Kromě lidí, kteří jsou snad zcela závislí na politickém adrenalinu, který jim šikovně vpichují oba největší „čarodějové“ polské politiky (Kaczyński a Tusk), je většina Poláků pravděpodobně unavena současným konfliktem ohledně rozhodnutí Ústavního soudu a údajného Polexitu.

Pokud však člověk v Polsku udělá krok mimo podívanou, může vidět mnoho zajímavých věcí, které se v EU dějí a jichž jsou události v Polsku součástí.

Mnohem zajímavější otázkou, než kdo má pravdu v konfliktu o nadřazenost zákonů EU nebo národní ústavy, je otázka, o čem tento konflikt vlastně je a proč byl nevyhnutelný?

Minulý týden se v britském Chatham House objevil článek, který stojí za zmínku a který napsali Hans Kundani, Stefan Auer a Pepijn Bergsen. Znám první dva autory a velmi si jich vážím a jejich článek je dobře vyvážený.

Autoři se domnívají, že rozhodnutí polského tribunálu se liší formou, předmětem a rozsahem ve srovnání s rozsudky, které proti Evropskému soudnímu dvoru vynesly německé nebo francouzské ústavní soudy.

Všechny je nicméně spojuje ojedinělá otázka, která se týká otázky hranic evropské integrace, jež se uskutečňuje prostřednictvím rozsudků Evropského soudního dvora, které rozšiřuje výklad kompetencí, jež EU dávají členské státy.

Podle autorů článku praktiky lucemburských soudců trvají již léta a umožnily rozšíření moci institucí EU nad členskými státy způsoby, které byly sotva patrné pro veřejné mínění a média.

Stále častěji je však vidět, jak se členské státy těmto metodám brání.

Nedávný rozsudek polského ústavního soudu se stal předmětem mnoha významných připomínek francouzských politiků, kteří se hodlali ucházet o prezidentské křeslo ve volbách v roce 2022 ve Francii.

To ukazuje, že otázka suverenity členských států EU a hranic kompetencí soudců Evropského soudního dvora je stále viditelnější.

Znamená to konec tiché integrace prováděné prostřednictvím rozsudků Evropského soudního dvora, jak navrhují autoři článku v Chatham House? Na to bych si dával pozor. Moc a vliv institucí EU nelze tak snadno omezovat.

Přestože některá „dogmata“ v této věci byla v poslední době skutečně zpochybněna, je to jen začátek dlouhé a hrbolaté cesty, která leží před námi.