Piráti po volbách řeší kumulaci funkcí. Aneb, když v letech bez koryt hlasitě prosazuješ klouzavý mandát, pak „vyhraješ“ volby, měl by si to konečně předvést v praxi, ale máš jen čtyři poslanecké mandáty. Budu se smát až do dalších voleb.

Co je pevné, přetrvá 

Dění na polsko-běloruské hranici je hybridní zneužívání lidí Lukašenkem k destabilizaci EU. Tato odporná politická metoda musí být zastavena. Migranty je třeba okamžitě vracet do Běloruska i za použití síly. 

Z nepřeberného množství hovínek na toto téma jsem zvolil slova německého ministra vnitra Seehofera. Jde ale o mantru, kterou s drobnými nuancemi melou úplně všichni – Lukašenko a Putin nám do EU posílají migranty, což je odporné, a proto jim to musíme zatrhnout. Hm. Popišme si, co se tam děje: Bělorusko fakticky umožňuje – či dokonce vyvíjí vlastní aktivitu – migrantům toužícím po životě v Německu na náklady tamních daňových poplatníků a pocházejících ze zemí, které za jiných okolností sami němečtí politici a média označují za pro ně „smrtelně nebezpečné,“ vstup do země. Stará se o ně, poskytuje jim rozsáhlou humanitární pomoc a nijak jim nebrání v naplnění jejich lidského práva na život v demokracii, čímž je míněno překročení hranice do ráje zvaného EU.

Jinými slovy: Lukašenko nedělá nic jiného, než co léta za potlesku těchže unijních médií i politiků, kteří nyní označují Lukašenka za bubáka č. 1, provozují unijní neziskové organizace ve Středozemním moři. Kterým zato evropští poslanci tleskají ve stoje. Tedy stejně aktivní přepravu migrantů ze stejných zemí s poskytnutím stejné péče do stejného bodu – k hranici EU. Přes kterou je za použití velmi podobných metod jako Lukašenko – nátlaku a vydírání – pokaždé úspěšně protlačí. Pokaždé za pochvalného hýkání médií i politiků. Stejně ilegálně, stejné ilegály. Bývalý italský ministr vnitra Salvini, důkladně poplivaný od unijních elit, dokonce stojí přesně kvůli tomu, k čemu nyní za potlesku těch samých elit vyzývá Seehofer, před soudem. Za „blokování vylodění běženců“ mu hrozí 15 let. A je úplně fuk, že burana Lukašenka k tomu ukázkovému dobroserství motivuje asi něco jiného než levicovou extrémistku Racketeovou.

A na závěr to nejzábavnější: Seehofer i celá EU chce Polsku pomáhat s natahováním ostnatého drátu na hranici. Když před šesti lety stavěl plot Orbán, mohli se média, Němci i Brusel podělat. Evropské hodnoty jsou prostě pevné jako skála.

Máme štěstí!

„Čína směřuje k úplné kontrole lidí,“ varuje expertka. Jakože skrze masivní shromažďování elektronických dat. To máme ale štěstí, že nepatříme k Číně, ale k Západu, viďte, kde nikdo žádná elektronická data o občanech masivně neshromažďuje, a ani se to nechystá dělat ještě masivněji.

Výročí jedné francouzské záhady

Vzpomínka na jednu z mnoha obětí agresivity, intolerance, nesvobody a bigotnosti islámu, ve které není ani zmínka o islámu. Učitele Patyho za přednášku o svobodě slova podřízl „Čečenec“ ve „jménu temného barbarství,“ svoboda slova je ve Francii z nějakých neznámých důvodů „kontroverzní téma“ a minutu ticha ve školách za oběť provázely blíže nespecifikované „incidenty.“ Hm. Zřejmě asi nějací mladí Francouzi odmítli uctít památku káfira, který se drze rouhal prorokovi a nikdo absolutně netuší proč. Bravo, krásná práce. Ani sám Winston Smith z Ministerstva pravdy by to lépe nenapsal.

