Povedla se jim totiž nebývalá věc, protože vymazali z české politické scény klasickou levici a z té progresivní anticivilizační se do Sněmovny dostaly jen čtyři Piráti. Získají-li opravdu tři ministerské posty v nové vládě, dostanou se tak již podruhé do Guinessovy knihy rekordů – poprvé si vysloužili zápis za pád preferencí během předvolební kampaně. Nic to však nemění na tom, že pomyslné politické kyvadlo se zhouplo extrémně doprava, což pro budoucnost České republiky může znamenat vážné komplikace.
   

Jde o modelovou situaci, která se v našich moderních dějinách objevila již počtvrté. Za První republiky se takovým ryze pravicovým vládám říkalo Panská koalice a vládly od roku 1926 do konce roku 1929 pod dvěma premiéry. Pak přišly předčasné volby a Velká hospodářská krize. Podruhé se situace opakovala v roce 1992, kdy vyhrála ODS Václava Klause s ODA a KDU – ČSL a proběhla ekonomická transformace tak „úspěšně“, že další volby vyhrála levice poměrem 101 : 99 poslanců. Nakonec se sice vytvořila přechozí pravicová vláda, jenže zase přišla krize a předčasné volby (1998).
   

Přebírá však vládu v té nejsložitější situaci za posledních třicet let, kdy pro nejbližší měsíce lze očekávat kumulaci hned několika krizí, počínaje další vlnou Covidu, problémy s výrobou kvůli nedostatku surovin (zase přichází epocha prázdných regálů v obchodech) a nejnebezpečnější z nich představují vysoké ceny elektrické energie. Téměř milion domácností po krachu firmy Bohemia Energy přešel k Dodavatelům poslední instance a poskočil v čase o rok či dva kupředu. Zálohy, které od nich dnes vyžadují, předjímají budoucí ceny energie pro nás všechny.