Marie Pošarová varuje před snahou nastupující koalice zavést do českého právního řádu korespondenční hlasování, které definitivně zničí zbytky důvěry nás, kdo tady žijeme, k férovým volbám

Senát nedávno dle očekávání schválil návrh na zavedení korespondenční volby prezidenta České republiky a naší Poslanecké sněmovny. Předloha nyní směřuje do dolní komory českého Parlamentu.

Nově se formující vládní koalice ve složení ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti tento svůj cíl avizovala již před volbami, teď tedy své výhrůžky jen v praxi naplňuje. Dokážeme ji zastavit, ať už ve Sněmovně nebo poté u Ústavního soudu?

Ve jménu zachování systému svobodné soutěže politických stran, skutečné politické demokracie a spravedlivého procesu voleb všech typů je to naše povinnost. Dálkové způsoby hlasování - korespondenční či elektronický - se nikdy nesmí stát realitou.

Protiústavnost korespondenční volby

Mimo jiné i proto, což je velmi zásadní, že by se jednalo o protiústavní narušení jednoho ze základních principů a pilířů volebního práva, tajnosti hlasování, což je přece základní definiční  rys způsobu volebního hlasování v každé demokratické společnosti.

Princip tajnosti hlasován může být v praxi zajištěn - a reálně garantován - pouze tehdy, je-li výkon volebního práva beze všech pochybností osobní a individuální (realizovaný fyzicky vhozením příslušného hlasovacího lístku do volební urny za plentou ve volební místnosti) – a  zároveň kontrolovaný nezávislou volební komisí složenou z delegátů různých politických subjektů, které se voleb účastní.

Což přesně v případě tzv. dálkového hlasování (korespondenční a  elektronické volby) není absolutně možné.

Nelze totiž vyloučit riziko, že bude docházet  k případům, že mnohé osoby budou v korespondenční volbě hlasovat pod nátlakem a pod dozorem jiných osob.

Korespondenční (a elektronické) hlasování tudíž neodvratně směřuje i k narušení dalšího klíčového principu a pilíře demokratického volebního práva, kterým je jeho rovnost. Zjednodušeně řečeno, zásada, že jeden občan má vždy jeden volební hlas. Jinými slovy, rovnost volebního práva znamená, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci výkonu této volby naprosto stejné možnosti a podmínky. 

Toto je opět dálkovými způsoby volby narušeno, či spíše anihilováno. Protože si lze mj. docela dobře představit situace, že určité osoby (korespondenčně) hlasují v daných volbách vícekrát.

Anebo situace, že pod jménem a identitou určité osoby disponující aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný,  kdo tímto volebním právem z nejrůznějších důvodů  nedisponuje. 

Korespondenční volba rozděluje společnost

Dálkový způsob hlasování rovněž – nepřijatelně -  zavádí dvojí typ volby (ústavně konformní „fyzickou“ volbu a naproti tomu neústavní korespondenční či elektronickou volbu), čímž určitou skupinu občanů neoprávněně zvýhodňuje oproti skupině jiné. Aktuálně tím, že by bylo právo hlasovat korespondenčně dáno pouze určité části voličů, v tomto případě  Čechům v zahraničí. To prostě nelze přijmout,

Tam, kde korespondenční způsob volby již funguje (lépe řečeno nefunguje), například v USA nebo v Rakousku, též vidíme její další negativní dopady. Jde zejména  o degradaci procesu počítání korespondenčních hlasů, který je plný nepřesností i viditelných manipulací ničících mezi občany důvěru ve spravedlivou politickou soutěž a spravedlivé volby jako takové. 

Včetně delegitimizace politické reprezentace vzešlé z (korespondenčních) voleb, což doslova rozvrací a rozeštvává celou společnost.

Jedním z argumentů zastánců korespondenční volby (zatím) pro Čechy žijící a pobývající v zahraničí, je tvrzení, že „poštovní“ způsob hlasování pro ně bude jednodušší než klasický a tradiční volební akt, který v těchto případech probíhá na zastupitelských úřadech České republiky. 

To nelze akceptovat. V případě voleb nejvyšších ústavních orgánů totiž nemá být v žádném případě rozhodujícím faktorem jejich jednoduchost, nýbrž jejich zákonnost, férovost a nezpochybnitelnost. A pokud chce kdokoli tímto způsobem vážně promluvit do politického dění v Ćeské republice, nemůže být pro ně žádnou nepřekonatelnou obětí dostavit se jednou za pár let na jim nejbližší české velvyslanectví.

Volební právo je vrcholným občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno sebemenšímu riziku zneužití. A každé právo má a musí být spojeno i s určitou odpovědností, která se projevuje už třeba tím, že jeho realizace vyžaduje obětovat několik hodin svého času a osobního nasazení.

A také je třeba zmínit, že korespondenční volba pro „zahraniční Čechy“ je pro novou „skorovládní“ koalici pouze prvním, nikoli finálním, krokem. Tím časem zcela jistě bude návrh na zavedení korespondenčního hlasování i pro volby u nás doma, v České republice.

Když si uvědomíme, že podle kvalifikovaných odhadů žije v zahraničí okolo půl milionu osob s českým státním občanstvím, může jejich korespondenční hlasování například rozhodnout naší prezidentskou volbu resp. zcela otočit vůli Čechů žijících ve své vlasti v této zásadní záležitosti. A to je – i u vědomí toho, že většina těchto lidé v České republice dlouhodobě (i desítky let) nežije, neplatí zde daně a nebude nést důsledky svých volebních rozhodnutí – rovněž neakceptovatelné.

Zastavme proto tento neblahý proces v samotném jeho počátku. Argumenty, které pro to máme, jsou dostatečné silné a závažné. Hlavně se nevzdávejme předem s argumentem (nebo spíše výmluvou), že jsme v parlamentu v menšině.

Tagy článku