Čtěte ZDE: Co týden dal: Chcete pravdu nebo raději aktualitu? Sláva české justici. Dobře, že máme odborníky. Afghánistán vyřešen. Dnešní svět v kostce. Piráti málo útočí? Kdyby ČT zmizela, svět by byl lepší

Mír s tebou

Norská policie vyšetřila, že slavný muslimský lukostřelec z Kongsbergu nebral obrat k islámu vážně. Tedy kromě již tradičního objevu, že byl magor. Jistě. Přece kdyby ho bral vážně, tak by nikdy nikoho nemohl zabít, že. Islám je totiž samá láska, mír a květinky a bílé obláčky na modrém blankytu.

Jak se do lesa volá

Můj oblíbený veřejnoprávní komentátor Libor Dvořák, rozhlasový expert na Rusko, informoval své posluchače i čtenáře, že „Rusko se vůči Ukrajině dál chová výhružně a neurvale.“ Ano, to je opravdu strašné. Zvláště v kontextu ke všeobecně známému faktu, že Ukrajina se k Rusku dlouhodobě chová výhradně mírumilovně, vstřícně a mile.

Jak bohatí bohatnou

Vláda se chystá znovu nacpat do cizích automobilek další hromadu peněz z kapes českých kadeřnic, zámečníků a učitelek, tedy paradoxně těch, co na nové auto nikdy nenašetří. Protože pandemie přece. Jistě. Pandemie, respektive mičurinský vládní přístup k jejímu původci, totiž ekonomicky ohrožuje jenom nadnárodní korporace. Malí domácí živnostníci, mimochodem největší zaměstnavatel v zemi, totiž všichni báječně prosperují a nic nepotřebujou.

No pasarán!

Španělsko se chystá postavit mimo zákon prostituci. Čímž prý nastane ve Španělsku ženský ráj na zemi. Prostě to zakážete. Hm. Přemítám, kolik vlád v kolika epochách a v kolika státech se pokoušelo vylepšit společnost tím, že se pokusilo zakázat lidem hřešit. A jak s tím pochodily. V této souvislosti přeju levicové španělské vládě hodně štěstí a Španělům vzkazuji: „Když tak to chvíli prostě nějak vydržíte. Nakonec to stejně dopadne jako vždycky.“

Demokracie ano, ale

Jedním z prvních demokratických aktů bývalé demokratické opozice po vítězných demokratických volbách je, že se demokraticky shodla na tom, že SPD s 20 demokraticky zvolenými poslanci nebude mít místopředsedu sněmovny. Ačkoliv například čtyři Piráti ano. Asi vyšší matematika. Demokrati prostě rozhodli, že SPD je extrémistická strana. Zajímavé. Takové ryze demokratické. Ne voliči, ne soud, ale pět dobroserů prohlásí, že kdo není dobroser je extrémista a fertig. Jen pro pobavení pak připomínám, že místopředsedou minulé sněmovny byl komunista Filip a nějak si nevzpomínám, že by se kvůli tomu poslanci nyní vítězné koalice co týden připoutávali řetězem k řečnickému pultíku.

Ať žije klima!

Česko příští rok přestane těžit černé uhlí. Protože klima. České ocelárny ho už nyní dovážejí třeba z Austrálie. Nové technologie zpracování oceli jsou v plenkách, bez uhlí to prostě nejde. A bez oceli nejde už lautr nic. Marně se snažím objevit nějaký prospěch pro planetu, neřku-li pro tuhle zemi či alespoň logiku v tom, že si my i Evropa zavřeme své uhelné doly a budeme uhlí dovážet přes půl zeměkoule loděmi. Takže Austrálie bude muset dolovat jak divá, aby nás všechny zvládla uspokojit. Kromě uhlí budeme se zeměmi jako je třeba Německo, Francie, USA či Čína bojovat třeba i o železný šrot. Jaké asi budeme mít šance? Řeknu vám, jak to dopadne: 1. Česko bude tradičně cucat z posledního cecku, takže nebudeme mít ani uhlí, ani šrot, ani ocel. 2. Emise uhlíku neklesnou, ale stoupnou, protože těžba uhlí v Austrálii nebo v Asii obrovsky vzroste spolu s lodní dopravou, gigantickým to producentem emisí.

