„Borovskij byl přesvědčen o solidaritě slovanských národů, ale v Rusku se jeho názor začal měnit, iluze se rozplynuly, o čemž psal i ve své knize. Vyzdvihoval lásku místního obyvatelstva k alkoholu, sobectví, nemravnost a zaostalost ruských vesnic,“ uvádí České kulturní středisko v Moskvě.Stejně tak nechybí ani citace z knihy, která je umístěna v názvu daného článku: „Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské.“Ten stejný citát se v zájmu politické konjunktury rozhodli využít i takzvaní čeští elfové bojující proti „ruské hybridní hrozbě“.Nicméně, je třeba si uvědomit, že Karel Havlíček Borovský byl zastáncem austroslavismu, ideologie konkurující panslavismu, která se stavěla proti rusofilským tendencím v české společnosti. Myšlenkou austroslavismu bylo zachovat Rakouské císařství za předpokladu, že Slované budou mít rovnocenná práva s Němci. Revoluce z roku 1848, a také rakousko-uherská dohoda z roku 1867, ale rozptýlily iluze zastánců tohoto proudu.Zastavme se ale podrobněji u Havlíčkova pobytu v Rusku. V roce 1842 byl na doporučení dalšího představitele Českého národního obrození Pavla Josefa Šafaříka pozván profesorem Moskevské univerzity, historikem, publicistou a nakladatelem Michailem Petrovičem Pogodinem do Ruska, aby se stal učitelem jeho syna. Po příjezdu do Moskvy se stal učitelem dětí Pogodinova kolegy na univerzitě, veřejného činitele slavjanofilského přesvědčení, profesora Stepana Petroviče Ševyreva.Havlíček během následujícího roku a půl v Rusku, stejně jako po návratu do Česka, vyjadřoval své, z větší části negativní, názory a dojmy z ruského života.Byl Havlíček ve svých hodnoceních objektivní? Zajímavostí jsou Ševyrevovy dopisy Pogodinovi, který se chystal v roce 1846 navštívit Česko. Ševyrev ohodnotil Havlíčkovy znalosti a zájem o Rusko jako povrchní a mělké.„Mohu dosvědčit, že on (Havlíček, pozn. red.) nikdy nechtěl studovat náš lid, ani v jeho současné podobě, ani v historii. Žil na venkově a nikdy se nevydal proniknout do zvláštností rolnického života – a nemluvil s lidmi. Ve stejné době, kdy u mě bydlel, jsem poprvé během akademického roku četl kurz o dějinách staré ruské literatury a pozval jsem Havlíčka na mé přednášky, z nichž by se dozvěděl, jak byla ukotvena víra do ruských lidí. Byl ale jen na jedné přednášce a od té doby se už žádné nezúčastnil. Bodjanského také nenavštívil. Pogodina taktéž. Z mé knihovny si nevzal ani kroniky, ani akty, ani dřívější spisovatele, ani historii Karamzina, ale spokojil se pouze s Gogolem – a i u něj rozuměl pouze jeho komické stránce, která byla jádrem jeho sklonu k legráckám,“ zaznělo (dále je citováno z knihy N. Barsukova, Život a dílo M. P. Pogodina. Kniha osmá. Petrohrad, 1894. Str. 453-455).Ševyrev navíc obvinil Havlíčka z pokrytectví.„Pobyt Havlíčka v mém domě považuji za opravdové neštěstí. Doteď jsem neřekl ani slovo, nechtěla jsem Havlíčkovi ublížit. (…) Ale teď, když slyším, že jedná proti mé vlasti, že se odvážil urážet Rusko a můj lid, považuji za svou povinnost vylíčit ho jako člověka a říci, kým je. Tu haněl rakouskou vládu, tam se jí poddal a haněl tu ruskou. I v jednom, i v druhém případě lže. Obecně se zde vyznačoval svým zlým jazykem. Během roku jsem neslyšel, že by se vyjadřoval s úctou a chválou byť jen o jednom z českých spisovatelů a učenců. Pražské univerzitě se smál. Jeho příběhy ze studentského života se skládaly z příběhů o rvačkách – a nic víc. Střílet a chodit na vlky – to byla jeho největší radost,“ uvádělo se dál.Dále Ševyrev píše, že Havlíček vlastně nikdy nechtěl studovat ruské dějiny, nebyl v kontaktu s lidmi, nechodil na přednášky univerzitních profesorů, nečetl ruskou literaturu.Taková byla reakce na pobyt Čecha v Rusku. České kulturní středisko přispěchalo se zveřejněním Havlíčkova ostrého rusofobního výroku. Rusko ale neznal.Sledujte náš kanál na chatovací aplikaci Telegram, která je jednou z nejbezpečnějších. Budeme vám tam přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.