy každý den s Hitlerem a o Hitlerovi jakékoli provenience. A když české soudy soudí nakladatelství „Naše vojsko“ za propagaci hnutí směřující k potlačování svobod, práv a svobod občanů České republiky, tak tyto TV programy jsou přímo příkladnou výchovou k zájmu o nacistické Německo a k nezájmu o jeho nepřátele.

Téměř žádný z těchto programů se netýká antifašistického hnutí ve světě, a v samotném Německu, ale Hitler zpracovávaný v několika desítkách historických záběrů, které jsou notoricky známé a roztroušené v noha dokumentech, je denně přítomný nejenom v České televizi. Tam je to obzvlášť šokující,  ale i na jiných televizních vysílačích, je to síla. To, že je komentář pořadu relativně kritický, neznamená ještě, že je přijímán diváky, protože, málo platné, vizuální obrazová informace je prvotní. Její konzument často nedbá na komentář, který ji doprovází, ať už je provenience ruské, francouzské, německé nebo britské.  

A co mě zejména překvapilo, je, že o Hitlerovi  a jeho blízkých víme snad  úplně všechno. V Berchtesgadenu,  Obersalzbergu,  na Orlím hnízdě,  bychom už mohli dělat průvodce, protože tam známe každý kámen, každou cihlu z toho pověstného černým mramorem obloženého krbu.

Ale nedozvěděli jsme se, že to byl také fanatický nepřítel nejenom Československa, ale zejména prezidenta Beneše a že „odbenešování“ mělo už po Mnichovu 1938 podobný podtext jako „odžidovštění“. O prezidentu Benešovi, státníkovi evropského formátu a člověku, který držel sedm let myšlenku kontinuity Československého státu, se dovídáme od některých takzvaných historiků jenom to, že je osobně zklamal a že mu nemohou odpustit rok 38 nebo 48. A často jsou to „historici“, kteří svoji většinou politickou kariéru, nebo jejich rodiny, začínali právě v tom dnes jimi znenáviděném roce 1948,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

Jak proklamuje asi nejen ČT, tak nás diváky vychovává, ale k čemu…