Každý musí dostat spoustu peněz, jinak tento systém nikdy neskončí. A v EU dlouho zakázaný film – video

Tento způsob léta je opět velmi podivný, nikoliv ovšem ve smyslu deštivé filmové klasiky. Už nějaký rok po sobě si zvykáme na extrémní vedra a co je ještě horší, jsme stavěni před veliká sucha. Jestli za změny klimatu skutečně může člověk a někdo se na tom snaží přes různé uhlíkové daně vydělávat (jak tvrdí Klaus), či je to zcela přirozený planetární proces, ve kterém se střídají různá období, to nechci probírat. Já si jen říkám, jestli si lidé alespoň v těchto dnech uvědomují hodnotu vody – a vůbec hodnotu zdrojů. A nejsem teď daleká toho, abych chválila, že se za vodu musí platit. Já totiž už nějaký čas chválím i zdražování veškerých energií (do jakých kapes jdou zisky, to už je ale na jiné téma).

A teď mě klidně kamenujte, ale já už dlouho nemůžu poslouchat, jak lidé vzpomínají, že za komunistů byly právě energie (a s tím spojené náklady na bydlení, tedy levné bydlení) za pakatel. Komunismus, stejně jako kapitalismus, tyto dva hlavní systémy dvacátého století, totiž světu ze všeho nejvíce daly neskutečné plýtvání naprosto vším. Základem k tomu se stala průmyslová revoluce a s ní spojené drancování všeho a především využití uhlíku – naše doba ropná. Za nějakých sto let se svět změnil způsobem, že to v lidské historii nemá obdoby, co je ale nejdůležitější, za sto let nás z nějakých dvou miliard přibylo na současných téměř osm miliard.

Peníze  

A co je na tom nejhorší? Světová velmoc, která na sebe měla vzít roli tvůrce nějaké hodnotné filosofie pro budoucnost lidstva, jen dovedla k vrcholu filozofii Říma – drancuj a panuj. A světu nastavila vzor ve stylu: každý může mít dům, garáž, auto (nejlépe několik), bazén, ledničky, chladničky, mrazničky a rozmrazovačky (mikrovlnky), friťáky, pračky, sušičky, klimatizace atd., atd. Každý může mít zásoby jídla a před domem místo k jeho dennímu vyhazování (o dalším odpadu nemluvě). A všechny zdroje a především vodu v jakémkoliv množství a v jakékoliv podobě (vany, bazény, postřikovače pro zahrady). Svět to vidí jako život nb. 1 a svět to také chce. Po vzoru USA to chce Evropa (obzvláště ta dříve komunistická, která vším plýtvala nejvíce), chce to Rusko, ale také jižní Amerika , Afrika a všichni, včetně migrantů, kteří atakují Evropu. A všichni mají jedinou představu: stačí mít dostatek peněz a všechno bude! No, proč by ne – firmy se přece o zákazníky předhánějí a kapitalismus výroby, který se mezitím změnil na kapitalismus prodeje, útočí nejen přes reklamy v tv či u cesty, ale už i v každé schránce a už i domovních dveří a v mobilech. A banky vnucují všemožné půjčky – dnes už dokonce i s vrácením úroků.

Je logické, že někdo si uvědomil, že půjde-li to takhle dál, bude vody, půdy, obilí a všech těch primárních energií země, na kterých až stojí kterákoliv měna, stále méně a jednou se primárních energií nedostane ani těm, kteří celý systém, stojící na prodeji i za cenu dluhů, vytvořili. I vymysleli to, co se jmenuje „globální chudnutí“. A teď mě opět kamenujte, ale obávám se, že je to jediná možnost, jak zastavit lidstvem přijatou filosofii konzumu. Tedy filosofii, že pokud každý bude mít dost peněz, bude se každý mít dobře a všichni tedy budou šťastní!

Na toto téma se v soukromí často dostávám do konfrontačních diskuzí a při jedné takové mě nedávno napadl hypotetický argument: Představte si,  že v Česku (ale totéž platí pro kterýkoliv stát)  má každý příjem od nějakých 30 do 100 tisíc (důchodci, nezaměstnaní a pak podle úrovně pracovního zařazení). Ale prostě všichni mají tolik, že se nemusí omezovat. Když to doženu ad absurdum – peníze se doslova válejí všude kolem a stačí jen hrábnout. Jak by pak vypadal svět? Nechám to na představivosti každého, za sebe si dovolím tvrdit, že všechny ty hypermarkety a supermarkety by nestíhaly. A stejně tak by nestíhaly popeláři. A možná i stavební firmy stavět domy a parkoviště s prostory pro další auta a dálnice atd.,atd…  Člověk 21. století totiž od narození přes školku a školu až po zaměstnání a přes vztahy a vlastní děti a pak přes své staré rodiče (jak říká jeden vtip: „Živý rodič, mrtvý kapitál“) zná jedinou filozofii: když jsou peníze, pak je všechno a je tedy štěstí.

