Současná ekonomická katastrofa nemá žádné technické, ekologické ani čistě ekonomické příčiny. Elektřina se vyrábí za 25 haléřů za kilowatthodinu (a v tom je zahrnut i sponsoring sportovních utkání a služební automobily pro milenky manažerů). Rusko dodává plyn spolehlivě, a je připraveno zvyšovat dodávky, bude-li zájem. Již dosud jsme platili několikanásobek přiměřené ceny, a máme prý počítat s dalším skokovým zdražováním.

Čtenář si asi intuitivně uvědomuje základní příčiny. Klimatické šílenství vede k administrativnímu zničení všech způsobů výroby energie. Vedle toho hraje roli cílené zničení obchodních vztahů s Ruskem. Asi není zapotřebí připomínat, že ti, kdo dnes nastupují do vládních míst, ještě před pár měsíci vykřikovali, že ruský plyn nepotřebujeme a předháněli se, kdo více poškodí vztahy s klíčovým dodavatelem. A pak tu jsou investiční supové, kteří krouží kolem a hledají možnost vydělat na tom, že vyženou ceny do nesmyslných výšin a zničí další odvětví.

Nezapomínejme přitom, že sebevražedná klimatická agenda není prosazována pouze Evropskou komisí, ale minimálně ve stejné míře zahraničními bankami, u nás působícími. Roli hrají nátlakové skupiny, tzv. politické neziskovky, často rovněž financované ze zahraničí. I kdybychom z EU vystoupili nebo odmítli celý Nový zelený úděl, bude nám vnucen skrze centrály bank a korporací.

Jenže jedna věc je uvědomovat si základní příčiny, a něco úplně jiného je znát rychlé a účinné řešení realizované v rámci stávající technické infrastruktury a stávajících předpisů. Rychlost je přitom kritická. Lidé nemají na energie, někteří mrznou ve svých bytech a další směřují k exekucím (a mnozí obojí). Také problémy podniků se rychle zhoršují.

Politická třída reaguje jako obvykle. Vláda jedná zmateně, panikářství a s fakticky nulovými výsledky. Opozice (která se už fakticky stává vládou) uráží prezidenta a odcházejícího předsedu vlády a doufá, že těmito rituálními úkony krizi zažene. Pokud to nezabere, budou ještě zbývat besedy v České televizi a vyhlášení věrnosti Evropské unii.

Sdružení Kudy z krize začalo dělat svou práci. Ve spolupráci se špičkovými experty. Na koleně zadarmo, ve volném čase, nicméně výsledky už jsou vidět.

Druhý analytický dokument se týká obchodních vztahů a cen. Jeho autorem Jaroslav Šulc, ekonom se zkušenostmi z ministerstva financí, kde vedl cenovou regulaci, a dalších vrcholných pozic. Upozorňuje i na takové aspekty, jako že nejsou vychováváni noví energetičtí odborníci. „Nejde jen o konzervaci či přímo likvidaci klasických zdrojů energie. Podobně hodně krátkozraké se může nadále ukazovat i dramatické a komplexní omezování investiční činnosti v této oblasti, a to včetně (ne)přípravy specificky vzdělávaného personálu a potažmo plíživá deindustrializace Evropy. Naštěstí nejde o úplně plošné kroky (Francie, ČR), když zůstává otázka, zda to bude stačit. Je přece známo, jak extrémně dlouhý je cyklus od výběru vhodné lokality, typu reaktoru/tepelné elektrárny, výstavby až k dodávkám prvních kilowattů do spotřebitelské sítě, a to nemluvím o nejrůznějších obstrukcích, ať reálných, či uměle vytvářených (především kapitálově a mediálně mocnou protijadernou lobby), “ píše.

Víme tedy, že současná krize je řešitelná a jaké kroky vyžaduje. Jediné, co jim může zabránit, je zbabělost, neschopnost či vliv těch, kdo na zdražování energií vydělávají. Od té chvíli nemá tato ani příští vláda omluvy. Věděli, jak situaci řešit a odmítli to udělat.