Povinné očkování nařizuje Ministerstvo zdravotnictví podle § 45-54 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví vyhláškou č. 238/2006 Sb. Je nařízeno povinné pravidelné očkování proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně, virové hepatitidě B, spalničkám, zarděnkám a příušnicím, pneumokokovým nákazám a proti virové hepatitidě B. U osob na pracovištích se zvýšeným ohrožením se uplatňuje jako povinné i zvláštní očkování proti hepatitidě A a vzteklině.

Zákon stanoví, že pravidelné a zvláštní očkování se neprovede při zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (kontraindikace) a tomuto vyšetření je osoba se povinna podrobit. Za škodu způsobenou povinným očkováním odpovídá stát.

Právě povinnost zjišťovat zdravotní stav a imunitu hodnotím jako důvody, proč není covidové očkování povinné. Za takových podmínek by totiž zřejmě došlo ke snížení počtu uplatňovaných vakcín na trhu. Protože vnímám vakcinaci i jako obrovský kšeft, tak určujícím pro kšeftaře s vakcínami je  odbyt. Jestliže by každý vakcinovaný měl být vyšetřen a to včetně vyšetření na protilátky, přičemž by zjištění protilátek bylo potvrzením toho, že je vakcinace zbytečná, lze reálně odhadnout, že by někteří zájemci o očkování nebyli naočkováni, protože by se zjistilo, že covid měli.

Dobrovolné očkování

Veškeré jiné očkování je dobrovolné. Nikdo k němu nemůže být nucen. Také není zpravidla hrazeno státem a stát neodpovídá za škodu. Odpovědnost se řídí obecnými pravidly odpovědnosti poskytovatelů zdravotní péče a výrobců léčiv za škody, které způsobí.

Covidové očkování

Covidové očkování je nepovinné, formálně dobrovolné, tedy stát neodpovídá za škodu, ale platí jej. Ve skutečnosti je vynucováno. Je to příklad pokrytectví držitelů moci. Přece si ještě pamatujeme dobrovolnost organizovanosti v SSM nebo účasti v prvomájovém průvodu. A starší si ještě pamatují i dobrovolnost členství v Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.

Jestliže je něco dobrovolného, může to být podporováno i z veřejných peněz – reklamou či příspěvkem zdravotní pojišťovny na určitou činnost. Nesmí se však vynucovat omezeními a zákazy. A to je právě v případě covidového očkování porušeno.

Je zaváděna segregace lidí bez legitimního důvodu. Například očkovaní učitelé mohou učit bez respirátoru, ale neočkování ne. Přitom povinnost mít respirátor mají i učitelé po prodělaném covidu nebo s negativním testem. Ale i očkovaný může nemoc přenášet. Takže je zde evidentní, že cílem je nutit k očkování, nikoliv bránit šíření infekce. Ministerstvo zdravotnictví, které preferuje očkované proti neočkovaným s imunitou získanou nemocí, jedná protiprávně, protože epidemiologické zákazy mohou být motivovány jen omezením šíření epidemie a ne podporou kšeftu s vakcínami.

Ještě na jaře Ministerstvo zdravotnictví omezovalo uznávání imunity z prodělané nemoci na 3 měsíce. Po kritice, že je hloupost odmítat přirozenou imunitu, tuto politiku nemohlo dále hájit a rozšířilo uznávání přirozené imunity na 6 měsíců (180 dnů). Zároveň na jaře uznávalo imunitu z očkování jen na 9 měsíců. Ovšem od 1. 8. 2021 bez jakéhokoliv vysvětlení uznává imunitu z očkování jako nekonečně dlouhou. Imunita z vakcíny však není nekonečně dlouhá. 

Přitom se ministerstvo nestydí tuto lež o nekonečně dlouhé imunitě z očkování jen po dvou dávkách ve svých opatřeních prezentovat, když samo uznává, že imunita z očkování časem vyvane a je třeba cca po 6 měsících třetí dávka. Je zde zřejmý rozpor a tento rozpor hodnotím jako úmyslnou snahu po benefitu pro očkované, byť jde o lež. Nelze, aby stejný úřad tvrdil, že dvě dávky nestačí a po třech měsících musí být třetí dávka, a přitom zároveň ve svých opatřeních preferoval lidi po dvou dávkách očkování s tím, že mají nekonečně dlouhou imunitou. Ať si každý vysvětluje tuto lež ministerstva podle svého. Já si ji vysvětluji tím, že pro ministerstvo není určující poskytování důvěryhodných informací a ochrana před epidemií, ale podpora vakcinace za každou cenu. O korupčních motivech nevím, ale proč tedy takto evidentně ve svých opatřeních lže? Přece imunitu z očkování jako nekonečně dlouhou nehlásají ani tvrdí zastánci vakcinace. Neberu heslo Tečka za covidem. To byl reklamní výrok hodný důvěry asi jako reklama na Bohemia Energy.

