Připočteme-li k tomu úlety typu úplatkářské aféry toho času trenéra národního týmu Růžičky, ignorance soudních rozhodnutí při řízení juniorských soutěží, vzájemné si předávání vedení hokejové extraligy tam a zpět, tak to aby si hokejový fanoušek nasadil vskutku hroší kůži. A výsledky národních týmů rozhodně nejsou léčivým elixírem. Přitom podmínky měl svaz skvělé, ekonomicky maximálně úspěšná pořadatelství mistrovství světa dávala velmi slušnou finanční základnu pro nastartování výchovných programů. Navíc včele se Slavomírem Lenerem, trenérem naganských hrdinů.

Právě Lener se stal hlavní tváří změn, bohužel, jím nastolené systémy se měnily tak rychle, že ani pověstná korouhvička na střeše kostela by nestačila. Až to někdy vypadalo, že při zpátečním letu z Nagana nepřišel Lener dočasně o knír, ale i o něco důležitějšího. Vzhledem k faktu, že svazová pokladna se zdála být neustále plná, měnily se tréninkové systémy stále rychleji, Slavomír Lener je dokázal vždy velmi přesvědčivě vysvětlit a obhájit. Jen ty výsledky se tak nějak nedostavovaly. Postupem času byl za úspěch považován ne zisk medaile (o té se nám snad už ani nezdá), ale postup do semifinále mistrovství světa. Navíc, když se takový zázrak stal, nedokázali jsme soupeřům vstřelit ani jednu branku… V kategorii hráčů do 20 let situace navlas stejná. Bída. A Lener stále na svazu, bez zlomku sebereflexe a pokory, výplata běží dál, případně můžeme opět modifikovat naši metodiku, za erární peníze.

Najednou se převrátil svět, Lener bouchnul do stolu a ohlásil svůj konec na svazu. Hnulo se v něm snad svědomí? Ne, údajně se cítil rozhořčený spoluprací předsedy hokejového svazu Krále s komunistickou vojenskou rozvědkou. Jaký to mravní postoj, chtělo by se říci. Škoda, že tato skutečnost byla díky serveru Wikipedie  známa již delší dobu. Objevil snad Lener teprve nyní internet a jeho kouzelné možnosti? Hokejový vývoj v České republice by tomu odpovídal.

Uplynulý víkend vrhnul český hokej do absolutní černé barvy. Národní týmy můžu a juniorských kategorií odehrály 16 mezistátních zápasů, ze kterých dokázaly vyhrát pouze 2! A to po jednom v kategorii do 19 a do 17 let. Do centra kritiky se dostal automaticky Filip Pešán, který si na svá bedra vzal starost o reprezentační týmy s ambicemi nastavit nové pořádky, což se mu i díky jeho neobratné komunikaci zatím nedaří. Ale házet na něj tragické výsledky z víkendu, to není fér. Tahle celá generace je ještě Lenerova, on je podepsán pod tímto hrůzným hokejovým obrazem. A je jen dobře, že nakonec svaz stáhl jeho nominaci do olympijského výboru na post místopředsedy, také mohly být další olympijské hry bez českých medailových hrdinů.  

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)