Až čtyři tisíce lidí přišlo na otevření neexistujícího hypermarketu Český sen

Šílenství u slev elektroniky léčili záchranáři

Zbytečně se ropě neříká „krev ďábla“ a zbytečně se penězům neříká „ďáblovy papírky“. Na obojím je celé lidstvo závislé, ale co je mnohem horší, systém z této závislosti nejen tyje, ale především díky ní lidi zotročuje způsobem, že otrok starého Říma se vedle toho měl krásně. Rusko, jakkoliv mu fandím, bohužel, žádnou lepší filosofii nepřináší (ale díky mu, že pořád drží rodinu a víru) a stejně tak Čína, která jen opakuje to, co USA zavedly, ač přes auta už nemůže dýchat (já ale pořád věřím, že tam je budoucnost poté, co Čína opráší učení Konfucia). Je jen otázkou času, kdy Země řekne dost a s tvorem „homo sapiens“ zamete, protože princip Jang a Jin platí pro všechno a vzor života, jaký vytvořily USA, zeměkoule nemůže vydržet. Zavedení „globálního chudnutí“ je, bohužel, řešením, ale je to řešení, které někomu právě nad základními zdroji dává takovou moc, že je všem těm, které si mezitím zotročil,  bude dávkovat na příděl. Touhu lidí po konzumu a plýtvání to ale ještě více  posiluje a protože systém to přes závislost lidí na penězích a konzumu  dovedl až k jejich holé existenční závislosti na systému, tak dnes si může systém blahopřát, jakou moc mu slepota davů umožnila.

Nevím, jestli ještě je možnost to změnit, ale já si řešení idealisticky představuji něčím, co by rovněž šlo pojmenovat jako „globální chudnutí“, ale bylo by to „chudnutí“ zdola. Podle mé představy by to byl bojkot všech hyper a supermarketů a toho nekonečného nakupování. Bojkot reklam a slevových akcí, bojkot filozofie, že konzum a „správná“ značka auta a bydlení ve „správné“ čtvrti či „správná“ výše bankovního konta jsou tím jediným, co dává životu smysl, resp. je jeho skutečnými hodnotami. Pojmenování „chudnutí zdola“ dávám do uvozovek, protože když sleduji svět kolem sebe, tak nevím, jestli určité dobrovolné omezení se těch davů, které s narvanými košíky vídám v hyper-supermarketech, davů trpících obezitou a cukrovkou a přesto sedících u jakéhokoliv pořadu o vaření a davů, po nichž popeláři nestíhají vyprazdňovat kontejnery, tak jestli u nich jde nějaké omezení se nazývat chudnutím. A to nehovořím o všech těch narvaných mrazničkách a následně všelijakých rozmražovačích (energie) a k tomu právě o té vodě, u které už nikdo nebere jako úžasnou věc, že se pro ní nemusí chodit někam do studny a že dokonce teče i teplá, ale kde každý jen nadává, že se za ní musí platit a že komunisté jí dávali zadarmo a přesto s ní každý plýtvá stejně, jako dnes vším.

A proto bych všem lidem přála velkou spoustu peněz. A obzvláště v tomto dalším horkém létě takovou spoustu, aby si každý mohl pořídit soukromý bazén. Pak by se v těchto vedrech možná stalo, že bazén je, ale z kohoutků neteče voda. A pak by se možná chodilo od domu k domu s přehršlí peněz v dlaních a vděčně se za ně přijal hrníček vody k napití. Pak by se možná zapomnělo i na všechny ty hyper-supermarkety, na garáže a auta v nich a lidem by možná konečně došlo, že právě touha po penězích a filozofie konzumu jsou tím, co je oslepilo natolik, že systém nad nimi získal úplnou moc. A že kvůli této slepotě se z nich stali ti největší otroci, jací kdy po zemi chodili.

A dokud lidstvo nenajde (a především z vlastního rozhodnutí nepřijme)  jiný systém hodnot, než jsou peníze a konzum, pak jsou všechny konfrontace Západ versus Východ, členství v EU či nečlenství v EU a všechno další jen točením se v kruhu peněz. Je supr, že díky pokroku si lidstvo může uvědomit svou maličkost ve Vesmíru. Ale pokud ke svému pokroku nenajde i filozofii, podle které se zcela dobrovolně bude chovat jako podle správné ve vztahu k planetě jako celku a podle té pak vychovávat i své děti (rodina je základ každého druhu a člověk v tom není výjimka, jak se nám to současná moc snaží vnutit), pak jsou boje USA-Rusko či volání po vystoupení z EU a všechno další jen marností.

A zde zmiňovaný film, který jsem viděla před léty, na který jsem si v tom horku  vzpomněla a který se mi s podařilo najít na Wimeo a k němuž vkládám citovaný komanetář: Tento film byl natočen francouzskou režisérkou Coline Serreau již v roce 1996. A teprve nedávno začal pozvolna spatřovat světlo světa. Údajně byl celou dobu zakázán Evropskou Unií, ovšem myslím si, že jde jen o jeho poselství, které lidem přináší. Říká – podívejte se kolem sebe, co vidíte skutečnost nebo realitu ? Film přímo odhaluje samotnou nahotu našeho systému světa a nemusí to být některým lidem zrovna pochuti. Ono vidět svět přesně naopak, než jak jsme zvyklí a zároveň zde vidět určitou část pravdy a podstaty nás samotných, zvládnou opravdu otrlí jedinci a tak pozor především u starší generace – nemusíte se setkat zrovna s pozitivními reakcemi.

Mě už kdysi ve filmu  zaujaly dva (m.j.) okamžiky: Porada o úrodě a od toho se odvíjející rozhodování, kolik se může narodit dětí s tím, že výsledek nebyl ničím diktátem, ale všemi dobrovolně přijatý a respektovaný jako nutný ve prospěch celku. A druhý okamžik je ta telepatie – o čem bylo tzv. babylonské smísení jazyků, nebyla to možná ztráta této schopnosti? Ale je to vše jen taková úvaha na letní večer, každý ať si film i článek probere podle sebe. Jedno je ale jisté – když Země nedá, žádné papírky nepomůžou.

PS:  Pro ty, kteří poslouchají Pjakina – když jsem teď film nově viděla s odstupem času, tak fotbalové hřiště a jeho hráči mi optikou, získanou díky Pjakinovi, dávají zcela jiný smysl…..

– Pozorovatelka –   22.7.2015