Čtěte ZDE: Bakalovské médium opět na čele cenzury: Kdo nejásá nad očkovací kampaní, nemá právo mluvit. Bolševici opět buzerují na každém rohu. Tohle jsme si vycinkali klíčema? Nepoučeni z minulosti. Nechte zpívat Hnízdily!

Odpovědnost za škodu

Pokud jde o odpovědnost, ta je výrobcům vakcín a obchodníkům s nimi lhostejná. Podařil se jim královský kšeft, kdy jejich výrobky kupují státy a podle zatím zveřejněných částí smluv, které jsou jinak utajované, se státy zřekly práva na náhradu škody za vady vakcín. Lze se obrátit na jiné dodavatele státu s řečnickou otázkou: „Kdo z vás to má?“. Představme si, že by si stát objednal např. pro policii tisíce aut, zaplatil je a zavázal se, že po firmě nechce žádnou odpovědnost za vady výrobků a ještě ji ze svého zaplatí na její produkty brutální reklamu, byť polovině aut po 6 měsících podstatně klesne výkon.

V každém výrobku se do ceny promítají i náklady z odpovědnosti za vady, tedy náhrady škody, a náklady na reklamu. S tím se kalkulovalo i při výzkumu covidových vakcín. Ovšem tím, že se státy vzdaly práva na náhradu škody a ještě platí reklamu na výrobky ze svého a vnucují je obyvatelům, umožnily výrobcům získat ohromný polštář v ceně vakcíny. Ušetřené obrovské sumy pak mohou použít na cokoliv. Nedivil bych se, kdyby je používali i na skryté ovlivňování veřejného mínění, včetně likvidace oponentních a  pro odbyt vakcín nežádoucích názorů.

Protože se nyní část lidí nechává očkovat nedobrovolně, z donucení, aby se vyhnuli negativním důsledkům pro neočkované, položil jsem za jednoho takového člověka dotaz na Ministerstvo zdravotnictví podle zákona o svobodném přístupu k informacím: „Který příslušný úředník Ministerstva zdravotnictví může člověku, který přistoupí na covidové očkování nikoliv dobrovolně, ale v důsledku vládního tlaku na očkování a to i formou segregace a diskriminačních povinností pro neočkované, vystavit závazek, že Česká republika - Ministerstvo zdravotnictví mu uhradí veškerou škodu tímto vynuceným očkováním způsobenou?“. Zatím mi neodpověděli, pokud odpoví, zveřejním odpověď.

To, že část lidí je očkována z donucení, dokládá JAN KLEPÁČ: Kvůli nadávkám při očkování přizvou v Brně policisty (Novinky.cz 17. 11. 2021). Nestačí, že lidé se vládnímu nucení podvolí, ještě ani nesmí na vládu nadávat. A to bylo publikováno ve výročí 17. listopadu. 

Důsledky

Značná část lidí Ministerstvu zdravotnictví nevěří. Nevěří i tehdy, když má pravdu. Všichni známe příběh ovčáka, který běhal z dlouhé chvíle do vesnice pro pomoc s tím, že stádo ovcí napadli vlci. Bavil se falešným poplachem. A když jednou skutečně přišli vlci, nikdo mu nevěřil. Pokud Ministerstvo zdravotnictví se svých opatření bude uvádět, že imunita z očkování po dvou dávkách je neomezeně dlouhá, nezasluhuje si důvěru.

Věnování

Tento text věnuji Janu Hnízdilovi, Janě Zwyrtek Hamplové a Janu Tománkovi, kterým za jejich názory bylo znemožněno publikovat na Aktuálně.cz. Tři nositelé jména Jan-Jana. I Jan Hus trpěl za pravdu. Historie ukázala, že proti lžím moci je nutné se ozvat. Platí zde výrok Martina Niemöllera o vzrůstu moci nacistického státu: “Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“.

Tagy článku