Čtěte ZDE: Cirkus na kolečkách zrychluje: ČT drží krok, nikoli hubu. Šestistá tečka za koronavirem. Jak je nad Tatrou? Fašizující autobusáci z Příbrami. Hodinový lidovec Jurečka? Tajemní Piráti kladou pasti. Navalnyj není?

Není základna jako základna

Americká základna na jihu Sýrie byla napadena. Vida. Taková informace vyvolává kacířské myšlenky. Třeba co tam americká základna vůbec dělá, když Islámský stát byl dávno poražen? A hodně by to mimochodem smrdělo, i kdyby poražen nebyl. Na to kupodivu najdeme odpověď v textu: „…hlavním cílem tamní posádky je omezit vojenský dosah Íránu v regionu.“ Aha. Takže je tam se souhlasem syrské vlády, spojence Íránu? Asi ne, že. Ovšem na základě čeho tam potom je, jaké je v tom případě její mezinárodně právní ukotvení? Zjevně jde o poměrně choulostivou věc, a asi proto v článku veřejnoprávního masmédia otázky tohoto typu chybějí a musím je zase klást já. Nevím, jak vás, ale mě by rozhodně odpovědi velice zajímaly. Ještě nedávno je za nás kladla třeba Tereza Spencerová a taky na ně uměla odpovídat. Po jejím úmrtí je jen hrobové ticho. Prostě v Sýrii je americká vojenská základna a na nic se neptejte. Přemítám, jak by asi vypadalo mediální pokrytí protiprávní existence ruské vojenské základny v nějaké nade vší pochybnost Rusku nepřátelské zemi poté, co by ji Rusko předtím vojensky, ekonomicky i politicky zcela rozvrátilo…

Košile je vždycky bližší

Asi málokomu, kdo sleduje cvrkot, uniklo, jak byla hostitelská Británie v souvislosti s posledním klimatickým mejdanem v Glasgow aktivní a hujerská. Teplota planety její vládu zjevně velice pálí. No, já nevím. Obyčejní Britové by přitom asi více ocenili, kdyby se jejich vláda místo globálnímu oteplování raději věnovala srágorám, co stále tečou v anglických řekách. Musím říci, že podobné upřednostnění reálně existujících ekologických problémů před abstraktními bláboly fanatiků je mi velice sympatické.

O patentu na pravdu

Český rozhlas se čílí, že varšavský starosta nemohl zakázat tradiční pochod polských vlastenců ke Dni nezávislosti. Protože demokracie. Sice ho nikdy neprovází žádné násilí, ale považte, nacionalisti při něm pálili německé vlajky a portréty vzorného Evropana Tuska. No, to je fakt hrozný a rozhodně bych to zakázal. Taky mně vždycky hrozně popouzí, když se lidi s politickýma názorama, který se mi nelíbí, rozhodnou je dokonce demonstrovat veřejně. Demonstrace přece můžou v liberální demokracii pořádat jen politicky správně uvědomělí občané milující Evropskou unii a její představitele a pálit se při nich smí pouze vlajky izraelské, ruské, běloruské, katalánské nebo čínské a portréty Putina, Lukašenka, bratrů Kaczynských, Salviniho, Le Penové, Si Tin Pchinga, Okamury, Zemana nebo obou Klausů.

Blbost se tímto zakazuje

Imunologovi Hořejšímu velice vadí, že v Česku lze „svobodně šířit blbosti.“ „Lidem, co šíří dezinformace či nesmysly, by se to mělo zatrhnout,“ pravil v televizi. Správně. Navíc jde o tradici. Když například za německé okupace lidi šířili blbosti o tom, kde zase dostali Němci na prdel, nebo když za komančů šířili chartisti ty dezinformace o lidských právech, taky jim to hned zatrhli, a problém zmizel. Bože můj. Akademik, profesor, vzdělanec, chtělo by se říct takřka osvícený člověk, a třicet let po revoluci nechápe podstatu svobody projevu. Což by samo o sobě nevadilo, lidí s bolševickou mentalitou je v každém režimu hromada, drobný problém vidím ale v tom, že někdo takový právě teď rozhoduje o našich osudech.

Zdroj.

Tagy článku