V pátek skončila Konference OSN o změně klimatu. Z žádného výletu jsem se netěšil domů tolik jako z tohoto zeleného koncilu. Měl jsem zde totiž možnost vyzkoušet si „budoucnost“, kterou nám s papaláši z OSN připravuje Evropská komise.

Klimahysterii nejlépe vystihuje hotel, v němž jsme s delegací Evropského parlamentu byli ubytováni. Na pokojích i ve stravovacích místnostech jsou okna pouze s jediným sklem. O zateplení budov a jiných „vychytávkách“ k úspoře energií se zde hodně mluví. Do praxe však na rozdíl od hotelů i bytů v ČR ještě nebyly zavedeny. V hotelu je proto zima jak v ruském filmu. Asi abychom si před hlasováním o závěrech konference zvykli na to, co bude znamenat zavedení povinnosti kupovat si emisní povolenky na vytápění i pro domácnosti.

Klimatická strava, kterou nám zde podávali, mi mnohokrát připomněla legendární film Křidýlko nebo stehýnko s Louisem de Funesem v hlavní roli. Míchaná vajíčka, která nám servírují k snídani, zřejmě dodává přímo továrna Tricatel. Ptal jsem se na jejich původ a bylo mi sděleno, že snídaně byla vyrobena ze sušených vajec. Dovezených zcela „ekologicky“ přes půl planety z Brazílie.

S výjimkou mořských ryb, které nám pořadatelé konference dopřáli k obědu hned dvakrát, což bylo předmětem kritiky ohledně „drancování oceánů“, mi z konferenční stravy nechutnalo nic. Směs kukuřičné mouky, stabilizátorů, emulgátorů a jiných „éček“ nacpaných do umělého střívka, které nám byly nabídnuty jako „klobása“, by si pod tímto názvem u nás nedovolil prodávat ani Agrofert.

Některé důsledky přechodu na rostlinnější stravu, kterou v rámci strategií Z farmy na vidličku a Biodiverzita 2030 prosazuje Komise, jsme si zde mohli ochutnat v podobě různých náhražek masa. Chutné to tedy rozhodně nebylo. Pochybovat si jako lékař dovoluji i o výživové hodnotě.

Musím se přiznat, že po třech dnech ochutnávání klimatické stravy, jsem ve čtvrtek večer dezertoval z areálu, v němž se summit koná. Po prokličkování davem fanoušků švédské záškolačky, který festival klimatického třeštění slaví v ulicích, se mi podařilo chytit taxíka, který mě dovezl do centra Glasgowa. V jedné ze stylových skotských hospůdek jsem si na spravení chuti a na oslavu svátku svatého Martina dal pečenou husu. Zapíjel jsem ji neekologickým Beaujolais Nouveau, což je mladé víno z letošní sklizně – u nás známé jako svatomartinské. Na závěr jsem si dal skotský národní nápoj whisky, který je klima-aktivistům rovněž trnem v oku, protože při jeho výrobě prý vzniká mnoho CO2.