Radek Pokorný se zamýšlí nad hlubšími souvislostmi zelené pirátské politiky a přináší zajímavý rozhovor, který ukazuje, kdo stojí ve skutečnosti za ožebračením téměř milionu klientů Bohemia Energy

Muselo to dříve či později přijít. Dopady německých voleb, ze kterých vzejde v nejbližší době vláda, v níž budou mít zelení piráti významné slovo, znamená už nyní - a to ještě ani nenastoupila - otřes v evropské hospodářské politice. Od automobilek až po energetické společnosti se všichni budou muset přizpůsobit zelenému šílenství, jež patří mezi dogmata totalitní tyranie nového globálního pořádku.

Trend postupného budování celoevropské diktatury, který akceleroval v posledních dvaceti letech, je v posledních dvou letech skrze „urychlovače společenských procesů“ (jako je covid) stále zřetelnější. Věci, které byly ještě nedávno nepředstavitelné, jsou dnes každodenní realitou. A nejde jen o ideologická cvičení a stále rychlejší zavádění všech dogmat nastupujícího globálního řádu jako je multikulturalismus, genderismus, homosexualismus, politická korektnost (cenzura) a další výdobytky globální revoluce.

Zelené běsnění

Co pro nás připravují, nám sdělily dvě nově zvolené poslankyně Bundestagu za zelené piráty v povolebním rozverném rozhovoru. Dámy se svěřily, že budou všemi prostředky usilovat o to, aby Německo přijalo až 200 milionů migrantů z Afriky a Asie, neboť podle německých zákonodárkyň na to mají lidé ze zemí třetího světa právo. Evropané jim totiž svojí hospodářskou politikou zničili jejich země, oni teď čelí klimatickým změnám, které nezavinili, a proto bychom měli 200 milionům migrantů otevřít svou náruč. A pokud by se tomu společnost bránila, je třeba ji přesvědčit třeba i silou, zvláště ty nevděčné země V4 a další zpátečnické síly, které se multikulturnímu obohacení dosud brání (úryvek z rozhovoru též zde).

Po našich říjnových volbách mají ve sněmovně i v senátu většinu strany Bruselské pětky, které budou poslušně plnit všechna bruselská nařízení tak, jak se na protektorátní vládu sluší a patří. Lze proto předpokládat, že ze strany 17 spolkové země Böhmen und Mähren (jak je dnes v kavárenských kruzích naše země již běžně označována) nepřijde vetší odpor. Máme se tedy na co těšit. To, že postavení německé (bruselské) kolonie s sebou přináší i další „dobrodiní“ vyplývající z prosazování zeleného pirátského údělu, se mohl po volbách přesvědčit téměř milion odběratelů energií, kteří podlehli masivní reklamě společnosti Bohemia Energy.

Po jejím krachu se jejich odběratelům dramaticky zvýšily ceny energií (plyn, elektřina) a českým občanům zbyly jen slzy pro pláč. Málokdo si ovšem uvědomuje, že hlavním viníkem této katastrofy je Evropská unie, která si za Topolánkovy vlády v roce 2007 vynutila rozdělení energetických společností. A domácí pátá bruselská kolona v čele s premiérem Topolánkem a jeho kamarády z energetiky tuto operaci na popud EU a velkých energetických korporací provedla. Samozřejmě v úzké spolupráci s dalšími členy vlády. Místopředsedy byli zelený pirát Martin Bursík a dnešní europoslanec Saša Vondra. Ve vládě seděli mimo jiné Karel Schwarzenberg, Jiří Pospíšil, Cyril Svoboda a také zelení piráti Ondřej Liška, Džamila Stehlíková a Michael Kocáb. Mimochodem - stvořili také solární barony.

Především jim mohou ožebračení čeští občané poděkovat za svoji dnešní situaci. A to je teprve začátek bruselského zeleného běsnění pod novou protektorátní vládou, která je téměř identická s Topolánkovou sestavou, jež nás do této katastrofy přivedla. Takže si dáme repete. 

Čtěte ZDE: Sváteční projev prezidenta: Náš stát je znovu v ohrožení. Bořitelé světa. Co s námi zamýšlí Brusel? Za oběť chiméře. Boj v minulých válkách a všudypřítomná manipulace. Stav Miloše Zemana je symbolický. Opět nám jde o všechno

Jak to bude s elektřinou

V rozhovoru se Stanislavem Novotným vše přehledně vysvětlil bývalý 1. místopředseda Energetického regulačního úřadu (ERU) Ivan Noveský: Dnešní problém má kořeny v roce 2006 a 2007, kdy se „rozsekaly“ dosud fungující velké energetické společnosti jako byl ČEZ, čímž z popudu Bruselu vznikly skupiny, která se zabývají pouze přeprodáváním energií. „Za toto selhání nemůže Česká republika. To přišlo z Bruselu jako tvrdý požadavek. A je dnes součástí nového energetického zákona,“ konstatoval Noveský. To vedlo ke vzniku 434 dodavatelů, kteří nemají žádný velký majetek, nevlastní žádné sítě a nemají žádnou zodpovědnost.  

Zde má kořeny drama, které kulminuje oznámením ukončení dodávek elektřiny a plynu skoro milionu zákazníkům – a ti si budou muset energie náhle kupovat za výrazně vyšší ceny. Zpětné převzetí stovek distributorů, které si EU nepřeje, dnes už podle něho není v rámci našeho na Brusel navázaného právního rámce ani možné. Podobných průšvihů se tedy můžeme dočkat i v budoucnu. To však ještě není to nejhorší, co nás čeká. Podle tohoto odborníka se skrze situaci v Německu zřítíme do propasti nedostatku elektřiny – ať už by byla drahá jakkoli. 

„Německo odstavuje letos tři jaderné bloky a v příštím roce další tři, což jsou poslední jaderné bloky v zemi. Ruku v ruce s tím jde i odstávka tepelných elektráren - a elektřina v Německu prostě nebude. Tím vznikne skrz provázanost ČR s Německem velký problém i nám, neboť cena se tvoří na burze v Lipsku. Tak se stane, že nebudeme mít na to, abychom si v Německu kupovali drahou českou elektřinu,“ uzavírá energetický expert.

Nový prostor

Takže abychom si to shrnuli: Předchozí vláda SPOLU (v čele s Topolánkovou ODS) zde vládla od roku 2007 do roku 2009. Spolu s ústavním soudem prosadila proti vůli prezidenta Klause mimo jiné vazalskou Lisabonskou smlouvu, s níž jsme přišli nejen o poslední zbytky státní suverenity, ale i o energetickou bezpečnost. Dnešní energetické drama je ilustrativním příkladem, jak bruselský moloch zasahuje stále bezprostředněji do našich životů – aniž máme jakoukoli možnost obrany.

Brzy do Strakovky nastoupí další protektorátní vláda ODS, která bude intenzivně pokračovat v započatém procesu bruselizace země. Právě tak jako v té Topolánkově v ní zasednou tři „zelení piráti“. Mají stejné uvažování (i sponzory a zahraniční velící důstojníky) jako jejich kolegyně v německém Bundestagu. 

Kdy nás učiní onou 17. německou spolkovou zemí i formálně, vlastně není až tak důležité. Hledání „životního prostoru na východě“ pro oněch 200 miliónů „nových Němců“ už začalo dávno. Nyní se pouze urychlí. 

Pokud to většina nereprezentovaná novým parlamentem dovolí.

Tagy článku